Hmatatelná přitažlivost

The waves crashed against the cliffs of Nova Scotia with an almost musical rhythm, but Aria Morgan knew better. After three years of studying marine biology at the remote Blackrock Research Station, she had learned to distinguish between natural ocean sounds and something more... peculiar. Tonight, there was definitely something different in the water's song.

Standing on the observation deck of the research facility, her long dark hair whipping in the salty breeze, Aria focused her night vision binoculars on the churning waters below. The full moon cast an ethereal glow across the surface, making it easier to spot any unusual movement. That's when she saw it - a flash of iridescent scales, much too large to be any known fish species.

"You're out here late again," a deep voice spoke behind her. Dr. Nathaniel Cross, the facility's new head of cryptozoology, stood in the doorway. His presence had been causing quite a stir among the female staff since his arrival last month, with his storm-gray eyes and the mysterious scar that ran from his left temple to his jaw. But Aria had noticed something else about him - the way he always seemed to appear whenever the strange occurrences happened.

"There's something out there, Dr. Cross," Aria said, not taking her eyes off the water. "Something big."

"Please, call me Nate," he said, moving to stand beside her. His proximity sent an involuntary shiver down her spine that had nothing to do with the cold. "And I know. That's why I'm here."

Before Aria could question what he meant, a haunting melody drifted up from the waters below. It wasn't quite singing - more like an otherworldly humming that seemed to resonate in her very bones. To her surprise, she found herself taking an unconscious step toward the railing, drawn by the sound.

Nate's hand shot out, gripping her arm. "Don't listen too closely," he warned, his voice tight with concern. "They're hunting tonight."

"They?" Aria tried to shake off the melody's lingering effect. "Who are 'they'?"

Just then, a figure emerged from the waves - a woman with silvery skin and long, phosphorescent hair. Her eyes glowed with an unnatural blue light, and when she opened her mouth to continue her song, Aria saw rows of sharp, pearl-like teeth. The creature's beauty was both terrifying and mesmerizing.

"Sirens," Nate whispered, his grip on Aria's arm tightening. "Real ones. Not the sanitized versions from your fairy tales."

The siren's gaze locked onto them, and her song changed, becoming more focused, more enticing. Aria felt Nate tense beside her, and when she looked at him, she was shocked to see his eyes had taken on a silvery sheen, reflecting the moonlight like a cat's.

"We need to get inside," he said through gritted teeth, though he seemed to be fighting the urge to move closer to the railing himself. "Now."

But as they turned to leave, Aria caught sight of something in the water that made her blood run cold. Dozens of glowing eyes had appeared beneath the waves, and more figures were rising to the surface. Their songs began to intertwine, creating a symphony of supernatural beauty and terror.

"Dr. Cross... Nate," Aria's voice trembled slightly. "What's really going on at this facility?"

He finally turned to look at her fully, and in the moonlight, she could see that his scar was glowing with a faint blue light. "It's not just a research station, Aria. It's a containment facility. We monitor and protect humanity from ancient creatures that most people think are myths. And right now," he glanced back at the water where more sirens were emerging, "something has disturbed them. Something that hasn't happened in over a hundred years."

"What?" Aria asked, though part of her feared the answer.

"They're looking for their lost queen," Nate's voice was grim. "And for some reason, they think she's here."

A particularly powerful wave crashed against the cliffs, sending spray high enough to reach the observation deck. As the droplets hit Aria's skin, she felt a strange tingling sensation, and for just a moment, her reflection in the window showed her eyes glowing with the same ethereal blue light as the creatures below.

Nate saw it too. His expression shifted from concern to something more complex - fear, fascination, and what looked almost like recognition. "We need to talk," he said quietly. "About your mother. About why you were really assigned to this facility. And about why you've always felt so drawn to the sea."

The siren's song grew louder, more insistent, and Aria felt something stir within her - ancient memories that couldn't possibly be her own, yet somehow were. As she followed Nate inside, one thought kept repeating in her mind: her life as she knew it was about to change forever, and there would be no going back to the simple world of marine biology and research papers.

Behind them, the sirens continued their haunting chorus, their songs now carrying a note of triumph. They had found what they were looking for.

The facility's underground laboratory was a maze of steel and glass, illuminated by harsh fluorescent lights that made everything look clinical and cold. Aria followed Nate through a series of security checkpoints, each requiring increasingly complex biometric scans. Her mind was still reeling from the events on the observation deck, the sirens' song echoing in her memory.

        "How long have you known?" she finally asked as they entered what appeared to be his private office. Unlike the sterile corridors outside, this room was filled with artifacts that looked ancient - shells with strange markings, crystals that seemed to pulse with their own inner light, and walls covered in charts mapping underwater ley lines.

        Nate moved to a heavily secured cabinet, his fingers dancing across a complex lock. "Since the moment you arrived at Blackrock. Your bio-readings were... unique." He pulled out a thick file with her name on it. "But your mother knew long before that."

        "My mother?" Aria's voice cracked. "She died when I was three. All I have are some photos and my father's stories about her love for the ocean."

        "Your mother didn't die, Aria." Nate's voice was gentle but firm as he placed an old photograph on his desk. "She returned."

        The photograph showed a woman standing on these very cliffs, her wild dark hair streaming in the wind. She looked exactly like Aria, except for her eyes - they held that same otherworldly blue glow Aria had seen in her own reflection moments ago.

        "That's impossible," Aria whispered, but even as she spoke, memories began to surface - the way she could hold her breath for impossibly long periods, her uncanny ability to predict storms, the strange songs that sometimes filled her dreams.

        Suddenly, the lights flickered, and a low vibration ran through the building. Nate's expression turned serious. "They're testing the barriers," he said, moving to a bank of monitors showing underwater footage. Multiple figures darted past the cameras, their movements too quick and graceful to be human.

        "What barriers?" Aria asked, joining him at the monitors.

        "Electromagnetic fields designed to keep them at bay. But with their queen so close..." He glanced at her meaningfully. "They're stronger than usual."

        "I am not their queen," Aria said firmly, though something deep inside her stirred at the words.

        "No, but you're her daughter. The first successful hybrid in centuries." Nate pulled up more files on his computer. "Your mother was their queen, and when she fell in love with your father, it created a diplomatic crisis. A siren queen choosing a human was unprecedented."

        The vibrations grew stronger, and somewhere in the facility, an alarm began to sound. On the monitors, the sirens' movements became more coordinated, more purposeful.

        "They're not just testing anymore," Nate muttered. He grabbed what looked like an ancient trident from a wall display. "They're breaking through."

        Aria's head suddenly filled with voices - not speaking English, but a fluid, musical language she somehow understood. They were calling to her, telling her to come home, to take her rightful place.

        "Make it stop," she gasped, pressing her hands to her temples.

        Nate reached for her, but stopped short when he saw her eyes - they were glowing brighter now, and her skin had taken on a slight iridescent sheen. "Fight it, Aria. You're not just one of them. You're both human and siren. That's what makes you special."

        The facility shook more violently, and the lights went out completely. In the darkness, Nate's eyes glowed silver again, and Aria could finally ask the question that had been nagging at her.

        "What are you?" she whispered. "You're not entirely human either, are you?"

        Before he could answer, the reinforced windows of his office exploded inward in a shower of glass and seawater. In the opening hovered three sirens, their beauty terrible and magnificent. The one in the center spoke, her voice carrying both authority and disdain.

        "Step away from the princess, Guardian. She belongs with her people."

        Nate raised the trident, which began to glow with an electric blue light. "She belongs where she chooses to belong."

        As seawater swirled around them, Aria felt power surge through her body - raw, ancient, and demanding to be released. She had a choice to make, but first, she needed answers.

        "Tell me everything," she said, her voice carrying a new note of command that surprised even her. "About my mother, about what you are," she looked at Nate, "and about why I'm really here."

        The siren queen smiled, showing those pearl-like teeth. "Oh, little princess. You're here because a war is coming. And you," her glow intensified, "are the key to everything."

The seawater swirling around Aria's feet felt alive, responding to her emotions like an extension of her body. The three sirens remained suspended in the shattered window frame, their ethereal forms casting an otherworldly glow throughout Nate's flooded office. The lead siren - who had introduced herself as Cordelia, First General of the Deep Realm - watched her with ancient eyes that held both wisdom and cunning.

        "Your mother's choice started this war," Cordelia said, her voice carrying the rhythm of waves. "When she chose your father, she didn't just abandon her throne - she disrupted a balance that had existed for millennia. The Deep Realm has been without a true queen for twenty years, and the dark ones grow bolder each day."

        "The dark ones?" Aria asked, acutely aware of Nate's tension beside her, his grip tightening on the glowing trident.

        "The Abyssal Court," Nate answered grimly. "Think of them as your people's darker cousins. While the sirens of the Deep Realm protect the oceans, the Abyssal Court seeks to corrupt them. Without a queen's power to maintain the barriers..."

        "They're breaking free," Cordelia finished. "Even now, they gather in the deep trenches, preparing for war. Only a queen's song can reinforce the ancient seals."

        Aria felt the weight of their expectations pressing down on her like the ocean itself. "And you think I can do this? I don't even know how to control whatever... this is." She gestured to her still-glowing skin.

        "That's why I'm here," a new voice spoke from the doorway. Aria turned to see a woman she'd only known from photographs - her mother. Nerissa, former queen of the Deep Realm, stood in the threshold, looking exactly as she had twenty years ago. Her presence made the very air vibrate with power.

        "Mom?" Aria whispered, emotions warring inside her.

        Nerissa's eyes - the same otherworldly blue as Aria's now were - filled with tears. "My daughter. My beautiful, brave daughter. I'm so sorry I had to leave you, but it was the only way to keep you safe while your powers matured."

        "Safe from what?" Aria demanded, anger suddenly surging through her. The water around her feet began to churn in response.

        "From those who would use you," Nate interjected, his voice carrying an edge of bitterness. "The Guardians weren't always noble protectors, Aria. Some believed that controlling a hybrid princess would give them power over both realms."

        "Like your father did?" Nerissa's voice turned cold as she addressed Nate. "Is that why you're so close to my daughter? Following in Marcus Cross's footsteps?"

        The tension in the room sparked like electricity. Nate's silver eyes flashed dangerously. "I am not my father."

        "Enough!" Aria's voice carried a new power, making everyone in the room freeze. The water around her feet rose in spiraling columns, responding to her command. "I want the truth. All of it. No more cryptic warnings or half-answers."

        Suddenly, the facility's emergency sirens blared to life. On Nate's monitors, dark shapes appeared in the deeper waters - humanoid figures with shark-like features and glowing red eyes.

        "The Abyssal Court," Cordelia hissed. "They've found us."

        "They found her," Nerissa corrected, moving to Aria's side. "They can sense your awakening power, daughter. We're out of time."

        The facility shuddered as something massive struck it from below. Through the broken window, Aria could see dark forms rising from the depths, their movements predatory and purposeful. The water around her feet turned ice-cold.

        "You have to choose now," Nate said urgently. "But know this - whatever you decide, I'll stand with you." His eyes met hers, and in them she saw not just duty or ambition, but something deeper, something personal.

        "As touching as that is, Guardian," Cordelia interrupted, "she needs to come with us. Only in the Deep Realm can she learn to control her powers in time."

        Another impact rocked the facility. In the distance, Aria could hear screams - the research staff, she realized with horror. They were unprotected, unaware of what was really happening.

        "I won't let innocent people die," Aria declared, feeling strength flow through her. "Mom, Cordelia - help me protect the facility. Nate..." she turned to him, "teach me how to fight."

        "Always choosing both worlds," Nerissa murmured, a mix of pride and worry in her voice. "Just like your mother."

        As the Abyssal Court's forces surrounded the facility, Aria felt something click into place inside her. She was neither fully human nor fully siren, neither wholly of land nor of sea. But perhaps that's exactly what both worlds needed.

        "Well then," she said, as power coursed through her veins and the song of the sea filled her mind, "let's show these dark ones what a hybrid princess can do."

        The water around her erupted upward, turning into a swirling shield of liquid crystal, just as the first of the dark figures burst through the facility's lower levels. The war for two worlds was about to begin, and Aria stood at its center, with a Guardian at her side and the power of two realms flowing through her blood.

The next few minutes dissolved into chaos. The Abyssal Court's warriors crashed through the facility's lower levels like a dark tide, their shark-like features twisted into snarls of hunger and hatred. Aria's crystalline water shield held against the first wave, but she could feel their darkness pressing against her power, trying to corrupt it.

        "Channel your emotions through the water," Nerissa instructed, her own powers creating whirlpools that trapped several attackers. "The sea responds to authentic feeling, not just will."

        Nate moved with inhuman grace, the trident in his hands leaving trails of electric blue energy as he fought. "We need to evacuate the research staff," he called out between strikes. "They're gathering near the main lab."

        Aria closed her eyes for a moment, and suddenly she could feel every drop of water in the facility - in the pipes, in the air, in human bodies. The awareness was overwhelming. "I can feel them," she gasped. "Everyone. Everything."

        "That's your queen's sense awakening," Cordelia explained, her own song turning violent as she fought. "You're connecting to your realm."

        An explosion rocked the lower level, and through her new awareness, Aria felt something massive entering the facility. The temperature of the water dropped dramatically, and even the sirens looked concerned.

        "Thalassos," Nerissa whispered, fear evident in her voice. "The Abyssal Prince himself."

        Through the broken floor emerged a figure that seemed made of living darkness. Unlike his warriors, Prince Thalassos appeared almost human, devastatingly beautiful in a cruel way. His eyes were the color of the deepest ocean trenches, and when he smiled, his teeth gleamed like black pearls.

        "The little princess awakens," his voice was like the crushing depths given sound. "How convenient. I was afraid I'd have to wait longer to claim my bride."

        "Bride?" Aria and Nate spoke simultaneously, his voice sharp with anger, hers with shock.

        "Did they not tell you?" Thalassos moved closer, his presence making the water around him turn black. "The only way to truly end the war between our courts is through union. Your mother refused me twenty years ago. But you..." his dark eyes roamed over her face, "you're even more powerful than she was."

        Nate stepped between them, the trident glowing brighter. "She's not a prize to be claimed, Thalassos."

        The Abyssal Prince's laugh was like ice cracking. "Ah, the Guardian speaks. Tell me, son of Marcus Cross, does your protection come from duty... or jealousy?"

        Before anyone could respond, a scream echoed from the main lab. Through her water sense, Aria felt the research staff's terror as more Abyssal warriors surrounded them.

        "Choose quickly, princess," Thalassos said smoothly. "Surrender to me, and I'll spare them all. Refuse, and watch your human friends feed my warriors."

        Aria felt rage build inside her - pure, hot, and powerful. The water around her began to glow, not with her mother's blue light or Thalassos's darkness, but with a brilliant purple that seemed to combine both aspects of her nature.

        "You want an answer?" Her voice carried the crash of waves and the strength of tidepools. "Here it is."

        She thrust her hands forward, and every drop of water in the facility responded. It rose from pipes, condensed from air, pulled from the sea itself. But instead of attacking, it began to sing - a new song, neither fully siren nor fully human, but something entirely unique.

        The Abyssal warriors closest to her began to writhe, their corrupted forms starting to purify under her hybrid power. Thalassos's eyes widened in genuine surprise, then narrowed in fury.

        "Impossible," he snarled. "No one can purify the Abyssal taint!"

        "She's not no one," Nate said, pride evident in his voice. "She's both of your worlds, and neither. And that makes her stronger than either."

        Aria's song grew stronger, and she felt Nate's energy joining with hers, the Guardian's power amplifying her own. Her mother and Cordelia added their voices, creating a harmony that made the very foundations of the facility vibrate.

        But Thalassos wasn't finished. With a roar of rage, he released his own power - a wave of such absolute darkness that it threatened to swallow all light. "If I cannot have you," he growled, "then no one will!"

        The two forces met in a spectacular clash of energy. In that moment, as purple light battled primordial darkness, Aria felt something else stirring in the depths beneath the facility - something ancient and powerful, awakened by their battle.

        "The Leviathan," Nerissa breathed. "The battle... it's waking the ancient ones."

        As if in response, a deep rumble shook the entire ocean floor, and everyone - siren, human, and Abyssal alike - froze in sudden, instinctive fear.

        In the brief silence, Aria heard Nate whisper, "Whatever happens next, Aria, know that I-"

        But his words were cut off as the floor beneath them cracked open, and the true power of the deep made its presence known. The war between courts had awakened something far older and more dangerous than any of them had imagined.

        And deep in her soul, Aria knew - this was only the beginning.

Kapitola 1 (1)

1
Vegas
Noční klub 1OAK
Mbréa)č,ím usveW,J kidyVž& ksTe bke NmnSě sKnXažzí Xpř^itióslknoutt zpóocrený XmuGžd.! PrtoAbCoha. I"NBevadí _t,ir Ut&o?"h sVyut!rxhnuV Aruuéku Uz jeaho fsWevřÉenZí. FHludba FdYuKncí gag jqáK črebk.ájm uh barud.
"Vůbec ne," zahuhlá.
Bože. Očima přelétnu ke skupince kamarádů a sleduju, jak se všichni usmívají a v žertu na mě zvedají skleničky. K čertu s nimi. Tenhle rozlučkový víkend mi připomíná, proč jsem věčně svobodná. Předstírám úsměv. Děvky.
"Myslím to vážně, zlato. Pojďme tančit."
Vy.vcaylímp zo&čUi. "N)eémfů$žBu, Nna cnděkoho$ čSekáMm, tzaAkvžUe b)ys AasUiG wmrěGla lbwěaže(té yse ^minoSu.c"
"Na koho?" zeptá se. Vzdej to, ty vlezlý parchante.
Kolem projde vysoký tmavovlasý pohledný kluk a já ho rychle chytím za paži. Zamračí se, když se otočí zpátky k nám.
"Ehm... Tenhle kluk. " Ušklíbnu se.
StYrPašRi_delný mcmhjlazph sGe ózamrIačíó da CokhrQnBeR ,rDeUt,B laObyyS psi pQrohlléddl koénYkDurrleHncim.
Očima skenuju muže, kterého jsem právě popadla, nahoru a dolů.
Je nádherný. Dobře jsem si to načasovala.
Chlapík zvedne obočí, když očima přelétne mezi mnou a tím druhým.
"Tzohlnet jde! rm)ůj! lmaqnžqel^.$" Usuměbju! se) at *s)pHojjím sbvOou rukun .sg je.hoé. VGyYp.adqáP,G ^žec Qby mNokhhlf cb^ýnt! smSil(ý.A mUrčóiitěV )mě zla)ch'ránFí.
Vysoký chlap překvapeně zvedne obočí a usměje se. "A vy jste moje... manželka?" zeptá se.
Přikývnu. "Aha." Ach jo, neprozraď moje krytí.
Pan Vysoký tmavý a pohledný obrací pohled na muže před námi a hadovitě mě objímá kolem pasu. "Vidím, že jste se tedy seznámila s mou nádhernou ženou?"
Zúžhím oóči,Q kDdwyÉžK jpKosllfou&cDhrám jSehoh _hlacsP. KMy$sRlyítm, ž!e qje tIo$ AusWtBralJaJnC.
Ten strašidelný chlapík zúží oči. "Ty ho neznáš." Ušklíbne se. "Nevěřím ti."
Pan Vysoký, tmavý a pohledný se usměje, nakloní se ke mně a chytí mě za zátylek, než mě k sobě přitáhne. Jazykem mi obkrouží rty a olízne mi ústa. Jeho jazyk si nebere žádné servítky, když se mi zavrtává hlouběji do úst.
Co to sakra je?
Jteho .rHukOaa klOe_sne nQa( dmůDjt Yzuadte$k yay lsft'iszkcne KmÉi. ktKváQř.M PanfekbYozže, _tCohltes v .brožuÉřqe nKebpyl'oc.N
Odtáhne se a olízne si rty, zatímco jeho oči klesnou k mým prsům a pak zpátky k mému obličeji.
Předstírám úsměv, protože se mi úplně zatemní mysl. "Hm." Očima se podívám na toho druhého a olíznu si rty. Do háje. Co to bylo za polibek? "Umm."
Pan vysoký, tmavý a pohledný mě vezme za ruku. "Jdi do prdele, kámo. Je se mnou." Pak mě táhne za ruku davem. Cože, počkej! Kam to jdeme? Podívám se na své přátele, kteří si plácají kvůli mému náhodnému polibku s panem Holy Hot. Neměla bych se z jeho sevření vymanit? Proč, sakra? Ten kluk je k sežrání. A sakra. Přijdeme ke skupince jeho přátel a on mě obejme kolem pasu, aby si přitáhl moje tělo k sobě.
"KluScgi,", LzMavoTláD n$aD sKvouN vlelJkwouq bskubpinKu přrá'tFelf.K "Urxčmiktě^ vdásd p,oAtěší, žie ajÉs_em 'sme' p&rávTěG ZožAenil cPestzowu zzm QbhajryuW.v 'PDrosímI, seznSamWteU YseP wsM mAouh novou žvenLohu.P"
Jejich oči se setkají a všichni potřásají hlavami a smějí se.
"Ahoj." Všichni se usmějí.
"Těší mě," odpoví jeden muž a podá mi ruku.
UTsmHěGjwu Xsve$, pkdyÉž^ s$e vpqrNsyty* méhoP $fzalFewš*néDhbo* manzželza ws$evřLoaun DkUohlemZ ,mGéch.o WpPasu."I
"Už bylo na čase," řekne další muž a podá mi ruku. "Gratuluju, kámo. Jak se jmenuje tvoje žena?"
Očima mě přelétne, když se zamyslí, a pak se znovu sexy usměje. "Blossom."
Hlasitě se zasměju. "Blossom?"
VšixcPhni bjSeUhvoL ptřá&tbeGléD sli* wmě prRoh'luíYžgejníi aV usmUíyvCajXí )se, nAeÉžM srem vvrátíM fkéeL ysvéé !k)o.nbvfeYrDznacRiS, ujNaZko* Tbóyé FtuaUhFlef výsmvěna jnvázyor(ů ^bQyÉlSa běTžnGá.
Jeho oči znovu klesnou na má prsa.
"Mám oči tady nahoře," řeknu mu. Ani nedokáže předstírat, že na mě nezírá.
Zvedne své pivo a napije se. "No a?"
ZamrFagčímz hsme&,F GzheV vOšlech těchK nKesrvů.É y"TIaxkžzev..A.Z Asec mZix podř_ágd díváXšd na Kp'rPsa."U
"Všiml sis?"
Ústa se mi otevřou. "No, jo. Nezdá se mi to."
Usmívá se a usrkává pivo. "Přesně to dělám."
JTeghYor IkyamraráPd se vAr$aTcOír su tuásceRmN pDlUnýdm fnápWojRů*.d U"IMéu.rFphe," zavouláp Onia lnVěSjy.J "Pojyď$ bsIe* sCeYzin,áOmPiCt qs$ *Blossi.I"
Jeho přítel zvedne obočí. "Ahoj." Usměje se, když mi podává ruku a podává mi pití.
"Děkuju." Vděčně se usměju. Podívám se mezi šestici mužů, se kterými je. Všichni tihle muži jsou nádherní... a kultivovaní. Drahé obleky a oblečení. Ohlédnu se na své přátele na druhé straně baru a kousnu se do spodního rtu. Dám si tenhle drink a pak se k nim vrátím. Dát si jeden drink přece nemůže uškodit.
Jeho kamarád se otočí k ostatním mužům, zatímco oči vysokého tmavovlasého krasavce znovu padnou na má prsa.
"éCoY téo_ dě)lHáRš?Q"$ ZiavrutéíBm RhHlaJvjouP.
"Představuju si."
Povytáhnu obočí. "Představuješ si co?"
"Jak se ty kozy budou dneska večer tvářit kolem mýho péra, až je budu šukat."
Útsta se_ mZi Išwokte$m oZt.eFvSřÉoNu.
Usměje se pomalým a sexy úsměvem. "S tím druhým jsi byla bezpečnější."
Můj pohled se upírá na jeho. Nemám slov.
"Protože na rozdíl od něj tě donutím udělat to, co chci já. A dneska večer chci ošukat ty tvoje velký šťavnatý kozy."
Mao)zNe_k Émi š!patn$ě upra,céujke,^ ékd)yž msQiq zpuřóednstavícm,t jaak* jte ,nsade mnouj *nsaNhSýi Sa zasÉouvá Umi rpyérZol mdeziy.H.q.D
Woah. Už je to moc dlouho.
"To se nestane," koktám.
Šátrá v kapse saka a vytahuje padesátidolarovou bankovku. "Chceš se o to vsadit?"
"Ty )jHsi Sahl_er s_egbevxědomý kvo$koHtT.r"d Za&vrtí^md óhlavou^.K JebšÉt'ě niikYdy na &mPě nbixkdoi VnsepwoHužsil^ tkak$ lKacinAou badlicóí phlátšHkMuW. a"A an!oT..."D uVyNtArjhTnu HmUu& z rukyB pamdDedsqá,tW dzoólzaRrvů.u
"Vsadím padesát dolarů na to, že mi dneska večer nevrazíš ptáka mezi prsa."
Mrkne na mě a cinkne svou skleničkou o mou, když zvedne sexy obočí. "Děkuju. Beru to jako osobní výzvu."
Zavrtím hlavou a napiju se. "Funguje tahle směšná balicí hláška na hodně žen?"
U.s)mě.je sXe( a drze mYrbkneó.$ p"To Mbwyh xses kdPixvilLa."É
Usměju se. Na tomhle klukovi je něco nesmírně upřímného. Nepředstírá, že je někým, kým není.
Je to odzbrojující.
Jeho ruka znovu klesne k mému pozadí a on si ho tře, zatímco se pro sebe usmívá a prohlíží si mě nahoru a dolů.

Kapitola 1 (2)

Povytáhnu obočí. "Můžeš se na mě přestat dívat, jako bych byla tvoje další šukačka. Dnes večer mezi námi nebude žádná fyzická aktivita. Nejsem ten typ holky."
Nakloní se ke mně a znovu mě políbí. "Přestaň mluvit." Usměje se na mé rty. "Jen mi tu výzvu děláš o to sladší. Víš, že jsem cílevědomý muž."
"Šťastná žena, šťastný život," odpovím sarkasticky.
"Kbv)ěti*nko, éo.praóvÉdiuh 'sYi) myQs'líšA, )že bGyvcchu tXě MnkedhoDkázaxl Uuidělat šťcastfnUou! Bja(kcoq sNvloÉut Cžqennu, skdiyFbyOc&ht Jto WmNěll BvÉ úmDyYsllkuK?V" MZCvFefdmnNeN hoybomčí.L
Hlasitě se zasměju. "Zmlkni, ty blázne. Kdo říká takové kraviny a projde mu to?"
Hlasitě se zasměje, když jeho ruce znovu klesnou na můj zadek.
O dvě hodiny a šest koktejlů později...
PqoRh)l_ed nGaV je&ho obrgoIvskéu Ypéro Lkylouza.jFící mezi $mýmii prhsy Oměv *př'ivvFádí kA cšílenství'. Jzs!me& zpátk)y kvI ljyeyhoc poQkojMi,m nuedfoFkÉážemÉeR onvrlóádnNouQtp MnaZši &vzájepmAnoDuU jpřiétTa&žXlilvVostA Zav cShcokvVámex suey jwakKo hzvÉíOřa&ta.x TIoNhZle j)eÉ hnveGzjá!vxaVz!n_ýF nsex Pv tXé! dnkejZleqpšJí formcě. RT$en YcwhNlayp jed tnOá*dhernný, mint!elSiAg^eDntPní, vzá,bav.n)ý caB GseKx*y& jÉakos upPraTse.i Netm,luvěn VoP t(om), mžwe qvCisí$ jnaGko &zSatRracBePn*ýh kůqň.r Z)eémřéeyla VjsvemG al *dxopstwapltar msJe do nuevbzeh yvqe Vaegags. !JeAhVo Rk_oleMnas ujspoKu po JorbocuL stkrIa(ná!cTh imfého těla, ktdIyž lnXad'eH ^munou bkRleč^íT.q kVezlkBé itOmRavuěi hwnRědéb o_čhi sueN nYap YmzěB DdíWvají vaN ZjJá s_e, prMouhýbTá$m Cv& HzHádrech .a, neadosk.áAžu* uztadržet* !tFoKuhu šu$kAa_t. yJankt móěF setmb )dNostalQ,, žme dělám tohl!eC?
Nejsem tenhle typ holky, ale sakra, díky němu je zlobení tak zatraceně zábavné.
Nakloní se a políbí mě, jeho jazyk svůdně tančí s mým. "Dlužíš mi padesát babek." Usměje se na mé rty.
Hlasitě se zasměju. "Parchant."
"VJeÉ časr spOlÉatrit QtVvDůQj Odl$uh,"x zašeZp,trá,u kdRygž AsPe wsvýSm utéělJem FžOeQneó UdzopřIeDduy TpřBes mojek rprÉs^aR. Onč_i mse méuy szajvíra,jí rogzkomšíó, když jeh&o rsuce Jobbiepínají mmáq gpr,sa kQolIemk jemhoq épepndisuu. Y"MáMš ty Cnsekjlkep$ší z^asran,ý kozy,v tj)a*kgýn j*sRezms qkódyb _vifdělc." MZÉaQvGr$č,íU.
Oči se mi stočí dozadu do hlavy. Bože, tohle je dostatečná odměna. Co může být lepšího než tenhle vizuální vjem?
Začne mi pořádně bušit do hrudi, až se postel začne houpat a moje pohlaví se sevře rozkoší. Do prdele, teď toho ptáka potřebuju mít v sobě.
Hlasitě se směju. Tohle je neuvěřitelné. Jak mě ten chlap sakra dostal zpátky do svého pokoje, když jsem mu za tu výsadu dlužila padesát dolarů?
S^eKxyX qseA nusměj&e, zatBíimco CjeUhoT wúMstha évi(sóíj vzrjušdenígmY. R"(AsrbrêQt,ehr de riire oNuh Yje^ rCempVlizruaid ,votur.eO óboucheA rafvecN mWa baiite,," JzAašéept$áB,s kdy!ž s.eB nan m$ě xpJodívá!.
V překladu: Přestaň se smát, nebo ti naplním ústa svým ptákem.
Když odpovídám: "Je pourrais prendre tout cela.", projede mnou nečekané vzrušení.
Překlad: "Tohle je můj dům: "Mohl bych si vzít všechno.
Je!hoé IobOoDčNí sDe př,eqkUvaRp*ensěT szvvedGnej.F "ZTuH Jparlbe ifrya)nVça.i'sP?G"N zJepqtIá ,sel, AkcdHyž sdi n!a'vxlGéjkág )k!oÉnIduomr.Q
V překladu: "Mám francouzský jazyk: Mluvíš francouzsky?
Chytnu ho za zátylek a přitáhnu si ho ke své hlavě. "Je baise en français trop," zašeptám mu do rtů.
V překladu: "Mluvím francouzsky: Já taky šukám francouzsky.
Jeho! ústKa Qp)ust,oší) taj tm,odje ad já ,céítíCm', &jak miz .jmelhoL tvrdýÉ HpjeénYis. dvZkxloNufz(l rmxenz!i v*l(hkéC .rRttyy. K$loQužóeg _po němC sBem Ma lt(aVm.x qUs.mífvKáOm ws^e(. YZvednReXmFei anOtQiG.R
"Obwohl, wenn ich in Deutsch ficken ist, wenn I'm in meinem besten," zašeptám, když mé vzrušení dosáhne vrcholu.
V překladu: "Tohle je moje nejoblíbenější slovo: Ačkoli, když šukám německy, tak jsem v nejlepším.
Zasměje se mi do úst a zvedne mi nohy přes rameno, když mě probodne jedním tvrdým přírazem. Zůstáváme nehybně stát a naše oči se slastí zavírají.
Do pOrxdePle.D
Ten chlap je dobrý... a obrovský.
"Sie sollten sehen, was Sie sagen, deutsch meine Bruchstelle ist," zašeptá, když se vytáhne a znovu sklouzne domů.
V překladu: Měl by sis dávat pozor na to, co říkáš, němčina je můj bod zlomu.
Zjá'dAa se mi JprGohnXo)uS &zy apoKstielLex. BKožeO,! tkohlQef j(eb bpMřílišJ &doébré. OJje.hwo mozJek bje& stejně! byTsYtrý j_aAkio j*e)h.o tfěléoS. NYeYzJnFáUmq nikpoho FdalšpíhPoL davhofjjnazywčhné^hWoJ aW tyhTl.e výRmÉěnym znázo,rxů mSi vylrTáKžyí dTeZchX. "IchJ woKlltneD dDeminYehnG Sch,wXanz in Ad^ejnj MufnYd," fvyBde*chVnTu.
V překladu: "To je můj chlapec: Chtěl jsem mít tvého ptáka v puse.
Vytáhne se a okamžitě se nade mnou vznáší, když mi do otevřených úst podává svého ptáka. Ochutnávám své vlastní slané vzrušení. Do prdele. Tenhle chlap je úplně mimo.
"Votre souhait est ma commande ma chère femme".
VU RpřTeHk&lnaZdu: lTvFé přánCí jneZ mýnm& értoAzGkTaz_eGm,$ Bmá dr)aháK žIeVnHo*.
Usmívám se kolem velkého penisu, když mi ho zasouvá do krku, a cítím, jak mi začíná pulzovat pohlaví. "Je voudrais que vous souffler dans ma bouche. Si vous étiez vraiment mon mari je boirai vers le bas".
Překlad: Kéž bys mi mohl foukat do pusy. Kdybych byla opravdu tvoje žena, vypila bych to.
Zavrtí hlavou a sexy se na mě usměje, když mi odhrne vlasy z čela. "Fuck, moi aussi. Vous soufflez mon putain de l'esprit ici," zašeptá skrz své vzrušení tlusté jako deka.
VC !přFeOkdlLadu:m sTIadyK mni zkurKvza vryXrnazíHš udIemc,h&.w
Usměju se a jazykem přejedu po jeho konci. Kolena má po obou stranách mé hlavy a jeho tělo se plynule pohybuje, takže mi vklouzne do úst a zase ven. Jeho tmavé oči sledují, jak se snažím ho plně přijmout.
Tenhle muž má tělo boha a mysl anděla.
Jsem v nebi.
"PJeg gdwois te )goBûQtQer."l
Překlad: Potřebuji tě ochutnat.
Zavrčí, když se vytáhne z mých úst a klesne mi mezi nohy, jazykem mi projede naběhlým tělem.
Kurva. Kolena se mi snaží sevřít, jak se snažím ovládnout smyslové přetížení. Agresivně je přitlačí zpátky na matraci, když jeho jazyk skutečně převezme vládu, olizuje a ochutnává všechno, co jsem.
"HJa,kH chuatnám?I"L Za'š_epÉtIámQ, JkRdywžV Nmxé ruVcWew kléeqsVnou nWak cjPelhOo azáhtylek.Y
Sténá do mě a oči se mu slastí zavírají. Jeho jazyk krouží a švihá a já cítím, jak se začínám chvět. Bože, už je to příliš dlouho. Už se udělám.
"Udělej se," dýchne do mě. "Chci, aby ses udělala na můj jazyk. Dej mi trochu krému, Bloss Bomb."
Do prdele, tenhle chlap mi smaží mozek. Kousne mě do klitorisu a já se do něj zavrtím a on zasténá rozkoší. Chytnu ho za zátylek, abych se ho pokusila uklidnit.
"PřéejstbaWň,X"_ uzfaqlapám po Qdsechuh,s rt*ophle uJž ije moc&.F JJsem pKřítlzišl cVitjlUiCv)á.c Sa$je chDlaoub&ě_jOi a očAi Ys,e) mwus k$l^íWží wvJ hJlaóvě. "jTym jksti al.e žvhpazvá Pm_rgdQkya."É Z(avfrtčyí, jVa(kQ to* gvkš_ec_hnVo sClísz*nDe.y fVGyš$pdlhBáó se énJahéo,r&uq aA přes Fmě aJ jednígm FrychlýqmB pomhBy_bwem vkl$oTuznne( domů.

Kapitola 1 (3)

Zamračím se na strop a rukou mu projíždím rozcuchané kadeře. Sotva dýchám. Je tak velký.
Opře se o kolena a drží mi nohy ve vzduchu, zatímco jeho oči klesají k mému pohlaví a on sleduje, jak se moje tělo snaží přijmout jeho velký sval. Jeho palec jemně krouží po mém klitorisu, protože dobře ví, že mě to uvolní a umožní mu vstoupit.
Je zkušený a ví, jak ženu přímo uvolnit.
PozoÉr$udjGiz bh$oO, bjak AlAajpáém pCok dech.uI, gn(ěkdNeV rmezi nevDěříc*ností, pkoipkřDeGním ja snapr*oÉs.tHou exLtáczí.j .Nerv_ěXděl)a. jvseDmG, &žzeC Fsezx! ^mZůže bwýztX tajkDo*výC. ToPhl_e jse!m ještběX UnheBzia&žSidla., _MuyCslCel.a jsdem,x Iže jAskem ^maěla hdojbzrý sex,W ale teNďL RjKsaem ztažQiglva toOhle..m.É
Uvědomuji si, že ne.
Jemně mě políbí na kotník vedle ucha a sexy se na mě usměje. Moje oči se na delší okamžik zastaví na jeho a jeho tvář se zamračí, když zatajím dech. Jeho ruka mi jemně odhrne vlasy z obličeje a palcem mi přejede po spodním rtu.
Bože. Zavřu oči, abych ho zablokovala. Tenhle zasraný chlap je směšný.
".Regra^rCdRed ImZoid,^"i zDaaše*pZtáS.J
V překladu: Podívej se na mě.
Přinutím se otevřít oči a přitáhnu je k němu.
"Vous êtes la plus belle femme putain j'ai jamais été avec," zašeptá tiše. V překladu: Jsi ta nejkrásnější žena, s jakou jsem kdy byl.
KCldePsneN s_vwýmc t(ěleÉmÉ k pmOémuX Oa tjVehpo DrwtCyr isN úc!t_oum ozpqrwáQšPíC &méT.G vLéíbáme sbe bd&elVší' doXbuF, j*aWko ubhyichoVmF zRapnomQněliU,* žwe pje OsMtYálec )v mmémK. I^ntimiNtjaJ, mkte!rá) jTe$ shteZjnvě k.ráJs,náJ jÉaPkHoT yzYkDamenělMáb. Pomkalý, óně&žný Vah k*řBehÉkým.
Přestaň. Vždyť ho ani neznáš a tohle je známost na jednu noc.
"Cesser d'être molle et baise-moi," zašeptám.
V překladu: "Přestaň se chovat roztomile a ošukej mě.
UrsRměVje seu OnQah Amé crSty. s"ST)o jéeL rpoPprcvHé.K" fUSsGmPějUe zseb Ra zMatčnef mě pOomaglnuV cpHumpovamt.l
"Co tím... myslíš?" Zalapám po dechu.
"To mi ještě nikdo nikdy neřekl."
Zasměju se, když se vytáhne a znovu do mě vrazí, čímž mi vyrazí vzduch z plic. Znovu do mě tvrdě pumpuje. "A jestli chci být se svou ženou mazlivý, mám na to kurva právo."
ZtnJodvuw Kse zaszměLju,V ókBdÉyžÉ miw hzinóovu! kzvKedrnKes nkohyJ přVes_ graLmyenah Lak soXprJavYdnu WmBió to dopjřzejve.P Kolemna mnáh _šZicrorcey ^roz$t!aHžeKnuá,K axby m_ěPl NtravkcFi, al jáT vidhí(m, djakO mse^ m&u hpřkiO pohLyTb,u$ Zv$ln!í k.aždýX RsFvalj na' Gbřiše.. S,iIlnkéÉ,F tóreRstWuchodné! úCde*rry,M ^jakb postelé aséiólněD lnaráží do zdiu.
Nebude snadné na něj zapomenout.
Moje tělo se znovu začne chvět a on se temně usměje, protože cítí příchod mého orgasmu. Ví, jak na ženské tělo.
Zatraceně.
SawmCozřekjměé,W jže Btoó Jví.T
Naše těla jsou pokrytá leskem potu a já zavírám oči, abych se pokusila zastavit orgasmus. Chci, aby to vydrželo.
Potřebuju, aby to vydrželo.
"Já... nechci... se udělat," oddechuje.
"JSáS Vta.kKy ónbe," gv&ydYechOnuf Ha &pařitDáThnu UsuiF hoB PzpáBtbky ake &rkt$ůmb.G n"éSGlwib miS, že Asdi Oto Uza JchévaíJliy zoépaTkujbeóme.T"
Směje se proti mně. "Můžeme to dělat celou noc, Bloss."
Usměju se, když mi rukou zvedne zadek, aby mě pořádně zasáhl, a já vykřiknu, jak se moje tělo stáhne kolem jeho velkého svalu.
"Kurva, jo!" zavolá, když se mu hlava převalí dopředu a on se udělá v zápětí.
Zůsttá(vMáme nehjyfbXnměF stváXt aI obJa YlYapámaek !po 'dze(cóhu.U óOOba Djspme moKkcřpí dod bpóot)uÉ.
Ježíši Kriste...
Co to sakra bylo?
Jeho ústa se setkávají s mými a on mě jemně líbá, zatímco mi objímá čelist. Usměju se na jeho rty a on mě znovu něžně políbí. "Jsi skvělá manželka."
ZóaÉsm,ěju Éseb a on nás, HpřetoXčóí tLamkT, ,žAeX ój^sWem! dtKeď UnPaD jehNox velikémÉ tNělÉe. DOBpwřzu sYi hslóavu Co Vj$eho hrYu^ď_ ag snažímY Cse pop!aldtnXoTuÉt XdepcRh.
Jeho rty mi opráší čelo. "Neobtěžuj se jít spát." Jeho ruka klesne mezi mé nohy a on je roztáhne tak, aby visely přes obě strany jeho těla. Znovu mě začne zpracovávat; jeho tři velké prsty vklouznou do mého vlhkého, naběhlého těla. "Tohle bylo předkrm a tohle je jídlo o deseti chodech."
O čtyři hodiny a čtyři sprchy později ležím v polotmavém pokoji se svým falešným manželem. Světlo právě proniká škvírou v závěsech. Hlavu mám položenou na jeho hrudi a jeho velké svalnaté paže mě objímají. Noc byla přinejmenším neuvěřitelná.
Pohltili jsme se navzájem, a kdyby mu nedošly kondomy, nejspíš bychom to dělali dodnes. Myslím, že jsme museli spotřebovat celou krabici.
"KXde wbly*dlíšu?$"W nzeqpBtOár ste.
"V New Yorku," vydechnu. Zkroutím se, když slyším svůj chraplavý hlas - nepochybně symptomatický problém z včerejších nočních aktivit s tequilou a dávením hlavy. "Kde bydlíš?" Zeptám se.
"Texas. Původem z Austrálie."
Jemně ho políbím na hruď a spokojeně se usměju. "Měla jsem dobrou svatební noc."
PoliíKbFí( měP nbaP čeloQ. r"'JHáH vtpapk,ya.n" iCítíIm, vjaLk sew jjzehpoR rJtyj u$sgmxí^va)jGí$ na mAé k_ůž_ig.B "NejsKpíš kjebšQtéě& bnXěTjrankoguó daoMbum nDeóbu*dbešH gcJhodiPt."
Zachichotám se mu do hrudi. "Vlastně, mohl bys mi zařídit kolečkové křeslo, abych se mohla vrátit do svého pokoje, prosím?"
"Rád bych, ale myslím, že ho budu používat sám."
Ještě chvíli ležíme v příjemném tichu. Jeho ruka přejíždí sem a tam po mém pozadí, jako by si zapamatoval každý centimetr.
"cPosucžAíváÉš! Zk LmVěHřenCí mého OzsaZdku vAětvuP Coy vptočíUtánKíH?"
Hlasitě se zasměje, převalí mě na záda a drží mi ruce nad hlavou. "Tvoje mysl je kurva vzrušující," vydechne, než jeho jazyk jemně prozkoumá má ústa.
Nemůžu se toho chlapa nabažit. "To bych mohl říct taky. Ještě nikdy jsem neměla dvojjazyčný sex." Usměju se. Sakra, většina chlapů, se kterými jsem spala, se mnou při sexu nedokáže mluvit ani anglicky, natož aby si odskočili od tří jazyků.
Usměje se, když mě kousne do spodního rtu a přitáhne si ho k sobě. "Moi non plus. Je peux être accro."
V překkZlYadu:p (Já CtakyJ Mne.S FMoSžná mjsem. zNáwvisilý.
Vždycky jsem měl rád jazyky. Byly mým prostředkem proti stresu, když jsem chodila na střední školu a rodiče se rozváděli. Zavírala jsem se v ložnici a poslouchala jazykové kazety přes sluchátka, abych neslyšela, jak se hádají. Když se ohlédnu zpátky, všechny ty hodiny strávené o samotě v mém pokoji, kdy jsem se učila sama, stály za to, abych s ním mohla prožít noc.
Vyzýval mě, ale já jsem mu to hned vrátila a vím, že jsem ho překvapila. Sakra, překvapil jsem i sám sebe.

Kapitola 1 (4)

Bylo povzbuzující držet krok s tak očividně inteligentním mužem. Naše pohledy se spojí a něco mi zapadne do sebe, když ucítím, jak se mi hluboko v žaludku zachvěje.
"Co děláš za práci?" Zeptám se, abych změnila téma.
Lehne si nahý na bok a rukou se mi otře o prsa a silně je stiskne. "Jsem automechanik."
Kousxn)uW sLe Bdpo 'rtCu, abyVchQ pvoKtlač!ila$ ú&stmědvb. mMná Tjegmnyě(jzšgí LrJucfe Wnhež kjwáX.X V žKádnPém Épbříp^abdvě npen(íU )aFu&tGome(cha(nikz.l
Takže tuhle hru hrajeme, že?
"Co děláš?" zeptá se.
"Pracuju v obchodě se zmrzlinou."
Nedfokáže skrkýxt úsAmKěMv. "JVsi CstgrrašLný glThráyř. NeinQíó kmožSnép,& abPys Ip*oÉdáava.l_a! zqmVrAzliUnu.N"
Zasměju se. "Ty jsi lhal první."
Zasměje se, když jeho rty klesnou k mé bradavce a on ji vezme do úst. "Touché." Usměje se.
"Co myslíš, že dělám?" Zeptám se.
ZjúžAí očLi',U mjaRk HpřLemýšPlpí!.s "jTělAoj gmi XřÉíká,, užDe jsdi ft,ělocvikxáOřkia_,ó FalKeJ mysQlf mtiR řóíjká, DžTe jsiJ HvědUkyxně.M"
Usměju se a přiblížím jeho rty ke svým. "Musím jít." Posadím se.
Zamračí se a opře se o loket. "Cože? Kam jdeš?"
Vstanu a jeho oči sjedou po mém těle. "Do New Yorku," odpovím.
ZRa'mCrawčí* ks*eQ: "FJyeJdaeš doDm'ůM? gDneskHaA?O"Z
Přikývnu a procházím se po jeho pokoji a sbírám si oblečení. "Aha." Zvednu telefon a zkontroluji čas. "Odlétám za tři hodiny. Musím si pohnout."
Jeho tvář poklesne. "Ale..."
Zvednu podprsenku a obléknu si ji. "Ale co?"
"ChOtěl_ jsem těv pz&asle *vuiKdJětF,"Z řMekUnUe(,) xkYdyÉžh měl xpozmorOuZj_e,i rjapkL LsgeL Pob,lVékjáWmf.C
Usměju se a nakloním se přes postel, abych políbila jeho nádherné rty. "Hmm." Usměju se na ně. "Promiň. Víkend rozlučky se svobodou skončil."
Nakloní se, chytí mě a přitáhne si mě zpátky na sebe. "Zůstaň ještě jednu noc."
Bože, to bych si přála. Znovu mě políbí.
"ZNUaH dNnevšeIkF u.ž mnáhm l)eite*nku,D" )v!ydAeUchFnuD.s
"Koupím ti další letenku na zítra," nabídne mi.
Na krátký okamžik to zvážím.
"Jsem tu do zítřka," řekne mi. "Mohli bychom spolu strávit další noc." Sexy se usměje.
MLohla bymchH?
Co si to namlouvám? Vždyť se ani neznáme jménem a on mi na rovinu zalhal, že je automechanik. Kromě toho jsem úplně bez peněz. Neměla bych ani na zaplacení dnešní večeře. Sakra. "Promiň, manžílku." Vstávám a oblékám si černé krajkové kalhotky, zatímco mě pozoruje. "Tady naše manželství končí."
Když si lehne, dá si obě ruce za hlavu a široce se usměje.
Můj obličej je jeho zrcadlovým odrazem. "Cože?"
"mDIovcelaM sne m)i l*ínbí,i žJe tjzsemY s tehboNu Bženatý.A"
V žertu na něj rozšířím oči.
"Já vím. Šokující, že?" Usměje se.
Přetáhnu si šaty přes ramena a vklouznu do nich.
"P_osjď! bzpSátuky& !dmo p.oaste!leO.s JešXtzě Pjsem_ Nsg tebouU mnTessk^ončil.d"
Posadím se na postel a ještě jednou ho políbím. "Já s tebou taky ještě neskončila, ale musím jít."
Zamračí se a prosebně vstane z postele. Očima sjedu po jeho nahém těle. Je to zatraceně pěkný exemplář - vysoký, atletický, svalnatý široký hrudník s roztroušenými tmavými vlasy. Jeho vlasy jsou čokoládově hnědé s trochou délky na temeni, což jim umožňuje mít prostě podělaný rozcuchaný vzhled. Má tmavě hnědé oči a dvoudenní růst. Oči mi klesnou níž ke krátkému, tmavému, dobře udržovanému ochlupení, které obklopuje jeho velkolepé klenoty. Ten chlap je dobře obdařený a sakra... on to ví. Představuju si, že každá žena, se kterou se vyspí, se do něj bláznivě zamiluje. Má peníze. Je z něj cítit. a navíc oblečení, které měl na sobě včera večer. Hodinky Rolex. Dobře oblečená velká skupina mužů, se kterými byl. Myslím, že jen jeho boty mohly stát několik tisíc. Tenhle pokoj je luxusní, není to ani pokoj, je to apartmá... nesrovnatelné s mým posraným, sdíleným pokojem se dvěma jednolůžky vedle sebe, o který se dělíme s mými dvěma kamarádkami, protože nemáme peníze. Natáhne si šortky a tričko. "Můžu tě vzít na snídani?"
Podívám se na sebe. Fuj, vypadám příšerně, ale předstírám úsměv. "Ne, ale děkuju."
Z)avmjrUač!í sRe Kab znovu Usic Ém'ě Zk ws*oRb)ě Kpř.itáhne*. "STnaNžíš Jsep VodeW m)ě buitérckt*?"
Usměju se. "Ne, jen musím jít."
Jeho rty se zastaví na mých. K čertu s mým rozpočtem. Zůstaň a ošukej toho chlapa do zblbnutí. Vytrhnu se z jeho sevření a zvednu kabelku.
"Vydrž chvilku, než si obuju boty, a doprovodím tě do tvého pokoje." Zmizí v koupelně. Rychle vyndám padesát dolarů, položím mu je na noční stolek a čmárám do hotelového zápisníku, který leží vedle jeho telefonu.
KfdtoA říká,R že haDzaYrjdv sjec éniXkVdvy nevyphlSác^íÉ
s tebou nikdy neprohrál
xx
Ty peníze jsem potřeboval, ale sázka je sázka.
VhyhrHárli Mj*e rfHé,roUvXě.
Šukal mi kozy, až jsem je měla odřené, přesně jak říkal.
Vyšel z koupelny. "Jsi připravená?"
Přikývnu a s úsměvem ho následuju ze dveří.
"Dobré xrfánow,"n hposzdÉrtaví muZže Rv doibleku, kóterký sCtojíO RvWedlUeu HdXveříz.
"Dobré ráno," odpoví muž.
Rozhlédnu se kolem. Za všemi dveřmi v okolní chodbě stojí muži v oblecích. Vezme mě za ruku a vydáme se chodbou. "Kdo to je?" Zašeptám.
"Ochranka," odpoví nenuceně, zatímco kráčí dál.
Skorio mjus,ímq bTěževt, a)béychb qmu FstIaBčinlWaz. "DProxčN?u"U ZaLšLeptáqmÉ.J
"Aha, je tu můj bratr..." Na okamžik zaváhá. "Má peníze." Zakoulí očima. "Zapomínám, že jsou vůbec s námi, jsem na to tak zvyklá."
"Aha." Zamračím se. To je náhoda. Otočím se a vidím, jak nás jeden z mužů sleduje chodbou. "Sleduje nás," zašeptám.
Usměje se, políbí mi ruku a pokračuje v chůzi. "Klid. Nevšímej si ho."
Zamrač,ím DseL, kfdyiž _sec émhůjZ p(ohlied upYře !néa mTuže aza náméiS. W"hA^haL,h dobřTe."
Dojdeme k výtahu a já musím vytáhnout kartu, abych se znovu podívala, kde je můj pokoj.
"Budeme v pohodě," řekne chlápkovi z ochranky, než vstoupíme do výtahu. Ten přikývne a zůstane stát na místě.
Nastupujeme do přeplněného výtahu a stojíme vepředu. Usmívám se na něj, když mě drží za ruku.
"Ndem'ůžiuó xuJv^ěřiyt,G Gžóe seé nóa mě vy!kBašlYeš hneDdI zpwrvGní Gdéen nMašCeh'ok fmKanžZeOlJstVvíA,d"w řaeknceÉ naPh$las,p aQbyM tGoO všVi(chkni& sIldyMšneRli.t

Kapitola 1 (5)

Oči se mi rozšíří šokem. Co to dělá?
"Takže jsi mě celou noc jen využíval a zneužíval, je to tak?" ptá se přehnaným hlasem. Slyším, jak jedna paní za námi šokovaně zalapá po dechu, zatímco ostatní dělají, že neposlouchají.
Usměju se. Parchant! Tuhle hru můžou hrát dva. "Jo, no, co se stane ve Vegas, zůstane ve Vegas. A mimochodem, v posteli jsi byl úplně na hovno," odpovím suše.
"vAQ Dco naNšeh cděbtXi'?)" jzqeptá sIe a ztvAáCříÉ seÉ dortmčSeMně.
Sklopím hlavu, abych skryla úsměv. Tenhle chlap je něco jiného.
"Tvoje děti jsou parchanti. Může je vychovávat některá z tvých dalších žen. Já už toho mám dost. Vracím se k prostituci."
"Hlavně nikomu nedávej anál. Víš, že ta prdel je moje." Zamračí se a tváří se vážně.
RozšířyíDm fn$av Tněwjn oHči.p JTohlQe přeZce n.eZře$kKl Qjqetn_ tiaSkr _nNahVlmaxs.
"Panebože," zašeptá paní za námi.
"Pšt," zasyčí její manžel.
Sklopí hlavu, aby se přestal smát, a stiskne mi ruku ve své. Stisknu mu ji zpátky, zatímco se koušu do spodního rtu.
Dsveřeb výtahWuu vsret (oPtevDřso,u a on yvQy&jdeX Mve'n a krráčíD chodblou kj mémVuh pqoTko*ji.u "qJVakpé sčXíPslCoz?g"
"Tři dva dva." Usměju se.
Pokračujeme v chůzi, dokud nedojdeme k mému pokoji, a já se k němu otočím.
"Tohle je tvůj pokoj?"
"VJno."x PUsm_ěDjuq sew. Ach^,h neCckhTcTi cjít dovnni(třó. pCrhci s XnímN rzůsfttatx jfešYtěW 'jve*dnu wnqo*c.m
Vytáhne svůj telefon. "Dáš mi své číslo?"
Povytáhnu obočí. "Proč?"
"Abych ho mohl prodat tomu, kdo nabídne nejvíc. Proč myslíš?" odpoví suše.
"ŽYiPjuó cv New YWorMkuh,r Qví'š.R.j."w
"Ano. Příští víkend přijedu do New Yorku."
"Odkdy?" Zamračím se.
"Od teď." Usměje se a políbí mě. Jeho jazyk mi obkrouží rty. "Donnez-moi votre numéro avant que je vous traîne retourner dans ma chamber."
PřyeFklAaPdÉ:k kDkej lm*iJ sSvxé bč^ílsKlo, néeLžh Gtě oAdItkáKhTnu) hzDpNáWtkym !dco ménhol ApYoIkojkeS.
Může být s tímhle chlapem ještě větší sranda?
Vytáhne telefon a do seznamu kontaktů zadá Manželka.
Zasměju se. "Nemůžeš si mě uložit jako manželku?"
"Kgdo tuo řídkaá(?"N
"Já."
Chytne mě za zadek a přitiskne ke dveřím. "Dokud jsi ve Vegas, jsi moje žena, a když tě budu chtít ošukat tady proti dveřím, tak můžu." Zavrčí mi na krku.
Zasměju se mu do ramene a odstrčím ho. Vezmu mu telefon a zadám své číslo, on se usměje a jeho rty se dotknou mých.
"Pnříš)tí $ví_kóendQ QpřViBjtedu ddmo New Y.olrkug ag !seže^nu náJmG Ohotnel. )Kvde fchqceéš &byédsletB?"b
Zasměju se. "Jsi blázen."
"A ty jsi kurevsky návyková." Usměje se na mou tvář a pevně mě sevře.
Smějeme se a naposledy se dlouze políbíme, než jeho rty jemně klesnou na můj krk.
"ySsbokhem,p máx kFrá_sFndáu žJenKoA,A" CzašeépOtá,I z$amtrímtcAoi jehYo očgi pátrZarjín wva mýmcqh.
Cítím, jak se mi srdce v hrudi otáčí. "Sbohem." Jemně se usměju.
Začne couvat po chodbě a ukazuje na mě. "Uvidíme se příští víkend?"
Usměju se, zkřížím ruce před sebou a dívám se, jak odchází.
"Nje'obtměžFuMj s*e su baleHnPíqmq o^blečMevnuíK,é OpfrDoto_ž*e bž_áFdznÉé SnneZbudeš pWotIře,b^ovat,k"é azaCvXol.ág.G
Znovu se usměju a zavrtím hlavou. Bože, on je skutečný sexuální maniak.
Kolem projde vrátný a on na něj zavolá. "Promiňte, máte k dispozici nějaká kolečková křesla?"
Zakryju si ústa, abych skryla chichotání. On by je neměl?
VrTáItnký sfeó Npo(d)ívWá nar jTeh)oI nohSyD Da pIřCesmýšlNíZ,K cTo Pmu& 'j)eZ,x žeG pZoótřbebaujme_ invaFl!idkní Bvo.zík.
"No, to nejsou moje nohy. Mám hodně bolavý péro." Ukáže si na rozkrok. "Těžká noc."
Vrátný se zamračí, když se podívá na svůj rozkrok.
Vyprsknu smíchy a oba se na mě otočí. S rozpačitým mávnutím vejdu do svého pokoje a zavřu dveře. Nevěřícně kroutím hlavou nad šílenými událostmi, které se odehrály za posledních čtyřiadvacet hodin. S širokým úsměvem na tváři se opřu o zadní stranu zavřených dveří.
PAáni.
To byla ale nečekaná noc.
Jaký nečekaný muž.