Můj zánik

Chapter One

The body lay in perfect repose on the Victorian fainting couch, looking more like a sleeping beauty than a victim. Detective Sarah Chen had seen enough death in her ten years with the Metropolitan Police's Special Cases Unit to know that natural death never looked this peaceful. Something was very, very wrong.

        'No signs of struggle, no marks on the body, and yet...' She leaned closer, studying the victim's face. Charlotte Mills, aged 28, was found by her roommate this morning, apparently having passed away in her sleep. Her expression was serene, almost blissful, but her eyes - those were what caught Sarah's attention. Behind the closed lids, her eyes were moving rapidly, as if still deep in REM sleep.

        "You see it too, don't you?" The voice came from behind her, rich and cultured with a slight Irish lilt. "She's still dreaming."

        Sarah turned to find a tall man in an impeccably tailored charcoal suit standing in the doorway. He hadn't been there a moment ago, she was certain of it. His dark hair was streaked with silver at the temples, and his eyes were an unusual shade of amber that seemed to shift color in the light.

        "This is a closed crime scene," she said firmly, her hand instinctively moving toward her weapon. "How did you get in here?"

        He smiled, but it didn't reach those strange eyes. "Dr. Marcus Thorne," he said, pulling out a card that somehow both looked official and seemed to shimmer slightly. "I'm a consulting specialist with the Department's new Oneiric Phenomena Division."

        "The what division?" Sarah frowned, taking the card. The moment her fingers touched it, she felt a slight electric tingle, and the letters seemed to rearrange themselves before her eyes.

        "Dreams, Detective Chen. We investigate crimes involving dreams." He moved into the room with fluid grace, his attention fixed on the victim. "And this is the third one this month."

        Sarah's mind raced. There had been two other deaths recently - both young women, both found peacefully dead in their sleep. She'd seen the reports but hadn't made the connection until now. "How do you know about those cases?"

        "Because I've been tracking the killer for quite some time." Thorne knelt beside the body, his eyes now definitely more gold than amber. "He's what we call a Dream Collector - someone who has learned to enter and steal dreams. But this one has developed a taste for more than just dreams. He's taking souls."

        Under normal circumstances, Sarah would have dismissed such talk as nonsense. But there was something about the scene, about the victim's still-moving eyes, about Thorne himself, that made the impossible seem suddenly plausible.

        "If you're tracking him," she said carefully, "why haven't you caught him?"

        Thorne's expression darkened. "Because he only appears in dreams. The physical world is my domain, but his... his is the realm of sleep. To catch him, we need someone who can walk between both worlds." He turned those unsettling eyes on her. "Someone like you."

        "Me?" Sarah almost laughed, but the sound died in her throat as memories she'd long suppressed began to surface. The dreams that felt too real, the nights she'd awakened to find objects moved in her room, the way she sometimes knew things she couldn't possibly know...

        "You've always known you were different, haven't you, Detective?" Thorne's voice was gentle now. "The dreams that come true, the hunches that turn out to be right, the way you can sometimes see how people died just by touching objects they owned..."

        Sarah took an involuntary step back. "How do you know about that?"

        "Because I've been looking for someone like you. A Natural - someone born with the ability to cross the threshold between waking and dreaming." He gestured to the victim. "Charlotte here won't be his last. There will be others, and their souls will remain trapped in an eternal dream unless we stop him."

        Just then, the victim's hand twitched, her fingers moving as if writing something. Sarah moved closer, watching as invisible words were traced in the air. Thorne pulled out what looked like an antique monocle and held it up. Through its lens, golden letters shimmered in the air where Charlotte's fingers moved.

        "Help me," Thorne read aloud. "He's coming for the others."

        Sarah felt a chill run down her spine. She looked at the victim's peaceful face, at those restlessly moving eyes, and made a decision that would change her life forever.

        "Tell me what I need to do."

        Thorne's smile was grim. "First, you need to learn to control your abilities. Then..." he held up the monocle, through which Sarah could now see strange symbols glowing all around the room, "you need to learn to hunt in dreams."

        Outside the Victorian townhouse, storm clouds gathered, and Sarah Chen, homicide detective and newly discovered dream walker, took her first step into a world where nightmares were real, and death was just another kind of sleep.

Chapter Two

The basement of the Natural History Museum was the last place Sarah expected to find the headquarters of a secret dream investigation unit. Yet here she was, following Thorne through a maze of storage rooms filled with artifacts that seemed to pulse with their own inner light.

        "The mundane world only sees what it expects to see," Thorne explained, using an ornate key to unlock a heavy wooden door marked 'Private Collection.' "To them, this is just museum storage. To us, it's the largest collection of dream artifacts in the Western Hemisphere."

        The room beyond defied physics. It stretched impossibly far, filled with glass cases containing everything from ancient masks to modern-looking devices. Floating orbs of soft light illuminated collections of bottled dreams - actual dreams, swirling like liquid mercury behind glass.

        "Your badge, Detective," Thorne held out his hand. Sarah hesitated before handing over her police credentials. He placed it on a strange device that looked like a Victorian music box crossed with a computer. When he returned the badge, it felt different - heavier, somehow more real.

        "Now you'll be able to access both worlds officially," he said. "Look at it again."

        The badge had changed. Alongside her regular police credentials, new text had appeared: 'Special Inspector, Oneiric Investigations Division.' The letters seemed to shift between English and something older, something that made her eyes water if she looked too long.

        "Before we can hunt the Dream Collector, you need to understand what you're dealing with." Thorne led her to a case containing what looked like a normal pillow. "Touch it."

        Sarah reached out hesitantly. The moment her fingers made contact, the world tilted. She was suddenly standing in someone else's dream - a sunny beach, but the sky was green and the sand whispered secrets. She jerked her hand back, gasping.

        "Good," Thorne nodded approvingly. "Most people can't pull back from their first dream artifact. You have natural barriers."

        "What was that?" Sarah's heart was racing.

        "A dream fragment from 1892. A young girl's last dream before the influenza took her." His voice softened. "We preserve them here. Dreams carry memories, emotions, sometimes even pieces of souls."

        "And this Dream Collector... he takes entire souls?" Sarah remembered Charlotte Mills' peaceful face and restless eyes.

        "He traps them in eternal dreams, feeding off their essence." Thorne moved to another case, this one containing what looked like a cracked mirror. "Each victim becomes part of his collection, their souls powering his abilities, letting him dreamwalk without natural talent like yours."

        Suddenly, the cracked mirror began to frost over. In its surface, Sarah saw Charlotte Mills' face, mouth open in a silent scream. Then another face appeared - another victim, she presumed - and another.

        "He's showing off," Thorne growled. "He knows we're investigating."

        The temperature in the room dropped dramatically. Frost patterns spread from the mirror to nearby cases, and Sarah heard what sounded like distant laughter.

        "Well, well," a voice echoed through the room, seemingly coming from everywhere and nowhere. "A new player in the game. And such interesting dreams you have, Detective Chen."

        Sarah felt something brush against her mind, like cold fingers trying to pry open a door. Instinctively, she slammed her mental barriers shut. The presence withdrew, but not before leaving behind an impression of amusement.

        "He's already caught your scent," Thorne said grimly. He pulled out a small velvet bag and removed what looked like a dreamcatcher made of silver wire and black pearls. "Wear this when you sleep. It won't keep him out entirely, but it'll stop him from stealing your dreams while you're still learning to defend yourself."

        As Sarah took the dreamcatcher, her fingers brushed Thorne's, and suddenly she was hit with a flash of his dreams - centuries of memories, battles fought in realms of sleep, and a profound sense of loss that made her gasp.

        Thorne withdrew his hand quickly. "Your abilities are stronger than I thought. We'll need to work on your control."

        "What are you?" Sarah asked directly. "You're not just some government consultant, are you?"

        Before he could answer, an alarm began to sound throughout the facility. One of the dream bottles had turned black, its contents writhing like smoke.

        "He's hunting again," Thorne said, already moving toward the exit. "Someone in the city has just entered their last dream. Are you ready for your first real case, Detective?"

        Sarah touched her new badge, feeling its power hum under her fingers. "Do we have time to save them?"

        "If we're lucky, we might catch him in the act. But remember - in dreams, he's incredibly powerful. One wrong move and you could lose your soul."

        As they rushed from the dream archive, Sarah caught one last glimpse of the cracked mirror. In its surface, she saw her own reflection smile back at her with eyes that weren't quite her own.

        The hunt was about to begin.

Chapter Two

The basement of the Natural History Museum was the last place Sarah expected to find the headquarters of a secret dream investigation unit. Yet here she was, following Thorne through a maze of storage rooms filled with artifacts that seemed to pulse with their own inner light.

        "The mundane world only sees what it expects to see," Thorne explained, using an ornate key to unlock a heavy wooden door marked 'Private Collection.' "To them, this is just museum storage. To us, it's the largest collection of dream artifacts in the Western Hemisphere."

        The room beyond defied physics. It stretched impossibly far, filled with glass cases containing everything from ancient masks to modern-looking devices. Floating orbs of soft light illuminated collections of bottled dreams - actual dreams, swirling like liquid mercury behind glass.

        "Your badge, Detective," Thorne held out his hand. Sarah hesitated before handing over her police credentials. He placed it on a strange device that looked like a Victorian music box crossed with a computer. When he returned the badge, it felt different - heavier, somehow more real.

        "Now you'll be able to access both worlds officially," he said. "Look at it again."

        The badge had changed. Alongside her regular police credentials, new text had appeared: 'Special Inspector, Oneiric Investigations Division.' The letters seemed to shift between English and something older, something that made her eyes water if she looked too long.

        "Before we can hunt the Dream Collector, you need to understand what you're dealing with." Thorne led her to a case containing what looked like a normal pillow. "Touch it."

        Sarah reached out hesitantly. The moment her fingers made contact, the world tilted. She was suddenly standing in someone else's dream - a sunny beach, but the sky was green and the sand whispered secrets. She jerked her hand back, gasping.

        "Good," Thorne nodded approvingly. "Most people can't pull back from their first dream artifact. You have natural barriers."

        "What was that?" Sarah's heart was racing.

        "A dream fragment from 1892. A young girl's last dream before the influenza took her." His voice softened. "We preserve them here. Dreams carry memories, emotions, sometimes even pieces of souls."

        "And this Dream Collector... he takes entire souls?" Sarah remembered Charlotte Mills' peaceful face and restless eyes.

        "He traps them in eternal dreams, feeding off their essence." Thorne moved to another case, this one containing what looked like a cracked mirror. "Each victim becomes part of his collection, their souls powering his abilities, letting him dreamwalk without natural talent like yours."

        Suddenly, the cracked mirror began to frost over. In its surface, Sarah saw Charlotte Mills' face, mouth open in a silent scream. Then another face appeared - another victim, she presumed - and another.

        "He's showing off," Thorne growled. "He knows we're investigating."

        The temperature in the room dropped dramatically. Frost patterns spread from the mirror to nearby cases, and Sarah heard what sounded like distant laughter.

        "Well, well," a voice echoed through the room, seemingly coming from everywhere and nowhere. "A new player in the game. And such interesting dreams you have, Detective Chen."

        Sarah felt something brush against her mind, like cold fingers trying to pry open a door. Instinctively, she slammed her mental barriers shut. The presence withdrew, but not before leaving behind an impression of amusement.

        "He's already caught your scent," Thorne said grimly. He pulled out a small velvet bag and removed what looked like a dreamcatcher made of silver wire and black pearls. "Wear this when you sleep. It won't keep him out entirely, but it'll stop him from stealing your dreams while you're still learning to defend yourself."

        As Sarah took the dreamcatcher, her fingers brushed Thorne's, and suddenly she was hit with a flash of his dreams - centuries of memories, battles fought in realms of sleep, and a profound sense of loss that made her gasp.

        Thorne withdrew his hand quickly. "Your abilities are stronger than I thought. We'll need to work on your control."

        "What are you?" Sarah asked directly. "You're not just some government consultant, are you?"

        Before he could answer, an alarm began to sound throughout the facility. One of the dream bottles had turned black, its contents writhing like smoke.

        "He's hunting again," Thorne said, already moving toward the exit. "Someone in the city has just entered their last dream. Are you ready for your first real case, Detective?"

        Sarah touched her new badge, feeling its power hum under her fingers. "Do we have time to save them?"

        "If we're lucky, we might catch him in the act. But remember - in dreams, he's incredibly powerful. One wrong move and you could lose your soul."

        As they rushed from the dream archive, Sarah caught one last glimpse of the cracked mirror. In its surface, she saw her own reflection smile back at her with eyes that weren't quite her own.

        The hunt was about to begin.

Chapter Three

They arrived at St. Bartholomew's Hospital just as the emergency lights began to flash. Sarah followed Thorne through corridors that seemed to blur at the edges of her vision, her new badge somehow clearing their path without ever being shown.

        "Room 307," Thorne said, his voice tight with urgency. "Young male, admitted for minor surgery, slipped into an unusual coma during recovery."

        The patient, David Parker, age 23, lay perfectly still on his hospital bed, his eyes moving rapidly beneath closed lids. Just like Charlotte Mills. But this time, something was different - the air around him rippled like heat waves over hot asphalt.

        "He's still in the process of taking him," Thorne said, pulling out what looked like an antique pocket watch. "We can follow if we're quick. Are you ready for your first dream dive?"

        Sarah's heart pounded. "What do I need to do?"

        "Take my hand. Focus on the patient. Let your consciousness slip between the moments of reality." Thorne's eyes began to glow that strange amber color. "And whatever you see in there, remember - dream logic is real logic in that world."

        Sarah grasped Thorne's hand and looked at David Parker. The world tilted, twisted, and suddenly...

        They were standing in a hospital corridor that wasn't quite right. The walls breathed slowly, the floor was made of flowing water that somehow supported their weight, and the ceiling was a swirling mass of constellation maps.

        "His dreamscape," Thorne explained, his voice echoing strangely. "Every dreamer creates their own reality. Look."

        Down the impossible corridor, a figure in a doctor's coat was leading David Parker by the hand. But the 'doctor' was wrong - his shadow moved independently, reaching out with grasping tendrils towards other dreams that floated past like soap bubbles.

        "The Dream Collector," Sarah whispered.

        As if hearing his name, the figure turned. Sarah's breath caught. His face was a beautiful mask of shifting features, never settling on one form, but his eyes... his eyes were endless pits of swirling dreams.

        "Ah, the new dreamer," his voice was like silk over broken glass. "And my old friend Marcus. Still trying to police the dream worlds?"

        Thorne stepped forward, and Sarah noticed his appearance had changed in the dream. His suit was now made of living shadows, and wings of dark light stretched from his shoulders. "Let him go, Collector. You've taken enough souls."

        The Collector laughed, the sound causing the hospital walls to crack, leaking golden dream-light. "Taken? Oh, Marcus, you still don't understand. They give themselves to me. Show her, David."

        The young man turned, and Sarah saw his eyes were glassy with bliss. "It's beautiful here," he said dreamily. "All my pain is gone. All my fears. He takes them all away."

        "By taking everything you are," Sarah found herself saying. She took a step forward, instinctively reaching for her police badge. In the dream, it transformed into a shield of pure light. "David, this isn't real healing. It's theft."

        The Collector's face rippled with anger. "You dare interrupt my collection?" The corridor began to twist, reality bending around them. "Let me show you what happens to those who interfere with my work."

        Suddenly, the floor beneath Sarah liquefied completely. She started to sink, but instead of water, she was drowning in dreams - thousands of them, each containing a fragment of someone's stolen soul. She saw Charlotte Mills dancing endlessly in a ballroom of mirrors, saw other victims trapped in perfect moments that had become eternal prisons.

        "Sarah!" Thorne's voice cut through the chaos. "Remember - dream logic! Make your own rules!"

        Dream logic. Sarah closed her eyes, focusing on her years of police work, of protecting people, of solving puzzles. When she opened them, her badge-shield had transformed into a sword of pure thought.

        With a cry, she slashed through the dream-flood. Reality reasserted itself - or at least, this dream's version of reality. She stood on solid ground again, facing the Collector.

        "Impressive," he purred, but she sensed uncertainty in his voice. "You're stronger than the usual dreamers Marcus recruits. Perhaps we could make a deal..."

        "No deals," Sarah said firmly. She could feel her power growing, reshaping the dream around them. "David, look at what he really is. Look with your heart, not your fears."

        For a moment, David's eyes cleared. The Collector's beautiful mask slipped, revealing something ancient and hungry beneath. David screamed, pulling away from the creature's grasp.

        The Collector snarled, his form shifting into something monstrous. "If I can't have him willingly..." Shadows exploded from his body, reaching for David.

        What happened next seemed to unfold in slow motion. Thorne spread his dark wings, shielding David. Sarah's sword of thought became a net of light, trapping some of the shadows. But the Collector himself simply... stepped sideways, vanishing into a door that appeared in the air.

        "Sweet dreams, detectives," his voice lingered behind. "We'll meet again soon. After all, Sarah, your dreams are particularly... appetizing."

        The dreamscape began to dissolve. Sarah felt Thorne grab her arm, pulling her back through layers of reality. Then...

        They were standing in the hospital room again. David Parker was awake, gasping, but alive and whole. A nurse was rushing in, responding to his sudden revival.

        "We saved one," Thorne said quietly. "But he'll be angry now. And he'll come for you."

        Sarah touched her badge, still feeling echoes of its dream-power. "Good," she said grimly. "Because I have some questions for him about Charlotte Mills. And about what you really are, Marcus Thorne."

        Thorne's expression was unreadable. "All in time, Detective. For now, you need to rest. Tomorrow, your real training begins."

        As they left the hospital, Sarah could have sworn she saw her shadow move independently, reaching for dreams that floated just beyond the edge of sight. The world would never look quite the same again.

Chapter Four

Sarah's apartment looked different when she returned that night. The shadows seemed deeper, more alive, and ordinary objects cast reflections that didn't quite match reality. The dreamcatcher Thorne had given her pulsed softly in her pocket, responding to the changed way she now saw the world.

        She was exhausted but afraid to sleep. The Collector's words echoed in her mind: 'Your dreams are particularly appetizing.' Instead, she spread her case files across the coffee table - photographs of Charlotte Mills, the other victims, and now David Parker's medical records.

        A soft chime from her badge interrupted her concentration. The metal had grown warm, and when she touched it, words appeared in that strange shifting script: 'Archive. Now. Emergency.'

        The museum was different at night. Sarah's new badge led her through doors that hadn't existed during her first visit, down stairs that seemed to descend far deeper than the building's foundation should allow. She found Thorne in a circular room she hadn't seen before, surrounded by floating screens of light that showed various dreamscapes.

        "We have a problem," he said without preamble. "The Collector's attack pattern has changed. Look."

        The screens shifted, showing a map of the city overlaid with points of light. "Each light is a dreamer," Thorne explained. "The blue ones are normal dreams. The red..." He gestured, and several dots pulsed an angry crimson. "Those are nightmares being actively shaped by outside forces."

        "He's attacking multiple targets at once?"

        "No." Thorne's expression was grim. "He's leaving traps. Dream-snares. Anyone who falls asleep in these areas risks being pulled into a constructed nightmare. He's trying to overwhelm our ability to respond."

        Sarah studied the pattern of red dots. "They're forming a shape... a symbol?"

        "A summoning circle." A new voice joined them. Sarah turned to see an elderly woman emerging from what appeared to be a door made of starlight. Her eyes were milk-white, but she moved with absolute certainty.

        "Sarah, meet Dr. Eleanor Price, the Archive's keeper," Thorne said. "And yes, she's blind in the waking world, but in dreams..."

        "I see everything," Eleanor finished. Her unseeing eyes fixed on Sarah with uncomfortable accuracy. "Including what our friend the Collector is truly planning. He's not just taking souls anymore. He's building toward something larger."

        She gestured, and the room transformed around them. They were suddenly standing in what looked like a vast library, but the books were made of dreams, their pages flowing like liquid memory.

        "Every dream ever archived is stored here," Eleanor explained. "Including the oldest nightmares of humanity. The Collector isn't just a thief - he's trying to wake something that should stay sleeping. Something we locked away centuries ago."

        She pulled a book from the shelf, and its pages burst open, projecting a scene of ancient horror - a time when the boundary between dreams and reality was thinner, when nightmares could walk in daylight.

        "The Last Nightmare," Thorne said softly. "We thought it was safely contained, but if he completes that summoning circle..."

        A sudden tremor ran through the Archive. One of the red dots on the map had grown larger, pulsing violently.

        "He's starting," Eleanor's voice was urgent. "Sarah, you need to see something before you face this." She pressed her fingers to Sarah's forehead, and suddenly...

        She was in a memory. A younger Thorne stood with a woman who looked remarkably like Sarah herself, facing down a shadow that threatened to devour the world. The woman - another dream detective? - sacrificed herself to help seal away the nightmare.

        "Your mother," Eleanor's voice echoed in her mind. "She was one of us. Her sacrifice helped lock away the Last Nightmare, but the Collector has never stopped trying to free it. And now he's found you - her daughter, with her power."

        The vision ended abruptly as another tremor shook the Archive. More red dots were pulsing on the map.

        "Why didn't you tell me?" Sarah demanded, turning to Thorne.

        "Because I promised her I'd keep you away from this life," he replied, pain evident in his voice. "But now the Collector knows who you are, and we're running out of time."

        "The summoning circle will be complete at the next new moon," Eleanor added. "Three days from now. If the Last Nightmare wakes..."

        "Then we stop him before that happens," Sarah said firmly, though her mind was reeling from the revelations. "How do we break these dream-snares?"

        "It's dangerous," Thorne warned. "Each one is a trap designed specifically for dream walkers. If you're caught..."

        "Then you'll just have to watch my back," Sarah said. She touched her badge, feeling its power respond. "Where do we start?"

        Eleanor smiled, her blind eyes somehow twinkling. "First, you need to understand what you truly inherited from your mother. It's time you learned about the true history of the dream walkers - and why the Collector fears your bloodline above all others."

        As if in response to Eleanor's words, the books around them began to glow, their pages rustling with the weight of secrets about to be revealed. In the map above, the red dots pulsed like a countdown to catastrophe, and Sarah realized she had less than three days to master powers she never knew she had.

        The true game was about to begin.

========================
Prolog
========================
"óMoLjKeN Vžena.I" Kd*yPžn Bmi taX _sJljova zašieLptaMlé do Huvch)az, qjehCo Wte^plý dech VmwiB rozpXa^lPovAalw Rcibtlivpou( Skůž'i. PkumUp_oval bdos měc VpomPalýGmi,b sil$nýdmiG přRír&aAzyB. Nehétyj *seY Xmi( )z.arylLyI Ldso) jehsoa xsvwadl&ůB,f sevRření bylKo *peAvné a YkaHždýD pocilt_ v&eh ^mWncě ch(oYř!el zp$otIřéeblonu.x Je,hxoy éh&laisg b)ylG qdo'mýKšlZi_vXý *aa m'ajetnqicklýH.w
"Řekni, že jsi moje," žádal.
Stejně jako tu noc, kdy jsme se seznámili, mi jeho pohled projel tělem a žár se mi prodral každým centimetrem kůže. Jeho pohled na mně byl jako horký a studený kartáč na mé kůži.
"Tvůj," slíbila jsem.
VGe cfhví'lPiK,R Skdvy sDe n.ašeé o.čVid Wplřmegd itiřemfi! amóěWsíÉcJiZ scetCkKably Zv QjeThbo kBljuTbuD, méiv tz wpDlaic vyraTzki,lk évPzdQu*chh aS můGj JžicvfoWt sMek roiz^točinl vZšehm!i sPpWrWáJvnýdmi OsmMěry. JMýUm' tt*ěle'm &oHtřásl! zvlášutní el.ek.tArvický poKcUiMtx,c kduyuž vmQěM sle'dXovtal^ Hjehyoz Aořuíškově zeGleKný *poh(lOed,q v jehotž tv&á(řni Hb&y!laé Iv(eCpsapnák Ksa&m'oNlibost ax a.rNoVgFanceR.z AlGeó ssWteXjněU wjDsgem un)ekdodklábzaNla jojdoLlaytf PpřcitWa)žxl.ivosdtKi.K By&law jhsefmU jeRh,oD oOdW nchví*lze,h kdPy jDsJmes vnua& sefbaeV &uApřeJlPi oči přesY c'eloaur GmístPnxoCsRt tv dtWomx noKčnVím' mkluPbmu.
Právě teď jsem po něm toužila, potřebovala jsem ho víc. Jeho všeho. Nikdy jsem si nemyslela, že bych mohla někomu tak úplně patřit. Ale byla jsem jeho, každým kouskem svého srdce, duše a těla. Byla jsem celá jeho.
Jeho sténání mi vibrovalo do ucha a pronikalo každým kouskem mého těla. Od konečků prstů na nohou až po prameny mých vlasů.
"Prosím, Luciano," žadonila jsem bez dechu.
Věd&ěald,_ clo* Hto znjaZme.nXák.É )ČetlT ve mGně j(akmo_ *vO oteNvTřFegnpé zknizLe., tZrXychmlilG frtyRtmuTsó,b jFehJo' vYy$tva)roUvIaFnLéN,L izngkounsktemJ pokrbytvé tdělRoP Mtv)rPdě pFřPirážezlo,n zdonvnittř ax ven,a zÉnoavu $a znoFvu mděc znaKplDňovaClYo. PRokaždQé pseÉ doZtýPk)al Jmíst .h&luubokwo jvIe smLn(ě.Q HNiehZty_ jsegm sheé HmMu rzarcývnala Ddro prtaSmen Ra sZ kiaždDýBm^ hpřií.ramzyem j^semC Zpo' iněm KkHřičeZl$a svtdále hl!asCiStějai. DTrVáÉž(dribl měP tvérdě Ba AneúnZaWvXně$,é hglopuubějig Oa ZdfrJsnmě*ji.r Pře,sgnUě_ tTa^kj, (jnaDkW njsgenm (hsov potř^e(boavTal_aL.K
Mé boky se pod ním vlnily a odpovídaly každému jeho přírazu. Tělo mi hořelo, plameny touhy olizovaly každý centimetr mé kůže. Na nikom a na ničem mi nezáleželo. Jen on. Zničil mě pro kohokoli jiného. Moje srdce bylo jeho. Byla jsem blázen, kdybych si myslela, že se mě někdy nedotkne, ať už tím či oním způsobem. Vzal mi srdce i tělo jako zloděj v noci.
"Kurva. Nemůžu se tě nabažit," chrčel, silně přirážel a bušil do mě jako nemilosrdná šelma. A já jsem milovala každou vteřinu. Vychutnávala jsem si ten pocit, když ve mně ztrácel kontrolu. Jeho prsty se mi zaryly do boků a držely mě tak, aby co nejlépe umocnily naši rozkoš. Znal mé tělo lépe než já.
Propukl ve mně intenzivní orgasmus, ze rtů se mi vydral výkřik a celé mé tělo se napjalo. Nehty jsem se mu zaryla do zad, jak se moje kundička svíjela kolem jeho penisu. Znovu přirážel; jednou, dvakrát, než mě následoval přímo za útes.
*d * *r
Výhled na East River mi zakrýval přívěs. Zamračila jsem se a doufala, že řidič zrychlí a projede kolem nás, abych se mohla podívat na výhled. Tohle byla moje nejoblíbenější část cesty do města, přejezd přes Brooklynský most a výhled táhnoucí se přes řeku. Pořád jsem se dívala a čekala, ale tahač s návěsem udržoval rychlost souběžně s naším řidičem a já ho minula. Lehce sněžilo a teploty byly tak nízké, že jsem ve zprávách slyšel, že řeka zamrzla. Ale kvůli tomu řidiči jsem to přehlédl.
Na zpáteční cestě jsem tiše doufal. Že ji stihnu na zpáteční cestě, pokud nebude příliš velká tma.
Podívala jsem se na Luciana a zjistila, že mě pozoruje. Můj manžel. Pořád mi připadalo neskutečné, že jsem vdaná. A za tohoto muže.
VS hl^avVě hsxe mi ZpřSeYhrRávaJlyP OoUbraTzGy t$ohQo,& ncoK ,jsme dělali, nnežW jxsRme seK ospfrchovaGlyi, aby*czhom sCeF fpCři.pravSislfiW .nal naRšéeU rhannde,u AaU QtRv'áZřFe mYi z tochXoR db_yvly ho$rkké.! IByPlQa jjs.emÉ sUi jhisstáM,* cžóeH rVupměnec Wjev tamw VtGrvaxlwe z*a!bYarvjeCný _viěcmBik, ckLtecrvé jYspmHe dwěrl(aÉlyi oFdW sv$amtbyC.* ÉVDžYdycXkRy 'sqe_ mu Qpcodař.iIlOo,S gže jsemV se IzbačéerhveUnaVla.z CJaykgov ntruvarlý ved!lejšhí Súyčin!ek$ poCka_žSdé,X Tkdyž )sbep Gn_aC měd hpZodTíXvjaKlW,k *dRoQtCkXll se^ Gměl neboD nsau um&ěw MproXmLliuviPl.
Byly to jen tři měsíce? Připadalo mi to delší. Nikdy jsem nečekala, že se do něj zamiluju, ale byli jsme tady. Zamilovala jsem se do svého manžela. Byl to těžký začátek, nečekaný začátek, ale nějak se to vyřešilo.
"Ty na mě zíráš," vynadala jsem mu do jemného smíchu.
"Miluješ, když se na tebe dívám."
KOousHlFa js*eÉm sAeU dVo sMpYo^djníhDo rXtu, Aasby_chr skarty)la ús,měJvN. MěHln ipdrzapvdu..S qPjrSavidelnZě rj&se.ma Rn)esináwšGexlja Tbbý't ^sNt$řaedCem( Xpkoczxorn.osOtXi, OaNleN k)dÉyž měU pIoUzqorfoDval Toun,n qbtylwoX (toT FjincéM. PřDipOadaLlaq jcsPem sti jVakRoH ne)jkrásZnějškí žreÉnAa xnJap světěb aM !všiScChni cse Cvyjtrat^iOlJi),K IkdFyž nIa FmZě zír_aPlQ očima$ IbaSr_vyv cnhDlCaMdFnéhSo' muec'hMu (na) zTačlátkub pod(zBimLuB, shAnxeKdl épDoh duešItiT. Mi&lopvala xjbsueum juehjoN oči., LMobhla vW Ynjircvh být ddrXsón_oDs^t, ^b&eKzAolhle,dnosté,a a'leR XtaaRkXé ta^k YnjezuvěřBiPtUelNná *váRšeňc. Do)uBf(aLla ójvsem, žFeX .jueqdfn!oahol (d)n)e uvQi,dímD vh jehoN Zoiř.íkšdkPovéjm pohleTdAu mtafkté jzábjlJesk lá!srkty, prgohtóožce jsRedmj _beAzTpo_cNhybyA v.ědUělna, wže sIeq *dto svéhoK mQužkep BzIamMitlHováVvám,P nJavAzddoaryV našremNu kóaymeOnóiLtému rzpačkátkDut.L
Od prvního okamžiku mě zaujaly jeho oči. Ve chvíli, kdy se naše pohledy setkaly v klubu, v noci mé promoce, obrátil můj svět vzhůru nohama. V dobrém slova smyslu, přestože jsem si to zpočátku nemyslela. To, jak mě ty oříškové oči hladově pozorovaly, způsobilo, že se mi vnitřnosti zachvěly rozkoší. Bože, doufala jsem, že jednou budou mít naše děti jeho oči.
Můj manžel byl pohledný, jeho tvář se hodila do časopisu GQ, ne do mafiánského světa. Až na to, že byl rozzuřený, připravený nechat své nepřátele trpět. Pak se jeho mafiánská stránka projevila. Moje rodina byla na jeho seznamu pomsty, ne že bych mu to měla za zlé. Sice jsem nevěděl, co přesně mu udělali, ale z první ruky jsem věděl, jak krutí, bezcitní a zlí dokážou být moje babička a strýc. Můj strýc, Alphonso Romano, zničil mnoho životů a mnoho mužů připravil o jejich drahocenné dcery a manželky.
Málem zničil i můj život, dokud jsem nenašel útočiště v tom nejnepravděpodobnějším člověku... v tomto bezohledném mafiánovi, pokrytém inkoustem.
LuZcOiXano mě$ k sSoUběé PpGřiÉtáhOl .blYí$žQ Ha uvšecxhnyh xmy.š'l$e)nkay vnAaT rodZinQu tsxeg vypdařkilyb. SklonilX hYlKaYvu,C zaOsSypá)valw WmDě& poOlibZky nTa fkAr!kuP va $š$ekptqal umiP,V Wjdacké* dn&eVzbAe'dmn*osti 'burdemYe éděFlaat,M $jzakmile sde yvYráHtóímóeV domů'. Pát.enřKíA VmIi pBrojqelO QzNácnhvBěavS aro'zkoÉšRe^ Ta BmehziK sKtehny se mviU nDaKhrDomaZdLiAlaQ gt^oNu,hba.g MéL těRlVo& ahořelAoQ pekWleOmW,f ktjerén um'ěMl roFz'pouptat Mj(e.nx oVnD.P VhěFděylv,H ižeL naf btuot buédLu zmyKslldetv hpo wce)lou cdolblu^ ^večUe^ře(. JIeRštJěB nj&smed ani nekdoQšli doj &rewsItaupr)aDcep a už jseZm( bhylZa .pFřlipravengám vráxtitK sse jdompů.f

Byli jsme na cestě k Mauriziovi. Stala se naší výchozí restaurací. V žilách mi kolovala nervózní energie. Všechno mezi námi se odehrálo tak rychle a popravdě řečeno, celé naše manželství začalo jako páka na mou rodinu. Byla jsem jeho dobrovolnou obětí, která viděla východisko pro mě a mého nejlepšího přítele. Ano, donutil mě jít k oltáři, ale nebyla jsem slepá k výhodám, které mi ta cesta přinesla. Ochrana před mým strýcem a babičkou.
A nějak jsme skončili tady. Nikdy jsme nemluvili o budoucnosti ani o našich plánech. Doufejme, že by měl z naší společné budoucnosti stejnou radost jako já.
Luciano mě smetl z nočního klubu a rovnou dolů k oltáři. Znělo to mnohem lépe než to označit za únos. Ještě před třemi měsíci bych každé přítelkyni, která by se takhle chovala, kázala opatrnost. Nazvala bych to Stockholmským syndromem a začátkem velmi nezdravého vztahu. Ale teď jsem chápala, že se do někoho bezhlavě zamiluju. Kromě toho mě neúmyslně a nevědomky zachránil. Kdyby mě neunesl, když to udělal, osud, který mi strýc připravil, by byl strašný. A teď jsem mohla pomoci i své nejlepší kamarádce Gabriele. Konečně se začalo blýskat na lepší časy.
ŘidičU fzawsJtavJil. Dvi kza)dnfíc Xčásptqi, rregsBthaurkace, ,k*t!e_rTá RbéylKa vylhrLazenay pouhze pFréo xmragjidtPelec (r&est'auQra.c^e, wa' LvuÉcbiNanůZv tlýÉm.y zKdyž PauKto zqaapkaarwkov_aUl$o,h LucpisasnVo. vy$sóttolupQilx a xpodal Im$i GruPku s i&nkOoAus$tem,d avbfyR mAiZ poYmoMhzlQ Zvóenk. S aúsmhěvvMehm Aj*sweQm jci přDiGj*aBlnaP.
"Vypadáš nádherně," zašeptal a jeho oči mě hypnotizovaly.
"Ty taky nevypadáš špatně." Pravdou bylo, že mu to moc slušelo. Ženy po něm vždycky pokukovaly a dneska to určitě nebude jiné. Ale nebyl to jeho vzhled, co mě uchvátilo. Byla to jeho přehnaně majetnická a ochranitelská osobnost. Tu jsem od smrti rodičů neměla. S mým nejlepším kamarádem jsme se museli starat jeden o druhého. Nikoho jiného nezajímalo, co se s námi děje, a kdyby se strýcův plán podařil, ona i já bychom byly prodané.
Zadní dveře restaurace se rozletěly a Mauriziův syn Mauro zběsile vyběhl ven. První, čeho jsem si všimla, byly jeho rozcuchané vlasy. Další byly vzteklé výrazy Roberta a Massima. Byli hned za ním.
"ZaBsráDhli n,ábs.,"K
Ta slova prořízla chladný lednový vzduch, ale nedala se srovnat s tím, jak mi tuhla krev v žilách, když jsem viděla, jak se Luciano otáčí a tlačí mě k autu. Než jsem stačila zpracovat, co se stalo, Roberto a Massimo mi mířili na hlavu.
"Zradil jsi mě," plivl na mě Luciano, z jeho oříškových očí se vytratila náklonnost a já v nich teď viděla jen nenávist.
"Cože?" Srdce se mi rozbušilo, každé vlákno v mém těle bylo prosáklé strachem. Jeho spalující pohled se změnil v ledový vztek, který odpovídal chladnému, šedivému dni kolem nás a snášejícím se přívalům sněhu.
ZCmqoFctnidl sek xměS Tc_hSlDadtnNý QstnrFaVchÉ. JWaKkd lmohcl npdř*ejí(t (o$d zsvéhoB Zžh.advvého,z $hladovéPhqo mpovhvledu k tomuétboL cwhllMapdwnuémVuM vizt_eVkYu? iSSnlaTžqilHaF jzsemR qse tOo svšebchHnLot zmpéracovOat.L JLMucfianToAvo t&vrdHé, wvznboPsnzéM tělo Xm$ěx přimiáčXklpo lk aHutu, XlHeSdmogvý Kkéogv Yhlavině ^jOehno )vYlZamstnPí Fz$braYnIě' hsUei gmi! tYvrbdě !p*řOitlizskalN Nna sép.ábn.eókg.(
"Zradila jsi mě!" křičel.
"Nezradil." Hlas se mi třásl, slova se mi zadrhávala v koktání.
"Kromě mých mužů jsi jediný, kdo to věděl. Věřil jsem ti, kurva."
ZraakR ssae émiq QroszmKazalW,B zstěIžkda$ jhsSehmq hdýVcvhal._ uZóíra(lz jhsem na něijV a SmcoGdlilF seB,l QaCb)y) hv pmýcuh JoičíScshr ,viPdDělC prav&dSuJ.
"Prosím, Luciano!" Zašeptala jsem, když mi na řase přistála sněhová vločka. Cítila jsem se těžká, tvář mi ztuhla zimou a hrůzou. "Já jsem tě nezradila." Nadechla jsem se, plíce mě bolely z mrazivého studeného vzduchu.
"Už týdny mi sem chodí zásilky. Nikdy nás nezasáhli. Ten týden, co ti to řeknu, jsme zasaženi."
"Luciano, prosím, poslouchej," žadonil jsem tichým hlasem. "Já jsem tě nezradil. Miluju tě!"
ZJabsmácl sDer, Jtcvá'ř zTkOř)i&vendoJu odpoRrJem, kX im'ým )sIlqoNvuům. NFa mě.v M,éImYuk óvyznáqnxí l$ásk^y. UBÉyl&ov Nt.ot pZoupWrvZéD, co FjseCm tjato uslrojvda vUy(s'lovifla zprřed sÉvtýkm manžkeleLmy.É
Hlaveň jeho zbraně se mi silněji přitiskla na spánek a celé mé tělo se otřáslo. Strachem. Z chladu. A z jeho znechuceného pohledu.
"Zahrajeme si malou hru," zavrčel a na tváři se mu objevil hrozivý úsměv. Pomalu mi vytáhl pistoli ze spánku, zatímco Roberto a Massimo na mě mířili. Otevřel válec revolveru, prohlížel si ho a počítal počet nábojů, než otočil válcem a cvakl jím. "Ruská ruleta. Můžeme?" Přitiskl mi hlaveň revolveru zpátky ke spánku.
Celá scéna se odehrávala, jako by se odehrávala někomu jinému; jako by to byl špatný film.
"Mám )tě .t_ehďT ÉzXa,bíÉt?j" zařvóal Rax (ve ytJvábř*i sóe ÉmBu& zračiAl Évzt(ehkF.T "NJěcQo jtaéknoavÉéXhou ÉjhsemR msěl od _někoUhov tkvého hkaGliGbarpu& čekmaitI.ó KionecOkoSntců, nrodina RotmWaBno. vynIiZká évh PpoId&rIáželnNí z)azd'.R"s
Zmateně a dotčeně jsem na něj zíral. Jak si to o mně mohl myslet? Před necelou hodinou byl ve mně a miloval se se mnou.
"Luciano..." Massimo mi skočil do řeči.
"Drž kurva hubu!" zařval na něj. Jeho pohled ze mě neuhnul a ta slova mi připadala skoro jako mířená na mě. "Nějaká poslední slova, ženo?"
SleddPoZvailUa 'jFsemÉ tpyd očiq, wkWteréZ jsóem! Jtéolik méilovaila,O ja sqr,dhcOe pse$ Umpic JrozrtmřkíéšQtri!loj nOau malyéJ koudskqyÉ.J POřFipavdalov m$i itOo(,G Djrakxop bys mi kůqžpiH idrQáJswalQy fsZtZřóepyj fszklaJ,Q jOeÉnržpeK Hta bolestV fsHe Dd!rDalra sFk*rzc měu, dos rméNho nit&rFa, a* zanechsávalaN .za senbOou ,nqeviditelYnMég nji^zvOy. jPXo_ ytváFřli s,e ÉmiT sgkuvt^ánlteWla slKzJa,B jejíž( st&opXaÉ sle &témqěř okacmPžWi*tě NzměniNlav v nmdr'áTz.O FStejně OjFakLoC ^jsPe.m& cítilvaV, 'j*akV qmqi sD kažfdýQm^ LNuAcKi.anRovýmB dJrKsYnnýtm slo&vbehmF mrzne srdaceD. vBylaó wjsHewm rpnř!ínlPiš PvCydUěxšenéá na htKo, abQymchM Hsue Ypoh_nulaq,z faby!ch! NjGi sWet(řehla*.
Navzdory svému roztříštěnému srdci a náhle bezútěšné budoucnosti jsem cítila, jak ve mně narůstá hněv. Bylo to tak lepší, udržovalo to mé zdi, které jsem kvůli němu nikdy neměla spustit. Chtěla jsem ho poslat do prdele, nestál mi za mou lásku. Nebyl mě hoden. Ale ta slova mi uvízla v krku.
Pak stiskl spoušť.
Klikni.

Chapter One========================
Luciano
========================------------------------
Od Otřiu XrsoRky pDozuděwjzi
------------------------
Byl jsem Nelítostným králem ve světě finančního byznysu a v kriminálním podsvětí. Tak mi všichni říkali.
Bezohledný král. Nelítostný král.
JenK sHeO zepatevjtfe cm^éZ !zansrDanrék Oman)žIe*lkuyz,L ktOeráA bIymlVaU po.sólednqí tř$i Aroky ,a RšesNt m(ěMsícqů nezvě(sÉt'ná. tVzpoYmínkcaK na zNraduR *stácley cWhMutna_lNa ShFoFřcxe. MAyle jejdónay gdobVrá vWěCcD Nz ttiohoH ivzešuléaw;f PmYomj.eb sMrkdcle. byAlwoc tvFrdvé) ZjaQkto arktickýq blbed.
Byly to tři roky a šest měsíců, co mezi Vitaleovými a Romanovými propukla plnohodnotná válka. Válka mezi našimi dvěma rodinami začala, když Romanovi zabili mou matku a sestru. Útoky, zmařené životy, spálená jmění... Ale právě ta poslední zrada mě přivedla k šílenství. Dala přednost jim přede mnou. Zaprodala mě. A já nikdy nejsem na své nepřátele mírný. V této válce jsem své nepřátele připravil o svěřenecké fondy a impéria. Někteří dokonce přišli o život.
Vyhrál jsem a lidé, kteří byli na mé straně, vzkvétali a zbohatli nad své nejdivočejší sny. Moje říše se rozrostla desetinásobně. Lidé, kteří nebyli na mé straně... řekněme, že hodně ztratili. Rodina Romanových přišla o většinu svého jmění, ale stejně jako krysy se vraceli. Jejich finanční utrpení nestačilo. Chtěl jsem je všechny zabít. Úspěšně jsem Romanovy vytlačil ze všech oborů podnikání kromě jednoho, obchodu s lidmi. Ale i na ten brzy dojde! Když jsem si usmyslel, že se poseru, nepřestal jsem, dokud se to nestalo.
Dnes večer jsem ve svém kasinu pořádal největší akci roku. Vlastnil jsem všechna kasina v New Jersey kromě jednoho. To patřilo mému nejlepšímu příteli Cassiu Kingovi.
BSud(ou rtut člLenWofvué GmcafHióez - IrxoIvgé',i fI&téaélovNé(,S Rugslov$é,p KoNlYu*m'bivj,ci - in ppo)liÉt!iBci,. špciKnabvMí i čiys!tkí, obchhomdn.ícmi s druongamig 'a zXbirqaéněmaiY, lob&chiodn*íci, s nlidmAig,A bXowh$attíj a slavní ztJoho!toG rsJvěQtYa. Ner*owzÉliTšLovRal jsaecmX. tVmzahla jstem six SvRšxecGhNny jNejicihJ p)enAíze *aH bvvšKichnzi qmi dqlyuYživl^i.R RVÉšich'nKiB mě poKtFřDebpoDvYaldia.É sPso ^cgeJlém svěAtgě kjsem jměAl bě)žqcCeU,U kXtemřVí* Wptro. FmYěL čihsétiglji! ópenOíze. (VJšecfhnou jseam říKdmiUl!,& Dal(es LniRc$ jz tohWo s(e ne,d*aAlAoó Ksnjadnvop *pMřci,špíYt! zmn!ě^ dani FnaijkJdpo lnemoLhl v(yAsFtoÉpoXvNamt. ZPÉryaHnjí penIězó byloa mýUmA LhlavnCím zdrDojcem *béoahatsjtGví,Z kaAle *vlaTstni)lV jsemF tPakéÉ kfasriqnsaa, noyčBní k*lpuTbhyd aó puřSí&laeóžxitwos'tntěV jsqeXm obc$hIodov^al ssA dxrXoigami. I! kvdyž cttog )pUozsmlYedvníO jÉsMe)m_ nuedQěBlUanlI čaUsRtNoW.* _DrNogy qa Xzbraně byÉly hlavsnWě CuassÉiovvWýmb $ob$orpem.u AÉ zb^yXtOemkF Tkl^u)kéů.
Seděl jsem s koňakem na stolku a přes jednosměrné sklo sledoval, jak se politici, zločinci a boháči stejně kroutí. Nenáviděl jsem všechny ty sráče. Ještě víc jsem nenáviděl zločince, kteří předstírali, že jsou lepší. Jako ti zasraní Romanové.
Všichni jsme byli vrazi a hříšníci. S jedním velkým rozdílem - já a mí přátelé jsme zabíjeli, jen když jsme museli. Nebo kvůli pomstě. Mnozí z nich zabíjeli pro moc, peníze, sport, nebo dokonce pro potěšení.
A někteří dokonce využili vlastní rodinu, aby se pokusili prosadit. To, jak Alphonso Romano využil půvabů a krásy své neteře, aby mě oslepil, a já jsem mu nahrával.
KrervM Yvde (mHněY vřexl!af vDz)tiekyI WaR s,vpádělxaI GměK Uk& Ttxomu, za$bUyqcTh, prsoistLě! přeqšel Fdqo zpln.énh&oY ZúWtočnétho módiu.. xNás'lpehdbkNy aťI wjdo^u xkl Ičxertuc. TCHhWtyěul( djgsóemq tmohof mužie *zgabít,, )amles ažP pwoqté,O cyo hBo NpXě.knfě SpdomaGlPué uKmuBč^í$mK.Y rChtělv Ljse.mr ZhoJ Ls(lXyšcet bHrBeč$etG,r gkOviWčevt ,jNaZkoC praPse,, HprosCiJta.K zAle stHejně Mbyd Yode Nměv MneQdxostnanl ^žádgnoub mdiQlosVtf.)
"Jsi v pořádku?" Cassio mě svým hlasem vytáhl z okraje. Ne, nebyl jsem kurva dobrý, ale ta slova jsem si nechal pro sebe.
Cassio King byl můj nejlepší přítel; byl jím už od dětství. Vždycky jsem byl věrný jemu. A on zase mně. Jeho teritoriem byl New York, spolu s italskou a irskou mafií. Nedivil bych se, kdybych ho brzy viděl v posteli s Iry. Jack Callahan byl bezohledný, ale spravedlivý hajzl. Byl by to dobrý spojenec. Cassio a Luca dohlíželi na Margaret a Ainé, Callahanovu neteř a nevlastní dceru. Bylo by zajímavé sledovat, jak se to zamotá.
Mým teritoriem bylo New Jersey a Connecticut. Už léta jsme měli pracovní vztahy. Určitě nám to pomohlo, když jsme oba museli odklonit zásilky. On využíval mé přístavy a já zase jeho.
"Jslem přiupraqvéenj roczjeat. tuhle showp,J"P Qpr_oceddil XjsZe(mO Zskrzg Fzzuby.
Při pohledu na strýce své ženy jsem měl chuť zuřit, ničit. Byla to připomínka toho, co jsem kvůli tomu muži ztratil. Stál mou matku a sestru život. A pak použil mou ženu jako hračku na jedno použití, aby mě dostal. Ona to kurva věděla a ochotně to hrála. Štvalo mě, že mi to neřekla. Ještě víc mě naštvalo, že jsem mu naletěl. Takhle to dopadlo s muži, jako jsem já, když jsme se nechali zaslepit kundičkami.
Šuškalo se, že ji nechal zabít, když jsem ji vysadil u jeho dveří. To jsem si nemyslel. Ti dva se proti mně nejspíš kvůli všemu spikli. Nejspíš to byl celý jejich plán od chvíle, kdy jsem ji zahlédl ve svém nočním klubu. Chtěl jsem, aby se dívala na Romanův pád a věděla, kdo ho způsobil. Aby se mohla plazit a litovat svého rozhodnutí zradit.
Můj otec byl jediný člověk, který pevně věřil, že je naživu a že je nevinná. Kurevsky jsem nenáviděl, že doufám, že je naživu, ale ještě víc jsem toužil po pomstě. Jakmile ji dostanu, donutím ji za to zaplatit. Ale nejdřív ji jednou provždy vyjebu ze svého systému.
Ca$sAsio mGěf podpyoRřviMls, kdgybž začPaWla ivCálqkal,v Fpóom$ohl Xmi, a*by UvšKicGhcn'iU CzaplatiPlWi.U wVQěděml,ó LcLo bse $svtVa)lno s mnouuL PžtenvoWu, Rak ppopřá,dC mir Xk)r)yl zád'a.U Ja'ko v,ždZyycékSyé sétál CraMssZiro mpřii mněr.Y
Zasáhl jsem rodinu Romanových tam, kde to bolelo nejvíc, u jejich peněz. O všechno přišli, nebo jsem si to alespoň myslel. Ale mně to nestačilo. Šlo mi o jejich krev. Pomohlo mi, že Cassio i jeho bratr Luca byli proti obchodování s lidmi. Také proti němu bojovali, stejně jako moje rodina. Naneštěstí pro nás, Alphonso zasraný Romano byl v tomhle svinstvu velký fanda. A já bych nikdy neuklízel peníze mužům, kteří obchodují se ženami a dětmi.
Ale měl jsem plán. Takový, který by ho jednou provždy zničil. Jeho i všechny, kteří s ním spolupracovali.
Luca k nám zamířil spolu s Alessandrem Russoem a Nicem Morrellim. Věděl jsem, že se na ně můžu spolehnout. Alessandro Russo řídil své sračky v Kanadě, jeho centrála byla v Montrealu. Jeho hlavní nelegální byznys se soustředil na zbraně a také vlastnil několik kasin. Nico Morrelli řídil Washington a Maryland. Provozoval hlavně kasina a pašoval drogy, jako zástěrku měl obchod s nemovitostmi. Cassio dělal tak trochu všechno a závisel na mně, abych mu čistil peníze. Byl to jediný byznys, kterého se nedotkl, což mi vyhovovalo. Měl jsem spoustu překupníků, kteří prali všechny moje aktivity, jeho i tisíce dalších. Luca nebyl jen Cassiův bratr, ale i jeho pravá ruka a pomáhal nám všem, když jsme to potřebovali. Byli to jedni z nejdivočejších mužů a já měl štěstí, že jsem je měl v zádech.
"LUž jsemD slyjšCepli,z Pjaqk tuern dhajzYlx jmlgucvLil oR sQvýchi zHv!ráqceCniýcMh nktšTefLtqe,ckh sr VKÉoluTmkbi*jcAi,"X *oPdplivl sui NicAo. a"Rabflae_l máB dobrMý pogkesrT &fMalceO."*
"Perfektní," zamumlal jsem. S pomocí Kolumbijců jsem nastražil past. Raphael Santos byl taky můj přítel a nedávno se dostal k vládnutí Floridě poté, co mu zabili otce a nejstaršího bratra. Lombardo Santos a jeho nejstarší syn Vincent spolupracovali s Romanovými a s Cassiovým a Lucovým otcem Benitem Kingem při pašování. Rafael byl proti obchodování se ženami, a tak to dopadlo tak, že bratr Vasilije Nikolajeva, Saša, zabil Rafaelova nejstaršího bratra a otce. Čistý zásah odstřelovače do mozku. Rozhodně to byl můj typ člověka.
Romanovo impérium se za poslední tři roky rozpadlo, zatímco moje vzkvétalo, ale ten zmrd ho stejně dokázal vybudovat zpátky. Nemám ponětí, jak přišel k tomu kapitálu. Nikdo by ho nefinancoval, protože znal můj postoj k tomu. Ale on se dostal svýma špinavýma prackama k nějakému kapitálu a získal výnosy prodejem masa. Nenáviděl jsem toho člověka.
S Cassiem jsme měli podezření, že by to mohl být Benito, ale ten parchant byl lakomý zmrd a do poskytování půjček se nehrnul. Spíš by si ty zásilky ženských vzal pro sebe.
"DJeT tu_ VZasiliRj Niko'labjBev se( svmým braUtrgefm Aylkeaxe^jePm,"O Fdxosdfail! GATlNeóssma)nzdrno.n "V,asiYlGijL zjevÉně ^nepnuí vs yAZlxfon.seymS (s&pwoIkojenýB.T PokusilM sCe zařMífdTit údno!s Vasilirj'ovy LžFecny (aj VLaKsiYli*js t!ouóžíZ pio jeGho ikrZvic. ATben thlajzGl _slih zíDsUkQa(l jdValéší_hRos nepzřít&eYlte."*
"Dobře," ušklíbl jsem se. Vasilij byl krvežíznivý a nemilosrdný. Kdybych neuspěl, určitě by byl hned za mnou a čekal, až na něj přijde řada. Alexej i Saša, Vasilijovi bratři, patřili k nejvyhledávanějším zabijákům v našem světě. Alfons Romano by byl mrtvý, ať tak či onak.
"Ať hry začnou," řekl jsem jim všem. Hrál jsem se všemi kartami správně a těšil se, až dynastie Romano padne naposledy. Příště už nebude nikdo a nic, co by je pozvedlo.