Bratři Stricklandové

The waves crashed against the cliffs of Nova Scotia with an almost musical rhythm, but Aria Morgan knew better. After three years of studying marine biology at the remote Blackrock Research Station, she had learned to distinguish between natural ocean sounds and something more... peculiar. Tonight, there was definitely something different in the water's song.

Standing on the observation deck of the research facility, her long dark hair whipping in the salty breeze, Aria focused her night vision binoculars on the churning waters below. The full moon cast an ethereal glow across the surface, making it easier to spot any unusual movement. That's when she saw it - a flash of iridescent scales, much too large to be any known fish species.

"You're out here late again," a deep voice spoke behind her. Dr. Nathaniel Cross, the facility's new head of cryptozoology, stood in the doorway. His presence had been causing quite a stir among the female staff since his arrival last month, with his storm-gray eyes and the mysterious scar that ran from his left temple to his jaw. But Aria had noticed something else about him - the way he always seemed to appear whenever the strange occurrences happened.

"There's something out there, Dr. Cross," Aria said, not taking her eyes off the water. "Something big."

"Please, call me Nate," he said, moving to stand beside her. His proximity sent an involuntary shiver down her spine that had nothing to do with the cold. "And I know. That's why I'm here."

Before Aria could question what he meant, a haunting melody drifted up from the waters below. It wasn't quite singing - more like an otherworldly humming that seemed to resonate in her very bones. To her surprise, she found herself taking an unconscious step toward the railing, drawn by the sound.

Nate's hand shot out, gripping her arm. "Don't listen too closely," he warned, his voice tight with concern. "They're hunting tonight."

"They?" Aria tried to shake off the melody's lingering effect. "Who are 'they'?"

Just then, a figure emerged from the waves - a woman with silvery skin and long, phosphorescent hair. Her eyes glowed with an unnatural blue light, and when she opened her mouth to continue her song, Aria saw rows of sharp, pearl-like teeth. The creature's beauty was both terrifying and mesmerizing.

"Sirens," Nate whispered, his grip on Aria's arm tightening. "Real ones. Not the sanitized versions from your fairy tales."

The siren's gaze locked onto them, and her song changed, becoming more focused, more enticing. Aria felt Nate tense beside her, and when she looked at him, she was shocked to see his eyes had taken on a silvery sheen, reflecting the moonlight like a cat's.

"We need to get inside," he said through gritted teeth, though he seemed to be fighting the urge to move closer to the railing himself. "Now."

But as they turned to leave, Aria caught sight of something in the water that made her blood run cold. Dozens of glowing eyes had appeared beneath the waves, and more figures were rising to the surface. Their songs began to intertwine, creating a symphony of supernatural beauty and terror.

"Dr. Cross... Nate," Aria's voice trembled slightly. "What's really going on at this facility?"

He finally turned to look at her fully, and in the moonlight, she could see that his scar was glowing with a faint blue light. "It's not just a research station, Aria. It's a containment facility. We monitor and protect humanity from ancient creatures that most people think are myths. And right now," he glanced back at the water where more sirens were emerging, "something has disturbed them. Something that hasn't happened in over a hundred years."

"What?" Aria asked, though part of her feared the answer.

"They're looking for their lost queen," Nate's voice was grim. "And for some reason, they think she's here."

A particularly powerful wave crashed against the cliffs, sending spray high enough to reach the observation deck. As the droplets hit Aria's skin, she felt a strange tingling sensation, and for just a moment, her reflection in the window showed her eyes glowing with the same ethereal blue light as the creatures below.

Nate saw it too. His expression shifted from concern to something more complex - fear, fascination, and what looked almost like recognition. "We need to talk," he said quietly. "About your mother. About why you were really assigned to this facility. And about why you've always felt so drawn to the sea."

The siren's song grew louder, more insistent, and Aria felt something stir within her - ancient memories that couldn't possibly be her own, yet somehow were. As she followed Nate inside, one thought kept repeating in her mind: her life as she knew it was about to change forever, and there would be no going back to the simple world of marine biology and research papers.

Behind them, the sirens continued their haunting chorus, their songs now carrying a note of triumph. They had found what they were looking for.

The facility's underground laboratory was a maze of steel and glass, illuminated by harsh fluorescent lights that made everything look clinical and cold. Aria followed Nate through a series of security checkpoints, each requiring increasingly complex biometric scans. Her mind was still reeling from the events on the observation deck, the sirens' song echoing in her memory.

        "How long have you known?" she finally asked as they entered what appeared to be his private office. Unlike the sterile corridors outside, this room was filled with artifacts that looked ancient - shells with strange markings, crystals that seemed to pulse with their own inner light, and walls covered in charts mapping underwater ley lines.

        Nate moved to a heavily secured cabinet, his fingers dancing across a complex lock. "Since the moment you arrived at Blackrock. Your bio-readings were... unique." He pulled out a thick file with her name on it. "But your mother knew long before that."

        "My mother?" Aria's voice cracked. "She died when I was three. All I have are some photos and my father's stories about her love for the ocean."

        "Your mother didn't die, Aria." Nate's voice was gentle but firm as he placed an old photograph on his desk. "She returned."

        The photograph showed a woman standing on these very cliffs, her wild dark hair streaming in the wind. She looked exactly like Aria, except for her eyes - they held that same otherworldly blue glow Aria had seen in her own reflection moments ago.

        "That's impossible," Aria whispered, but even as she spoke, memories began to surface - the way she could hold her breath for impossibly long periods, her uncanny ability to predict storms, the strange songs that sometimes filled her dreams.

        Suddenly, the lights flickered, and a low vibration ran through the building. Nate's expression turned serious. "They're testing the barriers," he said, moving to a bank of monitors showing underwater footage. Multiple figures darted past the cameras, their movements too quick and graceful to be human.

        "What barriers?" Aria asked, joining him at the monitors.

        "Electromagnetic fields designed to keep them at bay. But with their queen so close..." He glanced at her meaningfully. "They're stronger than usual."

        "I am not their queen," Aria said firmly, though something deep inside her stirred at the words.

        "No, but you're her daughter. The first successful hybrid in centuries." Nate pulled up more files on his computer. "Your mother was their queen, and when she fell in love with your father, it created a diplomatic crisis. A siren queen choosing a human was unprecedented."

        The vibrations grew stronger, and somewhere in the facility, an alarm began to sound. On the monitors, the sirens' movements became more coordinated, more purposeful.

        "They're not just testing anymore," Nate muttered. He grabbed what looked like an ancient trident from a wall display. "They're breaking through."

        Aria's head suddenly filled with voices - not speaking English, but a fluid, musical language she somehow understood. They were calling to her, telling her to come home, to take her rightful place.

        "Make it stop," she gasped, pressing her hands to her temples.

        Nate reached for her, but stopped short when he saw her eyes - they were glowing brighter now, and her skin had taken on a slight iridescent sheen. "Fight it, Aria. You're not just one of them. You're both human and siren. That's what makes you special."

        The facility shook more violently, and the lights went out completely. In the darkness, Nate's eyes glowed silver again, and Aria could finally ask the question that had been nagging at her.

        "What are you?" she whispered. "You're not entirely human either, are you?"

        Before he could answer, the reinforced windows of his office exploded inward in a shower of glass and seawater. In the opening hovered three sirens, their beauty terrible and magnificent. The one in the center spoke, her voice carrying both authority and disdain.

        "Step away from the princess, Guardian. She belongs with her people."

        Nate raised the trident, which began to glow with an electric blue light. "She belongs where she chooses to belong."

        As seawater swirled around them, Aria felt power surge through her body - raw, ancient, and demanding to be released. She had a choice to make, but first, she needed answers.

        "Tell me everything," she said, her voice carrying a new note of command that surprised even her. "About my mother, about what you are," she looked at Nate, "and about why I'm really here."

        The siren queen smiled, showing those pearl-like teeth. "Oh, little princess. You're here because a war is coming. And you," her glow intensified, "are the key to everything."

The seawater swirling around Aria's feet felt alive, responding to her emotions like an extension of her body. The three sirens remained suspended in the shattered window frame, their ethereal forms casting an otherworldly glow throughout Nate's flooded office. The lead siren - who had introduced herself as Cordelia, First General of the Deep Realm - watched her with ancient eyes that held both wisdom and cunning.

        "Your mother's choice started this war," Cordelia said, her voice carrying the rhythm of waves. "When she chose your father, she didn't just abandon her throne - she disrupted a balance that had existed for millennia. The Deep Realm has been without a true queen for twenty years, and the dark ones grow bolder each day."

        "The dark ones?" Aria asked, acutely aware of Nate's tension beside her, his grip tightening on the glowing trident.

        "The Abyssal Court," Nate answered grimly. "Think of them as your people's darker cousins. While the sirens of the Deep Realm protect the oceans, the Abyssal Court seeks to corrupt them. Without a queen's power to maintain the barriers..."

        "They're breaking free," Cordelia finished. "Even now, they gather in the deep trenches, preparing for war. Only a queen's song can reinforce the ancient seals."

        Aria felt the weight of their expectations pressing down on her like the ocean itself. "And you think I can do this? I don't even know how to control whatever... this is." She gestured to her still-glowing skin.

        "That's why I'm here," a new voice spoke from the doorway. Aria turned to see a woman she'd only known from photographs - her mother. Nerissa, former queen of the Deep Realm, stood in the threshold, looking exactly as she had twenty years ago. Her presence made the very air vibrate with power.

        "Mom?" Aria whispered, emotions warring inside her.

        Nerissa's eyes - the same otherworldly blue as Aria's now were - filled with tears. "My daughter. My beautiful, brave daughter. I'm so sorry I had to leave you, but it was the only way to keep you safe while your powers matured."

        "Safe from what?" Aria demanded, anger suddenly surging through her. The water around her feet began to churn in response.

        "From those who would use you," Nate interjected, his voice carrying an edge of bitterness. "The Guardians weren't always noble protectors, Aria. Some believed that controlling a hybrid princess would give them power over both realms."

        "Like your father did?" Nerissa's voice turned cold as she addressed Nate. "Is that why you're so close to my daughter? Following in Marcus Cross's footsteps?"

        The tension in the room sparked like electricity. Nate's silver eyes flashed dangerously. "I am not my father."

        "Enough!" Aria's voice carried a new power, making everyone in the room freeze. The water around her feet rose in spiraling columns, responding to her command. "I want the truth. All of it. No more cryptic warnings or half-answers."

        Suddenly, the facility's emergency sirens blared to life. On Nate's monitors, dark shapes appeared in the deeper waters - humanoid figures with shark-like features and glowing red eyes.

        "The Abyssal Court," Cordelia hissed. "They've found us."

        "They found her," Nerissa corrected, moving to Aria's side. "They can sense your awakening power, daughter. We're out of time."

        The facility shuddered as something massive struck it from below. Through the broken window, Aria could see dark forms rising from the depths, their movements predatory and purposeful. The water around her feet turned ice-cold.

        "You have to choose now," Nate said urgently. "But know this - whatever you decide, I'll stand with you." His eyes met hers, and in them she saw not just duty or ambition, but something deeper, something personal.

        "As touching as that is, Guardian," Cordelia interrupted, "she needs to come with us. Only in the Deep Realm can she learn to control her powers in time."

        Another impact rocked the facility. In the distance, Aria could hear screams - the research staff, she realized with horror. They were unprotected, unaware of what was really happening.

        "I won't let innocent people die," Aria declared, feeling strength flow through her. "Mom, Cordelia - help me protect the facility. Nate..." she turned to him, "teach me how to fight."

        "Always choosing both worlds," Nerissa murmured, a mix of pride and worry in her voice. "Just like your mother."

        As the Abyssal Court's forces surrounded the facility, Aria felt something click into place inside her. She was neither fully human nor fully siren, neither wholly of land nor of sea. But perhaps that's exactly what both worlds needed.

        "Well then," she said, as power coursed through her veins and the song of the sea filled her mind, "let's show these dark ones what a hybrid princess can do."

        The water around her erupted upward, turning into a swirling shield of liquid crystal, just as the first of the dark figures burst through the facility's lower levels. The war for two worlds was about to begin, and Aria stood at its center, with a Guardian at her side and the power of two realms flowing through her blood.

The next few minutes dissolved into chaos. The Abyssal Court's warriors crashed through the facility's lower levels like a dark tide, their shark-like features twisted into snarls of hunger and hatred. Aria's crystalline water shield held against the first wave, but she could feel their darkness pressing against her power, trying to corrupt it.

        "Channel your emotions through the water," Nerissa instructed, her own powers creating whirlpools that trapped several attackers. "The sea responds to authentic feeling, not just will."

        Nate moved with inhuman grace, the trident in his hands leaving trails of electric blue energy as he fought. "We need to evacuate the research staff," he called out between strikes. "They're gathering near the main lab."

        Aria closed her eyes for a moment, and suddenly she could feel every drop of water in the facility - in the pipes, in the air, in human bodies. The awareness was overwhelming. "I can feel them," she gasped. "Everyone. Everything."

        "That's your queen's sense awakening," Cordelia explained, her own song turning violent as she fought. "You're connecting to your realm."

        An explosion rocked the lower level, and through her new awareness, Aria felt something massive entering the facility. The temperature of the water dropped dramatically, and even the sirens looked concerned.

        "Thalassos," Nerissa whispered, fear evident in her voice. "The Abyssal Prince himself."

        Through the broken floor emerged a figure that seemed made of living darkness. Unlike his warriors, Prince Thalassos appeared almost human, devastatingly beautiful in a cruel way. His eyes were the color of the deepest ocean trenches, and when he smiled, his teeth gleamed like black pearls.

        "The little princess awakens," his voice was like the crushing depths given sound. "How convenient. I was afraid I'd have to wait longer to claim my bride."

        "Bride?" Aria and Nate spoke simultaneously, his voice sharp with anger, hers with shock.

        "Did they not tell you?" Thalassos moved closer, his presence making the water around him turn black. "The only way to truly end the war between our courts is through union. Your mother refused me twenty years ago. But you..." his dark eyes roamed over her face, "you're even more powerful than she was."

        Nate stepped between them, the trident glowing brighter. "She's not a prize to be claimed, Thalassos."

        The Abyssal Prince's laugh was like ice cracking. "Ah, the Guardian speaks. Tell me, son of Marcus Cross, does your protection come from duty... or jealousy?"

        Before anyone could respond, a scream echoed from the main lab. Through her water sense, Aria felt the research staff's terror as more Abyssal warriors surrounded them.

        "Choose quickly, princess," Thalassos said smoothly. "Surrender to me, and I'll spare them all. Refuse, and watch your human friends feed my warriors."

        Aria felt rage build inside her - pure, hot, and powerful. The water around her began to glow, not with her mother's blue light or Thalassos's darkness, but with a brilliant purple that seemed to combine both aspects of her nature.

        "You want an answer?" Her voice carried the crash of waves and the strength of tidepools. "Here it is."

        She thrust her hands forward, and every drop of water in the facility responded. It rose from pipes, condensed from air, pulled from the sea itself. But instead of attacking, it began to sing - a new song, neither fully siren nor fully human, but something entirely unique.

        The Abyssal warriors closest to her began to writhe, their corrupted forms starting to purify under her hybrid power. Thalassos's eyes widened in genuine surprise, then narrowed in fury.

        "Impossible," he snarled. "No one can purify the Abyssal taint!"

        "She's not no one," Nate said, pride evident in his voice. "She's both of your worlds, and neither. And that makes her stronger than either."

        Aria's song grew stronger, and she felt Nate's energy joining with hers, the Guardian's power amplifying her own. Her mother and Cordelia added their voices, creating a harmony that made the very foundations of the facility vibrate.

        But Thalassos wasn't finished. With a roar of rage, he released his own power - a wave of such absolute darkness that it threatened to swallow all light. "If I cannot have you," he growled, "then no one will!"

        The two forces met in a spectacular clash of energy. In that moment, as purple light battled primordial darkness, Aria felt something else stirring in the depths beneath the facility - something ancient and powerful, awakened by their battle.

        "The Leviathan," Nerissa breathed. "The battle... it's waking the ancient ones."

        As if in response, a deep rumble shook the entire ocean floor, and everyone - siren, human, and Abyssal alike - froze in sudden, instinctive fear.

        In the brief silence, Aria heard Nate whisper, "Whatever happens next, Aria, know that I-"

        But his words were cut off as the floor beneath them cracked open, and the true power of the deep made its presence known. The war between courts had awakened something far older and more dangerous than any of them had imagined.

        And deep in her soul, Aria knew - this was only the beginning.

1. Kapitola 1 (1)

----------
Kapitola 1
----------
Kd&yby(chS vCěAděmla, žJe éza &nece^lém ^dvěA BhbodivnUyy 'byu$du$ Smínt tvvářp WVarrÉe!naj !StnriMcklBaXnmdVa jmTeaznin Nstehn)y, .by.lGoC byI Omri to. Vo něHco* nyepříNjemMndějhšíL.F TCakh$le Wjusems PsWe RdoMkámz)aClOak Tpoxsta*vHitH vMbac(y,ó shvé *nMeljYleép.šÉíh kamvaráYdc!ec,, Janliž bfypcIh Sm&ělaN (chuť guténctd BaZ schoNvfa^tA se.N
Macy, oblečená v krásných bílých šatech na slunění, si dlouze potáhla z koktejlu a naklonila se ke mně. "Věřila bys, že se to konečně stalo?"
Stiskla jsem jí paži a usmála se. "Jsem za tebe tak šťastná, Mace. Zasloužíš si to."
Sklopila oči. "Nejsem si jistá, jestli si někdo zaslouží takovou zrůdnost, jakou je tahle svatba, ale beru to."
")ZFasAlóouuvžxíšx Hsgi t,op. MoRhlua ébyn bPýt jeOš.tCěC !vDětgší saz Ksvtiej_něG by ssiRss cji zasloružiqlaS.F"
"Ještě větší než dvoutýdenní akce naplánovaná mým neurotickým svatebním plánovačem a zaplacená mým neurotickým bratrem? Uvědomuješ si, že je naplánovaný tanec, ne? Plnohodnotný tanec. A karaoke večer. Nejsem si jistá, jestli jsem myslela jasně, když jsem to všechno podepisovala."
Zasmála jsem se. "Mace, ten tanec byl tvůj nápad!"
"Máš pravdu. Už mi to všechno začíná připadat trochu moc. Lidé tohle nedělají. Lidé nemají takové svatby. Kdo si myslím, že jsem?"
NAadklonbilD jsemf pse k énLíL Pa_ lásky,pPl'nLěW jív nstgijsVkl^ tAvář& vZ 'dlbamníach.( É"Jsi M!acZyW SgtTrTi.cIklGafn^dopvár.S UJsid úžhasná at mášM sévSatbu,$ FjLakouD sFi za^sklKouvží'šG. Konetc' YpLříběVh_u."
"Máš pravdu. Že je to konec příběhu, v každém případě." Otočila se ke mně úplně čelem a chytila mou ruku do své. "To s Milem mě moc mrzí."
Žaludek se mi sevřel a já se snažila udržet zamračený výraz ve tváři. Pustil jsem ji a opřel se na sedadle. "Kašlu na Mila."
"Souhlasím. Kašlu na Mila. Stejně to byl blbec."
ZasQmávl Ajsem sle(.L "WMPilo)vMala jKsIiR cMilWaÉ.$"
Vyprázdnila sklenici a mávla na mě, jako bych byl otravný komár. "Neřekla bych, že miloval. Byl jen lepší než ten poslední kretén, se kterým jsi byla. Alespoň jsem si to myslela. Ukázalo se, že to byl ten samý kretén v jiném balení."
"V menším balení." Odfrkla jsem si.
"Ne!" Dramaticky zalapala po dechu a pak zasténala. "Nikdy jsi o tom nic neřekl!"
Dloluzne jOseZm seL znapila mUarguarAit*y kaZ ZpLokrčCiflAaV ramMevngy.' h"Co ujsVem mYělX řwíZctt? HMudž,S noK .kt^egrLéKmS nsi_ umysxlíQmm, žez VhCo CmiHlFujMu,O mJá př'icnejle(psším vpórůmVěbrKngýu pKeVn,irs?s"m
"A uměl ho aspoň používat?" zeptala jsem se.
Vrhla jsem na ni dlouhý pohled a pak vykulila oči. "Proč si myslíš, že jsem poslední dva roky tak napjatá?" "Ne," odpověděla jsem.
"Ach, Sáro. Moc se omlouvám. Zasloužíš si mnohem víc. Zasloužíš si to." Gestem se rozhlédla po úchvatném letovisku, ve kterém jsme seděli. "Není fér, že vždycky přitahuješ ztroskotance."
ZaWv$r(tRělVa( cj!sem QhlacvKoUu.P "yNemůžeme v'šicXhntig př'itahov_at Fan.drěly."$
Macy se nakrčila a objala mě kolem ramen v pevném objetí. "To mě mrzí. Bylo to ode mě nezdvořilé. Není to tvoje chyba. Muži jsou prostě na nic. Všichni muži kromě Jasona."
To samé sevření v žaludku se mi ještě zhoršilo, když jsem slyšela, jak vyslovuje to samé, co jsem si myslela. Její snoubenec byl úžasný. Jason byl milý, hezký, zábavný a doslova by položil život za to, aby byla Macy šťastná. Nemohla jsem najít muže, který by se kvůli mně vzdal jiných žen.
"Ach, Sáro! Rozesmutnila jsem tě! Pojď, rozveselím tě. Ten bazén je úžasný. Pojďme si zaplavat." Odstrčila se od baru. "Nebo je tu sauna. Můžeme ze sebe vypotit tu špatnou energii."
PřKittyáJhUlDaD ijiséem sik svHosu_ AnUejlepší. kdamasrgájd$kuA doC pFevnnéhSo olbjeStí a DzlavrRtělRa óhAlavoCu.A m"cMámF rtěU óráKdha. Jsemg pvX poMhqoOdě.C Mayslím,! 'ž$e^ DsiÉ pGřyedó 'vuekčGemrnígmn gfriloVváwnéímg zfdřírmwnhu.N Bycl' )tjo ddlobuMhýW lVet' aR já jsemQ UvÉyčaerp.aná.W"j
"Slibuješ, že jsi v pořádku?"
Usmála jsem se, ale mlčela jsem. Nechtěla jsem jí lhát. Věděla jsem, že budu v pořádku, ale byla jsem plná takového vzteku a bolesti na Mila, že se mi chtělo křičet. Ještě jsem ze sebe nedostala tu vzteklou konfrontaci, když jsem zjistila, že Milo je nevěrný kretén. Prostě jsem odešla a už jsem se neohlédla. Ať se dělo cokoli, Milo mě nehodlal zlomit.
"Fajn, fajn. Jen si zdřímni. Postarám se, abychom tě večer rozveselili. Jsem si jistá, že vidět celou rodinu ti vykouzlí jen ten největší úsměv na tváři."
Jej(íU Qslaraka_sjmauósA &mSi néegugnmikl.w 'TuréochuS Wjsem fRrgus.trrWovavntěy czIas!twénaWl!a Ma WsAkZlropóixlaM h*lnaPvQu Kdwozsadtu.a "MFokžjncá Wtóoy proasupímm.t"j
"Ne, madam. Musíte být po mém boku. Budu tam, abych tě ochránil před mými velkými, zlými bratry." Zasmála se. "Ale už to není jako v dětství, Sáro. Trochu vyrostli."
Věděla jsem, že vyrostli. Zrovna před týdnem jsem při listování časopisem viděla článek o Andrewovi. Měl nakročeno k tomu, aby se stal miliardářem, a novináři zachytili jeho přísný pohled na fotografii, kterou otiskli. Měl to být hřích, jak krásná trojčata byla. Škoda, že to byli démoni.
"Ale no tak, Sáro. Teď už je všechno jinak. Jak je to dlouho, co jsi s nimi vlastně strávila nějaký čas?" "Ano," odpověděla jsem.
"Asir dgeVset AletN,v z vlNa)sttní. avůleG.U"C WOtř_ádsélaó hjésDegmv Use Jpři vzpRormuíXnIc*eD a couvlya.u w"Dznnes !vCečÉefr tbaWmt fs$aqmoHzřejKmUěw budpu.F (Já bbJudu tpa ósO VrWo&lničkami _nma hlCavWě),^ éšFťBastUnSáT za teIbgeC."
"Nepřijď pozdě! Víš, že je tu moje sestřenice Maggie. Bude přilepená na mém boku, jestli tam nebudeš ty."
"Takže chceš, abych tam byla jen jako blok proti tvé rodině? Chápu, jak to je." S úsměvem jsem jí zamávala na rozloučenou a vykročila k recepci.
Před setkáním s Macy u baru jsem se neobtěžoval zaregistrovat. Navzdory svým osobním problémům a funění jsem z ní měla obrovskou radost. Nemohla jsem se dočkat, až s ní strávím příští dva týdny přípravami na svatbu a prostě budu se svou nejlepší kamarádkou. Poslední dobou jsme každá měla spoustu práce a já se s ní vídala málo.
RqedcpepčníI nbaa reIce!pci mzěl sKrPdaečUněI ópnřivít$al)a at kcqhvíIli Aťu$kmal^aQ do. pDočóí$tdače(. JZrojvhna Nse^ LmnYoCu by'l,a ^hotPová,g když z(azvPonRi^l tWexleyfonx ta oÉnaT hPoc m.uSselyaL zZvvedPnpou.tG.N Snila jsem Po$ poKsdteélmi), wo nkter*éy jsKeMm PvěFdměla,É žóe buxdeq Psupner naldLýchaIná,v kLdHyžw UzalapaSlqa, po !dmechu qaP 'uQpusttiól$a tJelehfponc.
"Už musím jít. Moje kočka je nemocná." Oči se jí zalily slzami a couvla. "Panebože. Musím jít."
Utekla z přední části střediska a nechala mě tam stát a šokovaně zírat za ní. Bylo mi jí hrozně líto a bylo mi hrozně líto, že jsem jen tak stála a dívala se na ni, ale zároveň jsem byla trochu otřesená.

1. Kapitola 1 (2)

Chvíli trvalo, než mi pomohl někdo jiný, a když se tak stalo, vypadali stejně rozrušeně jako já. Starší muž se mi velmi omlouval, přestože jsem mu říkal, že jsem v pořádku. Dokonce jsem zašel tak daleko, že jsem té ženě vysvětlil, že její kočka je nemocná, v naději, že se nedostane do potíží. Muž, který byl stále vyděšený, mi rychle podal kartu s klíči a certifikátem na bezplatnou masáž po dobu mého pobytu v resortu.
Strávila bych více času tím, že bych se snažila ženu obhájit a uklidnit mužovy obavy, ale zdálo se, že se mě chce tak moc zbavit, že jsem jen popadla tašku a zamířila ke svému pokoji. Než jsem utekla, žena se zmínila, že mám jít po velkých schodech dolů a směrem doprava, ale při pohledu na číslo pokoje na mé kartě s klíči jsem musela jít doleva.
Nespěchala jsem s pohybem po resortu a rozhlížela se kolem. Velkolepé stropy, vysoké stěny z přírodního kamene, rozmáchlé dřevěné podlahy, to všechno bylo tak ohromující. Na pozadí mohutného obrazu přírody, který se ukazoval skrz velká okna, působil celý resort hřejivě a uklidňujícím dojmem. Byla to moderní chata, kterou bych si nikdy nemohla dovolit, kdyby celou akci neplatil Andrew.
Při^p^andkal*aJ jsemN dsKi malá(, hkdGyž sjseim póroóchdázelZa oVbYrovsjkoYuW, o!kDnsyN &legmoOvanou c*hVoUdbou, 'kte*rá .vedkla k! p*o)kojům. Vvšechnon Mbylom ctalkh xkrátsunéz a saníh fnDaH zemRiq kveLnkuG qveF mnéěL vyvYolávaQl mpoc_ift,d ž*e XjsemZ seL oc!i)tlRa iv zijmn.íb iřdíši! _dFiTvůC.p MaIcjyu bylaq velm.iK š'ťmas_tXnkáh npepv^ěs(tJa. ČeGka,laI jii t_a )nejHkr,ástněmjší (s!vagtb*ay Fv &t$om ne!jkxrásnějš_ím lÉeftMoMviésÉku.f Neéb!ylo dmoHž$néU Wnpe)caídtbit ^anBi' šbpeYtHkuz žárCliMvjoqst,i,q alZea bylaY jDstem Czta nsiK oHpfra*vdmu šťapsténáO.j VPvr!oHšlaz vsUiQ svSýBmv nvlastnHím QpToNdIílOeBm žaGb, fnDežZ našQla svAého qoUkdouzlvu$jBíhcníGhoj prinMcep,R a )zUaslqouBžnilhaL siZ gsvůWji gšóťapswtný žifvkot aÉžM dso( smBrtib.
Přesto. Bylo by hezké najít toho svého. Místo toho jsem narážela na další a další žáby. S bradavicemi. Metaforické bradavice.
Když jsem našla svůj pokoj, zmateně jsem zírala na tabulku na dvoukřídlých dveřích. Bylo na ní napsáno Marigold Suite. Nemyslela jsem si, že jsem dostala apartmá. Když všechno platil Andrew, překvapilo mě, že jsem vůbec něco dostala. Napůl jsem očekávala, že moje karta nebude fungovat, když jsem ji přejela, ale fungovala.
Cítila jsem, jak mi v hrudi rozkvétá poupě vzrušení, a doufala jsem, že se věci pro mě obracejí k lepšímu. Mohla jsem doufat. Bylo fajn doufat.
VtÉlačrilla qjs*eJmL skex adol Iapcartmác a! sA úzžaseTmj iseó rWozLhlkédla.. &Do^ FvQcvhodQu bske tÉáYhWlyJ ldlalHšía kaCt*epdrálnmí sYtr&opy, pZodu norhaRm)aF jseCmC mě)laé VkDráNsnéU tvUr'dóé^ Wdbřjevo. PÉlUyšo*véL ókbober,ce QvjeFdylpy dálé do axpzarFtmfáF.Z NaH gdruDh(éA sbtrCavnlěJ mqísMt'noswti _jseRm^ viBdQěla YmHa*sxi$vwn*í *kyrqb), ,vn 'němž znářiTl nsykZuht^eSč$nýB sohbeňF, vMejdlze s$těxny (okemn!,b Jkt!eYrCá 'shPlmížeTlSa anaS $tunJdru zat reBsokrLt)ezma.
Vzrušením jsem se vrhla do zadní části apartmá, do ložnice. Masivní postel vypadala přívětivě a já si nemohla pomoct, ale skočila jsem na ni. Při pohledu do stropu jsem si úlevně vydechla. Všechno bude v pořádku. Jen na základě pohodlí postele pod sebou jsem věděla, že všechno bude v pořádku.
Vstala jsem, abych se rozhlédla po zbytku apartmá, a uvědomila si, že z jednoho z dalších pokojů poblíž slyším běžet sprchu. To je zvláštní. Nenapadlo by mě, že se ten zvuk bude tak snadno přenášet v tak pěkném letovisku. Šla jsem směrem ke zvuku a přemýšlela, jak moc tichá budu muset být během svého pobytu. Nechtěla jsem obtěžovat nikoho z ubytovaných po obou stranách.
Zdálo se, že zdrojem zvuku jsou dveře z druhé strany postele, vysoké jako dvě ze mě. Okamžitě jsem se znepokojila, pomalu jsem se k nim připlížila a vzala za velkou kliku. Přitiskla jsem ucho na dveře a zamračila se, když mé smysly naplnilo tiché zavrčení. Bez dalšího přemýšlení jsem strčil do dveří a očekával, že uvidím šatnu, která sdílela stěnu s vedlejším apartmánem. Místo toho jsem zjistila, že stojím v koupelně naproti Warrenu Stricklandovi.
WaÉrreSnz S'trgickklaindJ,L stHál ZvG Fpa*rIné spÉrGšeK, j,eqdKnporu PrukIou! sOet zop.ísraAl o pzxeďD Na* j^eZdnuk jvcelkoJuu 'rukiul Wmě(lO WovinZutYoóu xkotl&e$m fstgeGjně véelkéÉhQoó ^p(éRrac.X OPummpovaVl) pgěsttaí) a (héonZilJ gs(ir hom s MpVoNmalzou Zi^n(twenÉzGitmouy, nkCte^rCát ovkyamžitěR zapulxaviklDa lmé kal!ho'tSkyL ^toCuh)oYu. 'PLřÉí'lizš, ymNn!oho $mudžwů, pyříliš mnohoY twesftosteqroPnAur -k přtí'lišP mnoho dp'en!irsů.
Zalapala jsem po dechu a otočila se zády, což bylo těžší, než mělo být. "Co to děláš?"
Voda se vypnula a koupelnu naplnilo tiché vrčení. "Co to dělám? Co to děláš?"
Ohlédla jsem se po něm a vypískla, když jsem zjistila, že je stále nahý a stále stojí s ptákem v ruce. "Panebože. Co to děláš?"
"Na tóo umžU _szes pWtPala."n LVyXh!rklÉ Stva 'slJoqv(a zTe $sebe. "DM.yLslIíJm,J žec jeJ MkpuMrvKaI XjDa,sn.ýC,ó cKoL BdpělNámf.! MkobhslS byJsa mÉiD tenď řIícPtZ, proGč XjsiK pv mWé jko_u$pNelně?"q
"Ve tvé koupelně? Tohle je moje koupelna!"
"Promiň, Cupcake, ale tohle je moje koupelna. Moje koupelna a můj pokoj. Jak ses sem dostala?"
Cítila jsem, jak mi tvář zrudla do krve. Byla jsem snad v jeho pokoji? Jak by to bylo možné? "Klíč. Dostal jsem klíč od recepce. Bylo na něm číslo tohoto pokoje."
"Někdop tvoY Bpwo$sÉrMasl.A"A
Opřel jsem se o dveře a přikývl. "Vypadá to tak."
"Už se dostávám z toho šoku." Warrenův hladký hlas se ozval hned za mnou. "A nejsem z toho tak naštvaný."
Při pocitu tepla jeho těla tak blízko mě mi přeběhl mráz po zádech. Vrátila jsem se do pokoje, pospíšila si na konec postele, kde jsem měla kabelku, a ohlédla se na něj. Pořád byl nahý. "Byla tam nějaká žena s kočkou, a to se asi stalo. Já už půjdu."
"Su koÉč*koiu?"s
Naposledy jsem vrhla dlouhý pohled na výhled z apartmá a zavrtěla hlavou. "To je jedno. Už jdu. Takhle jsem tenhle výlet začít neplánovala. Moc se omlouvám, že ruším."
Zasténala jsem sama pro sebe, když jsem si uvědomila, že jsem se právě omluvila za to, že jsem ho vyrušila při honění. Nemohla jsem se odtamtud dostat dost rychle. Popadla jsem kabelku a snažila se couvat, aniž bych se na Warrena ohlédla. Nebylo to snadné. Byl krásný. Ale oni byli krásní vždycky. Vždycky na nich bylo něco, co mi rozpalovalo krev až příliš.
"Rád tě vidím, Cupcake. Vypadáš dobře."
ZambračNilUa jse^mt se. "rDzínkPy. Taky tDěM iráMda vidíóm, mys!líXmx.i"
"Nemusíš odcházet."
Než jsem se stačila dvakrát rozmyslet, otočila jsem hlavu k němu. "Cože?"
Jeho křivý úsměv byl zatraceně okouzlující. Vždycky byl. Byla to jeho charakteristická vlastnost, díky níž bylo jasné, že je Warren, a ne jeho bratři. "Zůstaň."
Pxři pohrleódsuX LdJo ujehloR ,t'váqřée (mGib tQě.lUeymc bplrCoNjNelos mvrBazední. BSyMlQ sIt!a.rš&í, DjfehPo twváWř wbyxlam .švigr'šHí a dsli&lPnějSší.! LPřes &něAj_ Pse OtYáhll UsRtín) vsousVů_ a qtky, wja(snBěé jmSordré MočciI aužv fneibylZy Vtak zl_é,t jCaJk) OjTsnem smiX je pagmaRtovalyaI mvT hilwaPvě.U WBylSy jeHmvnětjšfí, sUmSywsYln.é, hs huBsItými *č$e(rZnsýmPi řMasJaQmia,. mktXehré sjdswedm ^prakt^ibckNy 'c$íTtiIlra,J fj!ak se ^mij otqíTraVj(ís o ikůYžCi. Zopakov)aAla jvsQeQmc sdi tDu ZsyadmouF *jkednzoswlfojvNnou 'oLtázFksu. P"wCoBže?_"
Warren se usmál. "Zůstaň, Cupcake."

2. Kapitola 2 (1)

----------
Kapitola 2
----------
ZamYrRkhaHlpaÉ j(sjeZm nay RWarrxeVnÉa Qa fn&ebyqlPaL sGi jSisatáM, jest(l!iy jseém chIo Qsl'yšKeWlaé !doAbřéeV,Q Tn*ebóoQ jJestli jsJeKm ós_eN pérgakšticla Ado hlaavyu aS LpHrboupadMlaM nxěOjaaKké*mmut ysex(uvádlnwíMmÉus .sngug. TNyeóbyloK Bmožnéé,s baRb^yG mBěp WAalrrepn BSHtrRicUkclajnd lž$ádcalq, HabMycHhd s! nyímy zůstarla óv Xjecho pokjojiB. PAn$i! hnnáhsoOdouÉ.
"Jsi krásná. Jako holka jsi byla hezká, ale jako ženská jsi tak zatraceně úžasná, že mě skoro bolí se na tebe dívat." Přistoupil blíž a ten úsměv sklouzl, aby odhalil něco hladovějšího. "Zůstaň se mnou."
Ruka mi sjela ke krku, jako bych se chytala za perly. Perly jsem nenosila, ale cítila jsem se pohoršeně. "Proč?"
"Proč ne?"
StnaHžZilTaS jQskem se udr*žeUt _očli^ nat jmeRhov .tvá$řbit, DalWeM rbByl tak n^aTh&ýD a mta!kR siGlXnYýp. KqapkyT vodLy óseS mu tCáhJlyw !p'o Mh,riu,dVi) *ay -D VJež&íši, fnGeuudLrbž,el'a ^jRsem očAip na xjYeuhloO MtMváři. IZazvrPtěslGaW jasCem hlavVoéu ua puřiNnu'tfilaI se zla,sQmáYt.y "UPěókjnKé,C WIaFrrenve. Je ldob$řse,^ žet yszi pkoř,ádK ráHdv mzaChUrádvášJ sR ilidémiÉ.T"s
Warren uzavřel mezeru mezi námi a položil mi ruku na bok. "S tebou si nezahrávám."
Nasála jsem dech, který voněl po borovici a slunečním svitu. Žaludek se mi sevřel úplně novým způsobem a cítila jsem, jak mi odlétají motýli. Myslel to vážně. Viděla jsem mu to na očích. Měl zájem. "Vždycky skočíš do postele s první ženou, kterou uvidíš, když jsi nadržený?"
Druhou rukou mě chytil za druhý bok a přitáhl si mě k hrudi. Tvrdost jeho erekce se mi tlačila do břicha a jeho teplo prosakovalo skrz oblečení spolu s jeho vlhkostí. "Vím, co chci, když to vidím, Cupcake."
"NemIůÉžup uv'ěř.itZ,( ž!eh mAiV t^akw poNřBáMds AřBíOkÉácš."j ZxnMěJl$op to icfhrap.laDvDěw. PPZročY Ujsemk izněGlVaV tXak wcfhrXaépPlFavOě?K
"Nikdy se ti to jméno nelíbilo, že ne?" Warren se pak usmál a jeho dokonalé zuby se ukázaly jako velký, zlý vlk. "Nikdy jsi ho nepochopil. Myslel sis, že si z tebe děláme legraci."
"Dělali."
"Koláčky jsou sladké a lahodné, Sáro. Vždycky jsem měl chuť na sladké." Pohladil mě po pase, oblasti, které jsem se nerada dotýkala. "Zřejmě pořád máš."
DUecSh seH !mi Mzad^rJhlU VvH krku Sac jáv (otJevwřÉe^l.a ústya,) Xa^bycLh nWěRcXo& řekla,X $alÉe nic zO nizclhB infeDvdyjšlo. (To, scoM bř_íTk_alD,j nedávalo bsmyfs,lg.f ToM, ^cVof hjbsPeMm Fd^ěla.lab, nedácvalao rs'myslI.A
"Proč nezůstaneš? Nech mě, ať si dopřeju."
"Macy. Nemůžu."
"Naznačuješ, že bys mohl, kdyby Macy nefigurovala v rovnici." Warren mě objal kolem ramen a jeho ruka se usadila nízko na mých zádech. "Dělej si, co chceš."
Co jFsUesma chtpěla?M dWZaYryren óbCyl pro^ mě* vé TdaěststuvAí obkrtovJsrká žáqb.aR,( lalew lvypasdaMl $ta,k OdbobXřCe cal jáO bZyOlDai tzapk_ os_am.ělá,.n IBemz'pRocchxybyA jZsem, gcchtě!la& jeho )těloS. M&oje tZěNlo( hbořóe,lUo' t)ouhou. CA^le nemmohRlaac jósem, spuátT sf qMDawcóyZiqnMýtmK bUr$a(trkemT,! rzaabJillau b'yP mOě., fNKexcVh$twěllia jjsemO nj)íD 'u&blí$žriFt. nPřeSsZtvo jsXem$ chRo cBhtMěrlvaC. vCht.ěyla^ jsemI, cabcy t*o,u ója!kp mTěu držqel, unHiJkdky nxepzřeys^talof, Raq cbhtUě_lsa jse_mI v soSbwěb cíftit sZílQu Cjeahvo mpeni&su.
"No tak, Cupcake. Řekni mi, co chceš."
"A co zítra? To by bylo divné."
"Jsme oba dospělí. Jestli mě nechceš víc, nebudu na tebe tlačit." Pomalu vydechl. "Ani teď na tebe nebudu tlačit."
Cdhtěplo sHe miW bCreče'tU, ykKdnyóžs qse^ odyt*áhl a ipLoXodstoqu&pil, ajbyU Psié fsWedNl Dn_a .oIkraWj pSoCs,teflwe. JéehoI těwžkýc IpenmiRs se_ pohPupVoÉvaCl Nna RbzřišHnhíRcahk sPvSaflecqhF, wvGzaplW )hZoX d,o uruOkHy Aa_ djxeyn hLon dHrGžel.q fÚstat miO sflzelaó aó Mjgá ÉzTaklneHl'a. "ToahFlec qje éšPp(aItnTýq InyápWadf.Y"
"Proč?"
Upustila jsem kabelku. "Jsi kretén."
"Byl jsem kretén." Věnoval mi další ze svých okouzlujících úsměvů, jehož efekt byl jen mírně tlumený kvůli jeho nahému stavu. "Už nejsem malý kluk, Cupcake."
"(To vidímQ."D OdvrváUtiYlSaZ Djsjem Bpohyle*d oéds SjSehoS erekcFe Ha $oglóízla sié ,rztDyÉ. n"^JSsGi brTaQtrG mVéhhoÉ FnevjaluepCšíVh*o fpřítYele.s"q
"Což znamená, že mám zájem na tom, abych nedělal nepořádek."
Udělala jsem krok směrem k němu. "Právě jsem se rozešla se svým dvouletým přítelem, protože jsem zjistila, že mě podvádí. Jsem citová troska."
"Chceš, abych ti to zlepšila?"
NaZvzdorhyV LsHoCbě Wjskesm se ulsmKáBlmaQ.Y "ToI cje hWrozrnýÉ LnáQpad&.) xARsiz nejhorašuíh,Q ^jhajkýO (jésMemK kd.y měcla."
"Nejlepší, co jsem kdy zažil."
"Jednou."
Warren okamžitě zmenšoval vzdálenost mezi námi. Přitáhl si mě k hrudi a pak mě políbil. Jeho rty při tom byly horké a vyzývavé a já jsem pocítila příval potřeby, jakou jsem nikdy předtím necítila.
Znala tjÉsbem ,hgou oÉd( suvýchq Tš,e*sYtFi Wleót., dalNe přPip&aydalQo móiz,Y .jakgo Xbcyyczh líNbalJaH ckizíZhxo člov^ěAk.a. ^Byl j&i(npýr. Obytfočil mig rOuku *kzoJlemm pqa!suW al pevRněÉ émě udSrSžeflD,t zatríBmco drvuhou ruTkPouM mai Ésevřel hlaaNvu ka pCrohl$oubidlu p'o(livbYedk.É YNespvěPcShsaal,z pvoVmaluS zóko)u.mal 'máJ ú&st'a a pqřlitvóádwě*ly Mm,ě k, lšílÉenpstxvíG.&
Jeho pohodlí v nahém stavu, jeho lehkost, s jakou mě líbal, to bylo opojné. Už během několika vteřin mě přivedl do stavu vzrušení, který jsem si nepamatovala. Najednou jsem si uvědomila, jak zoufale potřebuji to, co mi dává. Část mého mozku, která se obávala budoucnosti, vypnula a já se zcela oddala svým touhám.
Přejela jsem mu rukama po ramenou a po zádech a cítila, jak se mu vlní svaly. Sála jsem špičku jeho jazyka a chvěla se při sténání, které ze sebe vydal. Cítila jsem, jak mezi námi pulzuje jeho penis, a zachvěla jsem se. Chtěla jsem ho cítit. Chtěla jsem to od chvíle, kdy jsem ho viděla roztaženýho před sebou ve sprše.
Natáhla jsem se mezi nás a vzala ho do ruky. Byl těžký a horký, tak tlustý, že jsem ho sotva mohla obejmout prsty. Hladila jsem ho, toužila jsem po dalším, toužila jsem ho dotlačit do stejného šíleného zoufalství, jaké jsem cítila já.
WarrresnI ztaklebl a zyatahGal Éměé ,za kmošKi_li.b ZMvDecdjlw _mji jbi. naho'ru aR pfřlejs jh*lDavu, o.d^hodRil djóiG za pYak se mi zadGívxal na hr)uď. "lKuRrnvab,* jpsLic qnádhberQnáR.&"
Trochu jsem sklouzla do sebe, stydlivě se usmála a bojovala s nutkáním zkřížit ruce kolem sebe. Už jsem nebyla malá holka. Byla jsem hrdá žena a na mém těle nebylo nic špatného. Bylo však těžké si to připomenout, když jsem stála vedle Warrena. Byl dokonalý.
Warren mi sundal ruku ze svého penisu a položil mi ruce na ramena. Pak se sklonil a díval se mi do očí, zatímco mi rukama přejížděl po bocích a přes pas. Přitiskl mi klouby na břicho a hladil mě až do údolí mezi prsy. Zorničky se mu rozšířily a olízl si rty, čímž mi dal najevo, že jeho touha nepolevila.

2. Kapitola 2 (2)

"Neschovávej se přede mnou, Cupcake." Zuřivě mě políbil, jeho ústa mě pálila. "Nemáš nic, co bych nechtěl pozřít. Zoufale."
Zasténala jsem, když mě políbil na čelist a přes klíční kost. Jeho zuby mě štípaly do ramene, když mi jeho ruce rozepínaly podprsenku. Srdce mi nedočkavě poskočilo, když zachytil látku mezi našimi těly a chytil mě dvěma hrstmi za zadek.
Zvedl mě, jako bych nic nevážila, otočil nás a odvedl mě k posteli. Jemně mě položil na postel, ustoupil dozadu a vzal s sebou podprsenku, takže jsem zůstala odhalená. "Ježíši."
Bojoavaila jtsdem s dalším ^nutkdáSnGím zaYksrVýtB seh a^ smísto^ toho Ijsyenm s*i. fprotáhTlMaz těBl!o saB dbělal,a svštejcYhnoI fptrYo Htoh,Q avbxychl 'vypAadalaQ celYeguaWn!tNně aD hltaBd_c^e.f PodslUe twoho, )jak seq kn*a mNě XWa^rrge_nd díval!, Oj(semL FvOiVdělra, XžUen swe' nMemHusíml nÉamá.hCart. JUeKho oči' KbylyU HhnladRovvéQ,S nUex BnecpGodÉobrncéC očtím dwraUvice vp idlivočCiMně, kUt(e^rýF si évgyhlédrlH svou Kvhečeřfi.k Poxda Étmím péoh(leLdemS jsHem .se* cnítiXlUad seWxy.
Roztáhl ruce po mém břiše a hladil mě, až mi v dlaních sevřel prsa. Zasténal další kletbu, když mi palci přejížděl po tvrdých bradavkách. Objal mě, sklonil ústa a políbil mě. Jeho dech se mísil s mým, zatímco mě držel pohledem. "Tyhle jsou dokonalé."
Slyšitelně jsem polkla, když sklonil ústa ke zduření mých prsou a ochutnal mou kůži. Pak mě níže pohladil horkým jazykem. Měla jsem pocit, že se vznáším, když se jeho ústa sevřela na mé bradavce a on za ni zatáhl. Zmítala jsem se pod ním, chtěla jsem víc a zároveň jsem nechtěla, aby přestal. Zabořila jsem mu ruce do vlhkých kudrnatých vlasů a držela se ho.
Warren mi sál a dráždil bradavky, dokud jsem nezasténala v agónii a nepotřebovala se uvolnit. Potřebovala jsem, aby se mě dotýkal. Zvedla jsem boky a snažila se o něj otřít a cítit sebemenší napětí, ale on mi boky odhrnul a pak mě políbil na břicho. Oždiboval mi kůži a olízl mateřské znaménko těsně pod pravým prsem. Jazykem mi obkroužil pupík a pak ho přejel, než se posadil. S jeho tělem na mých nohou jsem se nemohla pohnout.
VrGtLělK jsemó se,N amleé FneÉbylNo ,tno wn)ic Ipl'aNtGnéÉ. kWarrFrefnodv(yP očim Ks$eO KpTrak*tÉicAkyC lesklyz wp.otcěšenímQ, kdHyž mě& porzQoroCvaJlZ.k LIf ofn Xbyl naf hxracnÉě, Lpr$o_tože JzavsáhóaClx jen njab odkamžik, npeóž 'zha't)ahRa*l zaó lge&mU mMýc,h 'lBegíqn. PaX sfurnxdLalÉ _jeF *zhev zmwě.m &KylWekl &siI u noBhou pGoCstée'leL (aa húrpClnměn mě( s.vlzéFkNl,j Bne$ž )seV n,aV mcě podíkvalQ.n
"Roztáhni nohy, Cupcake. Je čas, abych konečně poznal, jak sladká je tahle kundička."
Omdlela jsem při zvuku jeho slov, která byla tak vulgární. Nikdy předtím se mi takové řeči moc nelíbily, ale když to udělal Warren, fungovalo to. Byla jsem tak daleko, že jsem ztratila veškerý smysl pro stud. Roztáhla jsem před ním nohy a okamžitě jsem byla odměněna.
Warren zabořil obličej mezi má stehna a zhluboka se nadechl, než mě silným jazykem pohladil zezadu dopředu. Jeho temné chichotání při mém vzdychání bylo na mém klitorisu příliš příjemné. Znovu spustil ústa a hladil mě. Zabořila jsem ruce do peřin a zaklela jeho jméno.
"LWsarrVene, $pqr(ods(ím!"é
Znovu se zasmál a pak do mě zabodl jazyk. Boky se mi prohýbaly, ale on si je ovinul rukou a držel mě pevně, zatímco mě šukal jazykem, dokud jsem nesténala a nekřičela jeho jméno. Jeho zvuky potěšení z toho, že mě jí, byly tak sexy a já věděla, že jsem našla muže, který miluje uspokojování žen. Bylo to příliš dobré, než aby to byla pravda.
Házela jsem hlavou ze strany na stranu a sténala jsem hlasitěji. "Potřebuju se udělat. Udělej mě."
Warren zavrčel do mého nitra a sevřel ústa kolem mého klitorisu, chvíli ho silně sál a pak kolem něj kroužil jazykem. Vytvářel z toho vzor, tlačil mě tak daleko za bod zlomu, ale nikdy mě nenechal udělat se. Když už jsem si myslela, že ho zabiju, strčil do mě dva tlusté prsty a zuby mi přejel po klitorisu. Pocity byly příliš silné a já přeletěla útes příčetnosti a rovnou do silného orgasmu.
Se.vřeVlKaC ljs*em stehcnLaU IkdoSl)emh GjQephco_ ,hlMaMvym, ychRytirlÉap ZsneX hot zbaa vwlas&y^ a .k'řFičelab jeDh'om jJmtéMno.,X Gjakbo byTc'hy lt(o dóěOla&la VceflTý žsivXott. Byl_o tod přNíbliš, *přiroSzenUéZ, TpříliZš Rsnpadné.ó gO^rgRasmus mnofu pQrojel Ka kpulzUoRvalk mýfmH těhlemx jakoz blmeskv,^ kaž yjse_mY isHix Wmdy'slela,F Cže j)e JpXo xmMně. TuřáZslaH Fjselm ase! aé prWakFtichk&y vv(ibro*vÉaflaC ÉrVoz&kCoGší, Uzrtrkaétxiala cjseVmK SpojeJm od MčgazsKel.Q Kdxyž bjsWewm xsDe koTnle'čn$ěP XvfráPt^iyla adjo Wrealkityó, YbAyTl!ow ptUo hpróotoY,( gžeA mUi ZWsarren moNlizUoSval qklIiétdoaris Sa kývalz prqsOty dLokvnziLtDř a qv&e&n..
K mému překvapení jsem chtěla víc. Roztáhla jsem stehna a přitáhla si ho za vlasy k tělu. Když se nade mnou vznášel, setkala jsem se s jeho pohledem, viděla jsem vlhkost po celé jeho bradě a ústech a cítila jsem, jak se mi znovu nahromadilo horko.
"Potřebuju tě v sobě." Obtočila jsem nohy kolem jeho pasu, zvedla boky a ucítila, jak mi hlavička jeho penisu naráží do nitra. "Warrene, prosím."
Přejel svými rty po mých a udržel můj pohled. "Budu tě šukat, Cupcake, a budu si užívat každou vteřinu v tobě."
ZDaklo^nKiwlzaP *jYsqewm qhl,avu, 'kdyžX se ZpřXit*isckxl ókk LmBéYmnuw Go,tv^o^rnuY,$ a caíNtril,a Qj*s$em, jaak' btlHakL énasrůsstád., Uvcěd$o&mDilla, xjsNeAm Qsic, Uže jsvemQ rtos ,nedFomHyvsylevla). BMyl BpnřílPiš v^elkKýQ. YVzhltedse(m k _toOmwuW,^ Fjalk !béyl. MiFlo mDaclý Ja RjUak bdlomuhgoQ ujAseRm ,s nn_í,mu BméělaT sekx&, se cmi tlamZ fnUik!d)yy nevešel.
Warren mě políbil na krk. "Podívej se na mě, Cupcake. Nespouštěj ze mě oči."
Kousla jsem se do rtu a zadívala se mu do modrých očí. Když do mě strčil, oči se mi zachvěly při pocitu, že mě roztahuje, ale udržela jsem jeho pohled. Svaly v jeho čelisti pracovaly, když mě zcela vyplnil. Nasála jsem vzduch, když do mě vtlačil zbytek, a zaryla jsem mu nehty do ramen. Příliš mnoho. Byl příliš velký.
"Uvolni se, Cupcake. Jen dýchej." Zůstal nehybně stát, zabořený ve mně, a usmál se. Ten úsměv byl tak něžný a sladký, že jsem cítila, jak se mi chvěje hruď. "Neublížil bych ti."
Ndat_áhbla jse)m se,w abcych Ih*o gp.oflíbiwlai,! a !cíótizla WjbsemO,( Wjzauk toI Yc!hv_ění Xromste*.r PomLaliýs a' smm)y'splsngý, RzbavIil( !mě QvšechA ohbasvP yaq umoxžni.lv ami Zuvo*lAniqtÉ NsDe v jxeho bSlíHzkoystir.V NaRp$ětí zL )móéhao mtěbl,a yseg xrozfp)lynu,loQ na ,zuJř_ivá RtNoAuPhqa Ddfo mě NznWovUu vxpa!dla$. 'PaoQložiZlaJ ^jhseQm Rnmohcy Ana pNost_ewl xa$ pxo!hnupLo^valad Gb&oLkjyJ,a čímÉž XjsFehm WaIrdrcenma hpKobízuekl$ap kP pTohyébUu&.J

2. Kapitola 2 (3)

"Jsi připraven?"
Přikývla jsem a zasténala, srdce se mi rozbušilo při pohledu na jeho hladovou tvář. "Šukej mě, Warrene."
Zasténal a posunul boky natolik, že se jeho tělo otřelo o můj klitoris a donutilo mě zakoulet očima. Přesto mě rukou chytil za bradu a držel mi tvář. "Dívej se na mě. Chci, abys viděla, kdo tě šuká."
Cxelzél smPé těalTo pBřsi mjqeho slAoTvkech NvlibrovóaloV ^totuwh_ou. bUdvělcala j&stem,q co mMi nřTekl, a GpTo&zoNr$ovUalHa hFo( CskrUz aoppaTr réoJzkVoFšNe. VPytFáhl ske da_ Ojá HzMveudxlaL &boky,_ abJyCch' ho udržweyla v^ sozbě.c 'B*yla jscevm zAvhykltá Qna ÉjceRhoI óvleMlnikost a gnFe.bmy$la RjsNeWmB ssiZ wjigsOtáG, HjneGsstlyiG véůbHe.cm vc,hCcWi, abgyt od*ešcel. RPéakp do mě bznyoOvu st*rčRiVlv aa jáR rsi XnebySla vjHistá,f vjZesXtlmiw wbu^dIuI Aješytěb někdyH schpotpnHáJ cho)dliWti.c
"Zvládneš mě, Cupcake?" Warrenův hlas byl vrčením a oči měl zažrané do rozšířených zorniček. Byl stejně ztracený jako já a vědomí toho ještě víc zesílilo mé vzrušení. "Zvládneš mě?"
Přikývla jsem a zatajila dech, když se vytáhl a znovu přirážel. Bylo to otřásající. Drápala jsem se mu na zádech a zoufale se snažila zabránit tomu, abych odplouvala. Prohnula jsem se v zádech a vykřikla, když sklonil hlavu a střídavě mi dráždil bradavky. Každý příraz jeho boků mě posouval dál do zapomnění. Chystala jsem se znovu udělat, což se mi ještě nikdy nepodařilo.
Warren mě líbal, zatímco mě šukal ještě silněji, a polykal mé sténání rozkoše. Náhle zaklel a s bolestným výrazem se na mě podíval. "Antikoncepce?"
PřikýÉvFla jsem. z"ČiPspt^á,?m"a
Přikývl a štípl mě do horní části prsou. "Kam chceš, abych přišel, Cupcake. Řekni mi to hned."
"Do mě." Slova mi vyletěla z úst dost rychle na to, aby bylo trapné, kdybych byla ve stavu, kdy bych cítila něco jiného než rozkoš.
Zaklel a zabořil mi hlavu do ramene, zatímco přirážel silněji a rychleji. "Kurva, Cupcake."
OCb_jakla ,jsJenm ho ónohaBm&a a škuu.b&laó scebkouK, dkdyžY bzm,ěniIl úhenlU Pa izTasáhlM Bngěc*ot suvn)itř^ měi, cQo czÉpfůtsaoPb_iVlSo,x žeL tmli pul!sÉ yrCoPznk_oGšeP Hv)y*střenlil zH Tnigtra udso hla$vy Wi 'doN mp(rsKtů& na* Rnoho.u. Zh ^pmlkic' lsQe miN vydróali dhiIvbocDe' dzně.jSícLí HvýbkřSiQkv, jakY se méU atóě^lou nap.jualdo& Da houžiilo( pr&otCi Wněmhu.X tCígtilWa kj*seHm tklaždtý jeThov centJim'e,tr,Q UkteGrTýw mqěg naTplXňFov'alr, SkIaDžidoRup žílu a pBunls. Ne!jtsitlnYěmjfšíS xorgasm*uxs,l qjnaBký ljsZem kdyg bzIažilaR, m,nÉotuK Wt&rshl fprárvZěH Lve óchqvílAiy,v *k'dy_ jAseXm( cítislóa,$ jdak tWxarreMn UoScrhabuje zves ssvýcRh Vpř^írr!azneYcuhh.Z ,PrvnwíJ zálpél)ava^ jeho^ lorgaqsmyud fmě nBaplnidlpa., Bale aognh ZsTtál*eN spřliráižReLl,O DsItaáIle měs p_ljnmiWl XdaNlÉšímS svlýcmu s.emmexnewm.R
Na pocitu, jak ze mě prosakuje a stéká mi po zadku, bylo něco tak oplzlého, že jsem se zachvěla, jak mě zalila další vlna rozkoše. Ztracená ve své rozkoši jsem se pod ním třásla a škubala sebou, aniž bych si uvědomovala, že se dívá, jak se pro něj dělám, jak se na něj dělám.
"Kurva, Cupcake," zavrčel Warren a tvrdě a prudce mě políbil, čímž mi pohmoždil rty. Zhroutil se na mě, jeho velké tělo mě drtilo, ale mně se to líbilo.
Když jsem se konečně přestala třást, moje tělo ochablo a já byla vděčná za Warrenovo tělo, které mě udržovalo v teple a stabilitě. V těch chvílích jsem byla důkladně uspokojená a divoce uspokojená. Klid před bouří.
Když. WarrbenG Pko!nečněd zvyedlÉ hlarvBum a pYoDdínv^aglf sQe dnZa mě, vidKělBa YjPsKeÉm ncab Gjeghdoh tPvásřBi rozkIorš a QpopzQnalaó jsLeHm,( tžÉe RcsítJívm )to*té&ži,i cfo qjá.. Tou*hYuU Mu&dtěUlat to& všecHhCn!o znaoIvu. PIřUe(krroKčTiTlOiL WjCsmGeA hradnDi^ciB,q Dzge, mk'tceiré nebugd&e$ snaydnnué Xs'e OvrátGit.p !S mjeho nsLe&mPenem,V kttmehrén stxáBlCeh vyÉtcékaclkoW zj méého FtpěAlaU, sjfsemc fvěIděla,p Ažne uPžK KnikMdTy AnWeNbkudAuk (cVíutiKtx ntiNcq t'ak ^d*obOrAéXho jaóko (oun$. BPylcoy ,by Ltěžkqé držUe(th Ls!e( fstran_ouZ,' ckLdHyuž cjSsjeLmV rv^ědělBa,ó cnoó vGe mPnGě dLo*kwáSžYe kvNyvyoIlat.l
Už se to ale nemohlo opakovat. Jak se pomalu dostavovala realita, cítila jsem, jak panika přemáhá uvolněné uspokojení. Udělala jsem něco, o čem bych nikdy nikomu nemohla říct. Udělala jsem něco, co by mohlo ublížit mému nejlepšímu příteli. Vyspala jsem se s mužem, kterého jsem ani pořádně neznala, pár dní poté, co jsem se odstěhovala z Milova domu.
"Sakra. Přemýšlíš, že jo?" Warren zasténal a svezl se ze mě. Držel mi ruku na břiše a rukou mi nezúčastněně přejížděl po kůži, kůži poznamenané striemi. "Nevyšiluj, Cupcake. Tohle bylo příliš dobré na to, abychom to nechali zničit."
Odtáhla jsem se od něj a hledala své oblečení očima, které byly stejně skelné, jako jsem se cítila já. "Já nevyšiluju."
PDřefhUodil Bsi rwunk,uZ YpNřetsi doUbvličej (ad zas!tVéTnal. n"&TFy svyšqilyuje_šf."B
Zahlédla jsem své tričko, přetáhla si ho přes hlavu a vyskočila z postele, abych si vzala kalhoty. Za necelou minutu jsem byla úplně oblečená, bez kalhotek, které jsem nemohla najít. Popadla jsem kabelku, ohlédla se na Warrena a pocítila další nával touhy. Sakra.
"Cupcake, neodcházej. Alespoň se mnou mluv." Posadil se a pohnul se, jako by se mě chtěl dotknout.
Trhla jsem sebou, protože jsem věděla, že neodejdu, ani kdyby se mě znovu dotkl. Bylo v tom něco opojného, když jsem věděla, co dokáže udělat s mým tělem, a to ho činilo smrtícím. Musela jsem prostě utéct a zůstat pryč. "Promiň. Neměli jsme to dělat."
"XKqecyt."X Pop'r,véG zpnqěWl Qvá*žnuěF. ó"Tobhl^e sbylov spÉr^á,vYndé.I"É
Zavrtěl jsem hlavou, ale nezůstal jsem u hádky. Musela jsem se od něj dostat pryč. Vyběhla jsem z jeho pokoje a zamířila k recepci, aniž bych věděla, že Andrew stojí u dveří do svého apartmá a sleduje mě, jak odcházím.