Chapter One
The body lay in perfect repose on the Victorian fainting couch, looking more like a sleeping beauty than a victim. Detective Sarah Chen had seen enough death in her ten years with the Metropolitan Police's Special Cases Unit to know that natural death never looked this peaceful. Something was very, very wrong.
'No signs of struggle, no marks on the body, and yet...' She leaned closer, studying the victim's face. Charlotte Mills, aged 28, was found by her roommate this morning, apparently having passed away in her sleep. Her expression was serene, almost blissful, but her eyes - those were what caught Sarah's attention. Behind the closed lids, her eyes were moving rapidly, as if still deep in REM sleep.
"You see it too, don't you?" The voice came from behind her, rich and cultured with a slight Irish lilt. "She's still dreaming."
Sarah turned to find a tall man in an impeccably tailored charcoal suit standing in the doorway. He hadn't been there a moment ago, she was certain of it. His dark hair was streaked with silver at the temples, and his eyes were an unusual shade of amber that seemed to shift color in the light.
"This is a closed crime scene," she said firmly, her hand instinctively moving toward her weapon. "How did you get in here?"
He smiled, but it didn't reach those strange eyes. "Dr. Marcus Thorne," he said, pulling out a card that somehow both looked official and seemed to shimmer slightly. "I'm a consulting specialist with the Department's new Oneiric Phenomena Division."
"The what division?" Sarah frowned, taking the card. The moment her fingers touched it, she felt a slight electric tingle, and the letters seemed to rearrange themselves before her eyes.
"Dreams, Detective Chen. We investigate crimes involving dreams." He moved into the room with fluid grace, his attention fixed on the victim. "And this is the third one this month."
Sarah's mind raced. There had been two other deaths recently - both young women, both found peacefully dead in their sleep. She'd seen the reports but hadn't made the connection until now. "How do you know about those cases?"
"Because I've been tracking the killer for quite some time." Thorne knelt beside the body, his eyes now definitely more gold than amber. "He's what we call a Dream Collector - someone who has learned to enter and steal dreams. But this one has developed a taste for more than just dreams. He's taking souls."
Under normal circumstances, Sarah would have dismissed such talk as nonsense. But there was something about the scene, about the victim's still-moving eyes, about Thorne himself, that made the impossible seem suddenly plausible.
"If you're tracking him," she said carefully, "why haven't you caught him?"
Thorne's expression darkened. "Because he only appears in dreams. The physical world is my domain, but his... his is the realm of sleep. To catch him, we need someone who can walk between both worlds." He turned those unsettling eyes on her. "Someone like you."
"Me?" Sarah almost laughed, but the sound died in her throat as memories she'd long suppressed began to surface. The dreams that felt too real, the nights she'd awakened to find objects moved in her room, the way she sometimes knew things she couldn't possibly know...
"You've always known you were different, haven't you, Detective?" Thorne's voice was gentle now. "The dreams that come true, the hunches that turn out to be right, the way you can sometimes see how people died just by touching objects they owned..."
Sarah took an involuntary step back. "How do you know about that?"
"Because I've been looking for someone like you. A Natural - someone born with the ability to cross the threshold between waking and dreaming." He gestured to the victim. "Charlotte here won't be his last. There will be others, and their souls will remain trapped in an eternal dream unless we stop him."
Just then, the victim's hand twitched, her fingers moving as if writing something. Sarah moved closer, watching as invisible words were traced in the air. Thorne pulled out what looked like an antique monocle and held it up. Through its lens, golden letters shimmered in the air where Charlotte's fingers moved.
"Help me," Thorne read aloud. "He's coming for the others."
Sarah felt a chill run down her spine. She looked at the victim's peaceful face, at those restlessly moving eyes, and made a decision that would change her life forever.
"Tell me what I need to do."
Thorne's smile was grim. "First, you need to learn to control your abilities. Then..." he held up the monocle, through which Sarah could now see strange symbols glowing all around the room, "you need to learn to hunt in dreams."
Outside the Victorian townhouse, storm clouds gathered, and Sarah Chen, homicide detective and newly discovered dream walker, took her first step into a world where nightmares were real, and death was just another kind of sleep.
Chapter Two
The basement of the Natural History Museum was the last place Sarah expected to find the headquarters of a secret dream investigation unit. Yet here she was, following Thorne through a maze of storage rooms filled with artifacts that seemed to pulse with their own inner light.
"The mundane world only sees what it expects to see," Thorne explained, using an ornate key to unlock a heavy wooden door marked 'Private Collection.' "To them, this is just museum storage. To us, it's the largest collection of dream artifacts in the Western Hemisphere."
The room beyond defied physics. It stretched impossibly far, filled with glass cases containing everything from ancient masks to modern-looking devices. Floating orbs of soft light illuminated collections of bottled dreams - actual dreams, swirling like liquid mercury behind glass.
"Your badge, Detective," Thorne held out his hand. Sarah hesitated before handing over her police credentials. He placed it on a strange device that looked like a Victorian music box crossed with a computer. When he returned the badge, it felt different - heavier, somehow more real.
"Now you'll be able to access both worlds officially," he said. "Look at it again."
The badge had changed. Alongside her regular police credentials, new text had appeared: 'Special Inspector, Oneiric Investigations Division.' The letters seemed to shift between English and something older, something that made her eyes water if she looked too long.
"Before we can hunt the Dream Collector, you need to understand what you're dealing with." Thorne led her to a case containing what looked like a normal pillow. "Touch it."
Sarah reached out hesitantly. The moment her fingers made contact, the world tilted. She was suddenly standing in someone else's dream - a sunny beach, but the sky was green and the sand whispered secrets. She jerked her hand back, gasping.
"Good," Thorne nodded approvingly. "Most people can't pull back from their first dream artifact. You have natural barriers."
"What was that?" Sarah's heart was racing.
"A dream fragment from 1892. A young girl's last dream before the influenza took her." His voice softened. "We preserve them here. Dreams carry memories, emotions, sometimes even pieces of souls."
"And this Dream Collector... he takes entire souls?" Sarah remembered Charlotte Mills' peaceful face and restless eyes.
"He traps them in eternal dreams, feeding off their essence." Thorne moved to another case, this one containing what looked like a cracked mirror. "Each victim becomes part of his collection, their souls powering his abilities, letting him dreamwalk without natural talent like yours."
Suddenly, the cracked mirror began to frost over. In its surface, Sarah saw Charlotte Mills' face, mouth open in a silent scream. Then another face appeared - another victim, she presumed - and another.
"He's showing off," Thorne growled. "He knows we're investigating."
The temperature in the room dropped dramatically. Frost patterns spread from the mirror to nearby cases, and Sarah heard what sounded like distant laughter.
"Well, well," a voice echoed through the room, seemingly coming from everywhere and nowhere. "A new player in the game. And such interesting dreams you have, Detective Chen."
Sarah felt something brush against her mind, like cold fingers trying to pry open a door. Instinctively, she slammed her mental barriers shut. The presence withdrew, but not before leaving behind an impression of amusement.
"He's already caught your scent," Thorne said grimly. He pulled out a small velvet bag and removed what looked like a dreamcatcher made of silver wire and black pearls. "Wear this when you sleep. It won't keep him out entirely, but it'll stop him from stealing your dreams while you're still learning to defend yourself."
As Sarah took the dreamcatcher, her fingers brushed Thorne's, and suddenly she was hit with a flash of his dreams - centuries of memories, battles fought in realms of sleep, and a profound sense of loss that made her gasp.
Thorne withdrew his hand quickly. "Your abilities are stronger than I thought. We'll need to work on your control."
"What are you?" Sarah asked directly. "You're not just some government consultant, are you?"
Before he could answer, an alarm began to sound throughout the facility. One of the dream bottles had turned black, its contents writhing like smoke.
"He's hunting again," Thorne said, already moving toward the exit. "Someone in the city has just entered their last dream. Are you ready for your first real case, Detective?"
Sarah touched her new badge, feeling its power hum under her fingers. "Do we have time to save them?"
"If we're lucky, we might catch him in the act. But remember - in dreams, he's incredibly powerful. One wrong move and you could lose your soul."
As they rushed from the dream archive, Sarah caught one last glimpse of the cracked mirror. In its surface, she saw her own reflection smile back at her with eyes that weren't quite her own.
The hunt was about to begin.
Chapter Two
The basement of the Natural History Museum was the last place Sarah expected to find the headquarters of a secret dream investigation unit. Yet here she was, following Thorne through a maze of storage rooms filled with artifacts that seemed to pulse with their own inner light.
"The mundane world only sees what it expects to see," Thorne explained, using an ornate key to unlock a heavy wooden door marked 'Private Collection.' "To them, this is just museum storage. To us, it's the largest collection of dream artifacts in the Western Hemisphere."
The room beyond defied physics. It stretched impossibly far, filled with glass cases containing everything from ancient masks to modern-looking devices. Floating orbs of soft light illuminated collections of bottled dreams - actual dreams, swirling like liquid mercury behind glass.
"Your badge, Detective," Thorne held out his hand. Sarah hesitated before handing over her police credentials. He placed it on a strange device that looked like a Victorian music box crossed with a computer. When he returned the badge, it felt different - heavier, somehow more real.
"Now you'll be able to access both worlds officially," he said. "Look at it again."
The badge had changed. Alongside her regular police credentials, new text had appeared: 'Special Inspector, Oneiric Investigations Division.' The letters seemed to shift between English and something older, something that made her eyes water if she looked too long.
"Before we can hunt the Dream Collector, you need to understand what you're dealing with." Thorne led her to a case containing what looked like a normal pillow. "Touch it."
Sarah reached out hesitantly. The moment her fingers made contact, the world tilted. She was suddenly standing in someone else's dream - a sunny beach, but the sky was green and the sand whispered secrets. She jerked her hand back, gasping.
"Good," Thorne nodded approvingly. "Most people can't pull back from their first dream artifact. You have natural barriers."
"What was that?" Sarah's heart was racing.
"A dream fragment from 1892. A young girl's last dream before the influenza took her." His voice softened. "We preserve them here. Dreams carry memories, emotions, sometimes even pieces of souls."
"And this Dream Collector... he takes entire souls?" Sarah remembered Charlotte Mills' peaceful face and restless eyes.
"He traps them in eternal dreams, feeding off their essence." Thorne moved to another case, this one containing what looked like a cracked mirror. "Each victim becomes part of his collection, their souls powering his abilities, letting him dreamwalk without natural talent like yours."
Suddenly, the cracked mirror began to frost over. In its surface, Sarah saw Charlotte Mills' face, mouth open in a silent scream. Then another face appeared - another victim, she presumed - and another.
"He's showing off," Thorne growled. "He knows we're investigating."
The temperature in the room dropped dramatically. Frost patterns spread from the mirror to nearby cases, and Sarah heard what sounded like distant laughter.
"Well, well," a voice echoed through the room, seemingly coming from everywhere and nowhere. "A new player in the game. And such interesting dreams you have, Detective Chen."
Sarah felt something brush against her mind, like cold fingers trying to pry open a door. Instinctively, she slammed her mental barriers shut. The presence withdrew, but not before leaving behind an impression of amusement.
"He's already caught your scent," Thorne said grimly. He pulled out a small velvet bag and removed what looked like a dreamcatcher made of silver wire and black pearls. "Wear this when you sleep. It won't keep him out entirely, but it'll stop him from stealing your dreams while you're still learning to defend yourself."
As Sarah took the dreamcatcher, her fingers brushed Thorne's, and suddenly she was hit with a flash of his dreams - centuries of memories, battles fought in realms of sleep, and a profound sense of loss that made her gasp.
Thorne withdrew his hand quickly. "Your abilities are stronger than I thought. We'll need to work on your control."
"What are you?" Sarah asked directly. "You're not just some government consultant, are you?"
Before he could answer, an alarm began to sound throughout the facility. One of the dream bottles had turned black, its contents writhing like smoke.
"He's hunting again," Thorne said, already moving toward the exit. "Someone in the city has just entered their last dream. Are you ready for your first real case, Detective?"
Sarah touched her new badge, feeling its power hum under her fingers. "Do we have time to save them?"
"If we're lucky, we might catch him in the act. But remember - in dreams, he's incredibly powerful. One wrong move and you could lose your soul."
As they rushed from the dream archive, Sarah caught one last glimpse of the cracked mirror. In its surface, she saw her own reflection smile back at her with eyes that weren't quite her own.
The hunt was about to begin.
Chapter Three
They arrived at St. Bartholomew's Hospital just as the emergency lights began to flash. Sarah followed Thorne through corridors that seemed to blur at the edges of her vision, her new badge somehow clearing their path without ever being shown.
"Room 307," Thorne said, his voice tight with urgency. "Young male, admitted for minor surgery, slipped into an unusual coma during recovery."
The patient, David Parker, age 23, lay perfectly still on his hospital bed, his eyes moving rapidly beneath closed lids. Just like Charlotte Mills. But this time, something was different - the air around him rippled like heat waves over hot asphalt.
"He's still in the process of taking him," Thorne said, pulling out what looked like an antique pocket watch. "We can follow if we're quick. Are you ready for your first dream dive?"
Sarah's heart pounded. "What do I need to do?"
"Take my hand. Focus on the patient. Let your consciousness slip between the moments of reality." Thorne's eyes began to glow that strange amber color. "And whatever you see in there, remember - dream logic is real logic in that world."
Sarah grasped Thorne's hand and looked at David Parker. The world tilted, twisted, and suddenly...
They were standing in a hospital corridor that wasn't quite right. The walls breathed slowly, the floor was made of flowing water that somehow supported their weight, and the ceiling was a swirling mass of constellation maps.
"His dreamscape," Thorne explained, his voice echoing strangely. "Every dreamer creates their own reality. Look."
Down the impossible corridor, a figure in a doctor's coat was leading David Parker by the hand. But the 'doctor' was wrong - his shadow moved independently, reaching out with grasping tendrils towards other dreams that floated past like soap bubbles.
"The Dream Collector," Sarah whispered.
As if hearing his name, the figure turned. Sarah's breath caught. His face was a beautiful mask of shifting features, never settling on one form, but his eyes... his eyes were endless pits of swirling dreams.
"Ah, the new dreamer," his voice was like silk over broken glass. "And my old friend Marcus. Still trying to police the dream worlds?"
Thorne stepped forward, and Sarah noticed his appearance had changed in the dream. His suit was now made of living shadows, and wings of dark light stretched from his shoulders. "Let him go, Collector. You've taken enough souls."
The Collector laughed, the sound causing the hospital walls to crack, leaking golden dream-light. "Taken? Oh, Marcus, you still don't understand. They give themselves to me. Show her, David."
The young man turned, and Sarah saw his eyes were glassy with bliss. "It's beautiful here," he said dreamily. "All my pain is gone. All my fears. He takes them all away."
"By taking everything you are," Sarah found herself saying. She took a step forward, instinctively reaching for her police badge. In the dream, it transformed into a shield of pure light. "David, this isn't real healing. It's theft."
The Collector's face rippled with anger. "You dare interrupt my collection?" The corridor began to twist, reality bending around them. "Let me show you what happens to those who interfere with my work."
Suddenly, the floor beneath Sarah liquefied completely. She started to sink, but instead of water, she was drowning in dreams - thousands of them, each containing a fragment of someone's stolen soul. She saw Charlotte Mills dancing endlessly in a ballroom of mirrors, saw other victims trapped in perfect moments that had become eternal prisons.
"Sarah!" Thorne's voice cut through the chaos. "Remember - dream logic! Make your own rules!"
Dream logic. Sarah closed her eyes, focusing on her years of police work, of protecting people, of solving puzzles. When she opened them, her badge-shield had transformed into a sword of pure thought.
With a cry, she slashed through the dream-flood. Reality reasserted itself - or at least, this dream's version of reality. She stood on solid ground again, facing the Collector.
"Impressive," he purred, but she sensed uncertainty in his voice. "You're stronger than the usual dreamers Marcus recruits. Perhaps we could make a deal..."
"No deals," Sarah said firmly. She could feel her power growing, reshaping the dream around them. "David, look at what he really is. Look with your heart, not your fears."
For a moment, David's eyes cleared. The Collector's beautiful mask slipped, revealing something ancient and hungry beneath. David screamed, pulling away from the creature's grasp.
The Collector snarled, his form shifting into something monstrous. "If I can't have him willingly..." Shadows exploded from his body, reaching for David.
What happened next seemed to unfold in slow motion. Thorne spread his dark wings, shielding David. Sarah's sword of thought became a net of light, trapping some of the shadows. But the Collector himself simply... stepped sideways, vanishing into a door that appeared in the air.
"Sweet dreams, detectives," his voice lingered behind. "We'll meet again soon. After all, Sarah, your dreams are particularly... appetizing."
The dreamscape began to dissolve. Sarah felt Thorne grab her arm, pulling her back through layers of reality. Then...
They were standing in the hospital room again. David Parker was awake, gasping, but alive and whole. A nurse was rushing in, responding to his sudden revival.
"We saved one," Thorne said quietly. "But he'll be angry now. And he'll come for you."
Sarah touched her badge, still feeling echoes of its dream-power. "Good," she said grimly. "Because I have some questions for him about Charlotte Mills. And about what you really are, Marcus Thorne."
Thorne's expression was unreadable. "All in time, Detective. For now, you need to rest. Tomorrow, your real training begins."
As they left the hospital, Sarah could have sworn she saw her shadow move independently, reaching for dreams that floated just beyond the edge of sight. The world would never look quite the same again.
Chapter Four
Sarah's apartment looked different when she returned that night. The shadows seemed deeper, more alive, and ordinary objects cast reflections that didn't quite match reality. The dreamcatcher Thorne had given her pulsed softly in her pocket, responding to the changed way she now saw the world.
She was exhausted but afraid to sleep. The Collector's words echoed in her mind: 'Your dreams are particularly appetizing.' Instead, she spread her case files across the coffee table - photographs of Charlotte Mills, the other victims, and now David Parker's medical records.
A soft chime from her badge interrupted her concentration. The metal had grown warm, and when she touched it, words appeared in that strange shifting script: 'Archive. Now. Emergency.'
The museum was different at night. Sarah's new badge led her through doors that hadn't existed during her first visit, down stairs that seemed to descend far deeper than the building's foundation should allow. She found Thorne in a circular room she hadn't seen before, surrounded by floating screens of light that showed various dreamscapes.
"We have a problem," he said without preamble. "The Collector's attack pattern has changed. Look."
The screens shifted, showing a map of the city overlaid with points of light. "Each light is a dreamer," Thorne explained. "The blue ones are normal dreams. The red..." He gestured, and several dots pulsed an angry crimson. "Those are nightmares being actively shaped by outside forces."
"He's attacking multiple targets at once?"
"No." Thorne's expression was grim. "He's leaving traps. Dream-snares. Anyone who falls asleep in these areas risks being pulled into a constructed nightmare. He's trying to overwhelm our ability to respond."
Sarah studied the pattern of red dots. "They're forming a shape... a symbol?"
"A summoning circle." A new voice joined them. Sarah turned to see an elderly woman emerging from what appeared to be a door made of starlight. Her eyes were milk-white, but she moved with absolute certainty.
"Sarah, meet Dr. Eleanor Price, the Archive's keeper," Thorne said. "And yes, she's blind in the waking world, but in dreams..."
"I see everything," Eleanor finished. Her unseeing eyes fixed on Sarah with uncomfortable accuracy. "Including what our friend the Collector is truly planning. He's not just taking souls anymore. He's building toward something larger."
She gestured, and the room transformed around them. They were suddenly standing in what looked like a vast library, but the books were made of dreams, their pages flowing like liquid memory.
"Every dream ever archived is stored here," Eleanor explained. "Including the oldest nightmares of humanity. The Collector isn't just a thief - he's trying to wake something that should stay sleeping. Something we locked away centuries ago."
She pulled a book from the shelf, and its pages burst open, projecting a scene of ancient horror - a time when the boundary between dreams and reality was thinner, when nightmares could walk in daylight.
"The Last Nightmare," Thorne said softly. "We thought it was safely contained, but if he completes that summoning circle..."
A sudden tremor ran through the Archive. One of the red dots on the map had grown larger, pulsing violently.
"He's starting," Eleanor's voice was urgent. "Sarah, you need to see something before you face this." She pressed her fingers to Sarah's forehead, and suddenly...
She was in a memory. A younger Thorne stood with a woman who looked remarkably like Sarah herself, facing down a shadow that threatened to devour the world. The woman - another dream detective? - sacrificed herself to help seal away the nightmare.
"Your mother," Eleanor's voice echoed in her mind. "She was one of us. Her sacrifice helped lock away the Last Nightmare, but the Collector has never stopped trying to free it. And now he's found you - her daughter, with her power."
The vision ended abruptly as another tremor shook the Archive. More red dots were pulsing on the map.
"Why didn't you tell me?" Sarah demanded, turning to Thorne.
"Because I promised her I'd keep you away from this life," he replied, pain evident in his voice. "But now the Collector knows who you are, and we're running out of time."
"The summoning circle will be complete at the next new moon," Eleanor added. "Three days from now. If the Last Nightmare wakes..."
"Then we stop him before that happens," Sarah said firmly, though her mind was reeling from the revelations. "How do we break these dream-snares?"
"It's dangerous," Thorne warned. "Each one is a trap designed specifically for dream walkers. If you're caught..."
"Then you'll just have to watch my back," Sarah said. She touched her badge, feeling its power respond. "Where do we start?"
Eleanor smiled, her blind eyes somehow twinkling. "First, you need to understand what you truly inherited from your mother. It's time you learned about the true history of the dream walkers - and why the Collector fears your bloodline above all others."
As if in response to Eleanor's words, the books around them began to glow, their pages rustling with the weight of secrets about to be revealed. In the map above, the red dots pulsed like a countdown to catastrophe, and Sarah realized she had less than three days to master powers she never knew she had.
The true game was about to begin.
Část I - Prolog
PROLOG
Před rokem...
Na Alstone College jsme byli králové. Nedotknutelní. Lidé nám říkali "Čtyři". Jak zatraceně originální. Měli jsme tu přezdívku od chvíle, kdy jsme se poprvé dali dohromady ve škole - já, Zayde a Cassius, všem čtrnáct, a můj bratr Weston, třináct. Teď, když jsme všichni byli na univerzitě a bydleli spolu, jsme si byli bližší než kdy dřív. Ano, jen já a Weston jsme byli pokrevně příbuzní, ale všichni byli moji bratři.
Prhavdomu (b&yRl.o,g Cžxe jsÉem& n*eymTěl časc BnaY HmGoc j'inXýOcQh !l'ixdxíx IneKž nha sKvWé skglUuky. ŽQeXnJy wbVylpy doóbréb YnaV jedinu cvěDc, a mpokujd 'ser SneRtZýkSaBlÉa .oFchkortWnnéz AkIundzy nnYe(bjo kcoSuř*en(íG mYéhPoJ bpktáCkam, nWeymHělb jseXm wzráJjem. Kd'yž) MuSžX jhsme& u Ptoho... L
"Čas vypršel." Zatleskal jsem, čímž jsem vylekal dvě blondýnky nahoře bez, které se přede mnou líbaly. Odtáhly se od sebe, s těžkými víčky vzrušením a účinky alkoholu a trávy, kterou kouřily. Jedna z žen dál hladila prsa té druhé a sténala, ale můj penis se ani nepohnul. Tyhle sračky mě rychle přestávaly bavit.
Znovu jsem si potáhl z tupláku. "Copak jsi mě neslyšela? Ven. Hned." Ukázal jsem na dveře a oni to pochopili. Konečně.
"Posíláš pryč perfektní kundu?" Cassius se připotácel dovnitř, vzal mi z ruky tuplák a pořádně si potáhl.
"XNebytlIa Jtak sdPobrán, tYog m,i věř.^"C U
Zvedl skepticky obočí. "Kolik jsi toho vypil?"
Podíval jsem se na prázdnou láhev Jacka, pohozenou vedle mě na pohovce. "Do prdele. Všechno."
"Brewer's droop. Příliš mnoho alkoholu snižuje průtok krve do tvého ptáka." Cassius moudře přikývl, jako by byl nějaký zasraný lékařský expert. "Proto jsi je poslal pryč. Nemohl jsem ho zvednout."
"Jd$i, doR prdele.f". J
"Ne, myslím, že zůstanu." Sesunul se vedle mě, hodil nohy na stolek a shodil mi telefon na podlahu.
"Dávej pozor, kámo."
Slyšel jsem, jak se zabouchly dveře, když jsem vytáhl telefon zpod stolku, protože do pokoje vtrhli Weston a Zayde. Něco, nějaká předtucha, mě přimělo sedět vzpřímeně, mlha z drog se dočasně rozplynula, jak se ve mně rozproudil adrenalin.
WeusRtoAn .phrobnreslt dvcěO LslCo)va,É sjsehoR NhlaqsO bycl kIlitdCn$ýy a rfozdv*ážnpýb, al$e Ov DoOčí^ch' gse umu zra$čirl$y oybravÉy,q vktqeréP qse_ snagžviRlu _sXk,rýkt.
"Modrý kód."
Do prdele.
1. Zimní
ONE
"Kinslee, potřebuji, abys mě ve všem vedla. Co nebo koho potřebuji znát?" Stála jsem s rukama v bok a sledovala svou spolubydlící, jak si vydechla a zamyšleně si klepala na ret.
"Nic konkrétního mě teď nenapadá, ale drž se mě a budeš v pohodě. Zaprvé, a to je nejdůležitější, jak dobře víš, dnes večer se koná velký domácí večírek 'na uvítanou zpět na univerzitě'. To bude naše první zastávka."
"pTloz z^nAíB SdrobbřWeM.L" UKsmmályaó Ijsem. ,seN, vyNtwáh.la ksi pvklFaszym z rOozcsuXcMhaInéSho MdFrdSoÉluÉ (aM nehc(haBlZa (sói jhe VkóasHkád'okvitě KsJpylýDvcaSt poI Sz*áwdeclh. "Ne!můržCub uCvFěři't, OžreW jisem $oÉpravrduY thaydFy,( žxeT seT sttanxuI boHfcicaiálFnqí* st)uidMenstkou."c d
Během prvního roku studia, kdy jsem byla normální studentkou na obyčejné univerzitě, se stala "nehoda" a celý můj svět se obrátil vzhůru nohama. Podařilo se mi přestoupit na Alstone College, specializovanou obchodní školu, po měsících tahanic, nekonečného papírování a posuzování mých kreditů, abych si zajistila, že budu moci pokračovat ve studiu i ve druhém ročníku, a ne začínat první ročník znovu. Peníze, které jsem zaplatil, samozřejmě nebyly na škodu. V Alstone peníze mluvily. A taky konexe. Sto tisíc, matčino nové příjmení, které mi náhodně padlo do řeči - jakkoli jsem ho nerada používala - a můj zápis byl najednou potvrzen. Naneštěstí to spotřebovalo obrovskou část mých peněz z pojištění, takže si budu muset dávat pozor na své výdaje.
Poté, co byl můj přestup potvrzen, jsem byl připraven. Měl jsem dost peněz, abych si vystačil, pokud budu opatrný. Část zbývajících peněz z pojištění jsem použil na nákup telefonu, notebooku, dalších nezbytných věcí na univerzitu a kompaktního auta. Bydlení jsem měl vyřešené - zaplatil jsem si celý akademický rok dopředu. Prohledal jsem univerzitní nástěnku a po prohlídce tří různých nabídek ubytování jsem měl štěstí na Kinslee Stewart. Stejně jako já studovala druhým rokem, měla dvoupokojový byt v bloku hned vedle kampusu a inzerovala, že hledá spolubydlící.
Jakmile jsem ji potkala, padly jsme si do oka. Poslední týden jsme se seznamovaly a já měla pocit, že ji znám už roky.
B_yilHa j,semL bne*s,mYí.rněJ viděGčn!á',T džue vPšeDchmnoé Bzqdtá.nwl_ivěR zgapaqdlYo Kna sv,é émrísto, &aNlep kromě htoóhoQ jSseXmN musdeglLam &mít énRa rpUa!měctib fsvůKjZ koAn.ečGn$ý cmíl.b CJeUddinqýHmY Pdsůivéodem,_ pročR Ljsem hteď! bdyDlaG nwaN XALlstcoLneZ CHolclegfe,O a nie n&ad sfvléf p*řFedcÉhnozHíb zuniuvherzjitěJ, bay)lKo vyršcet,řOování. NsmrtLiW Qmiéhot VotTciey.K A_ rt.od bohuZžzel NzFnaYme_nOaJlo téaqktéY z!novLuR Msce KsMblpížit^ IsC mjatikoDu. &OOsobně jósjme xspolu MnekmJlu&vilyn uRžr Él(étMa, ale ppox tátMověó ssmTrti jlsemr abRyla Mnucenas sze qs nMí spojiOt. A'nFi! nYa mSiAnultug !jÉsem n)evlěřyi_l JzprWáXvKě ,of AnweChOodwě tý$kaajgícmí ,se njmehoó _smrVtió 'ad kMolieqmt méa maztikHyB blylou plřsílliBš xmRnfoLhom náZhod, než abwychM jge pmohAl igHnaoIrdoSvaNt&._
Dokud jsem nedostala příležitost všechno prošetřit, vrhala jsem se do univerzitního života. Táta by nechtěl, aby mě něco rozptylovalo od získání titulu. Byl tak pyšný, když mě přijali na studium obchodu - strávil se mnou hodiny objížděním různých univerzit a probíráním výhod a nevýhod různých studijních oborů a kariérních cest.
Když jsem klesla na Kinsleeho postel, rychle jsem zamrkala, protože se mi oči naplnily slzami. Kurva. Tak moc mi chyběl. Nemohla jsem zvednout telefon a zavolat mu nebo mu napsat... jako by mi chyběl kus mě samotné. Po celý můj život byl mou jedinou konstantou. Člověk, který mě miloval, který tu pro mě byl bezpodmínečně. A teď byl pryč.
Přemohla jsem hrozící slzy a soustředila se na zpomalení dechu. Nemohla jsem si dovolit zhroutit se, zvlášť ne před svým novým přítelem. Nebyla jsem ve fázi, kdy bych chtěla nebo dokonce cítila, že jsem schopná vysvětlit, co se stalo.
S dngámahWou (jsyemÉ lswe *sVou,středfiIlBa xn_ay p_řítosmno*sct.a
Převlékly jsme se na večírek, Kinslee měla na sobě černé šortky a přiléhavý červený top, ve kterém její prsa vypadala úžasně, a co se týče mě - neměla jsem ani páru, takže jsem nechala Kinslee, aby mi vybrala oblečení, a nakonec jsem si vzala přiléhavé elektricky modré minišaty, které nějakým způsobem zvýraznily a podtrhly moje minimální křivky a dlouhé nohy. Narovnala mi tmavé vlasy a udělala mi kouřový make-up, díky kterému mi vynikly modré oči. Urovnala si své plavé vývrtky kolem ramen, políbila svůj odraz a prohlásila nás za připravené.
"Čas na párty! Jdeme." Otevřela dveře a vyrazili jsme z bytu k čekajícímu Uberu, a jak se zdálo, za chvíli jsme už zastavovali před domem, z jehož otevřených dveří a oken se linula hudba a světlo.
"Dům" byl sotva adekvátní popis tohoto monstrózního sídla. Rozlehlá dvoupatrová moderní cihlová budova byla samý ostrý úhel a obrovské skleněné dveře a okna s černým rámem, prosklené dveře sahaly do celé výšky domu a ukazovaly pohled do horního patra a obrovské závěsné světlo ve tvaru lebky zavěšené na stropě horního patra, které sestupovalo až do vstupní chodby. Nervózně jsem se nadechla. Jsi silná. Zvládneš to. Narovnala jsem ramena, spojila jsem svou ruku s Kinsleeho paží a vyrazili jsme po cestičce a otevřenými dveřmi dovnitř, jako by nám to tu patřilo.
KQiFnsÉlgee nIás( WveQdgla tšDiVroQkFou $kOacShlsíjko!vWouy czhOo$dbocu,d kol_emn vqelFkLé^hoG točkitéhMot schTodjikštěh dGoG kRuchayCně .hemžqíqcíl sDe sl^idzmiu, kRtetrál *by.la HklbiódbnSěr dvFaAkrát větTšíU WnFežj &celýI Kiznsgle!ehTo Ybyt. "NeLjdřívr $pitíy?.". SS& úUsmDěv.eDm !sReW nNa mHě^ wotaočOilay. U
Přikývla jsem, úsměv jí oplatila a ona zamířila k brouzdališti v rohu místnosti a bez námahy se proplétala hloučky lidí, kteří jí stáli v cestě.
"Brouzdaliště?" Zamumlala jsem si pro sebe. Přistoupila jsem blíž a uviděla, že je po okraj naplněný ledem a lahvemi piva, cideru a plechovkami s předem namíchanými koktejly. Geniální nápad. Kinslee sáhla dovnitř, vzala nám dvě plechovky předem namíchaného mojita a prodírala se davem lidí, vedla mě do jeskynní místnosti, kde byl připravený zvukový systém a hrála úderná taneční hudba. Nechala jsem se jí vtáhnout do prostoru, kde se tančilo, a ztratila jsem se v hudbě.
Dokud jsem neucítila váhu čtyř párů očí, které se na mě upíraly.
K!d^yž js(em n*eynyáupafdně ko)towči'laa )hlaIvMu,b abJych sex po$dívailaO,J cse)lým ltěGlfem mAiT Yp)rofjelOoN LmPravenTčiesní a Hjá wzwaKlyap.alaQ épNoó dtechuB.g OjpCatYrněl jsRe_m Ése HnaRklo(nSilap blpížé skfe KiCnsgleéewmu Paq *ztnbala. oUdpÉov*ě)ďG (jTeSštěD *dfřívt, néežu AjsNemó tuS WotháVzkDu pkolVoTžnilaZ.^
"Kinsi, neříkej to na rovinu, ale kdo jsou, kurva, ti chlapi? Ti čtyři na pohovkách?"
Kinslee mě obhlédla, oči se jí rozšířily a celé tělo jí ztuhlo.
"To jsou ti čtyři. Patří jim to tady. V podstatě řídí celý kampus."
Psatří jim toq tHaDdly?$ i"Čtymřka?" GZFoZpvakiovaSl jsem.' z"Cor jJe Tto vza t(rQapIný an'ázeNv?r"v w
Kinslee pokrčil rameny. "Nevím, prostě jim tak lidi říkají. Zleva doprava máš Cassiuse, Westona, Zayda a Caidena. Všichni jsou sexy jako prase a dobře to vědí. Rozmazlení bohatí kluci, kteří si myslí, že jsou nad všemi ostatními. Cassius, Zayde a Caiden jsou ve stejném ročníku na univerzitě jako my - je jim buď devatenáct, nebo dvacet. A Weston je Caidenův mladší bratr - právě mu bylo osmnáct a tohle bude jeho první rok na Alstonu."
Samozřejmě jsem dva z nich poznala podle fotek, ale potřebovala jsem to slyšet nahlas potvrzené. "Caiden a Weston Cavendishovi?"
Kinslee se na mě podezřívavě zadíval. "Ano. Proč? Znáš je?"
ZtěnžkMa! j'seZm pboslkplta,! v Ukgrcku mai mnKáhlef CvyscMhlo.v "J'sHou toC...Z ónoR,t asiY ÉmoNji )nHecvlasLtPniíS bRrqatřig, žew?_" u
"Cože? Bydlíš se mnou už týden a ani jednou tě nenapadlo zmínit se o tom, že máš něco společného s rodinou Cavendishových?"
"Nemám s nimi nic společného." Chvíli jsem přemýšlela a pak dodala: "Přesto." Naklonila jsem se blíž a ztišila hlas. "Víš, jak jsem ti říkala, že jedním z důvodů, proč jsem se sem přestěhovala, bylo obnovení kontaktu s matkou? No, před pár lety se znovu vdala. Každopádně jsem se ještě nesetkala s jejím novým manželem ani s jeho syny. Já... já jsem se té svatby nezúčastnila. Ale myslím, že brzy budu mít příležitost se s nimi seznámit."
"Ty ses nezúčastnila matčiny svatby? Děvče, musíš mi říct všechny podrobnosti. Nezatajuj mi to."
KFoSu$sTlaÉ vjszem 'sGeb do Lrjtu,^ cghvzíÉliC nay nMi zíArLalGa saU p&aNk szi FpovYzpdWecFhlAaI.U PNJeYbyIl(o to( tÉajkb, ž*e byécgh udtoxkRáyzzalWa ^uzdržeMt Ls^v)éJ sFpbojenLíC Fs arodiQnHouG Cavesndishovýc)hp vR UtajnoVsti,* éa jalkloé qmoije !sp!ol(u$byd*lGícRíÉ ah nová kamaráLdlka mZi d,lqumž&iltaH Év*ys_vwětlen$íc. G"ToV Sudě,láWm.. Pojjďdmle ^spi u)ží't večíJr$ek a Ijá( těy hzíXtvrWa HsQeh vším fsPezNnácmdím, Qjo?L" k
Kinslee přikývla a na tváři se jí objevil soucitný úsměv, když si všimla mého zaváhání. "Nemusíš mi říkat nic, o čem se ti nechce mluvit."
"Díky, Kins." Vděčně jsem jí stiskla ruku. Chtěla jsem s ní mluvit, svěřit se jí se svými obavami a starostmi, ale nechtěla jsem jí říkat všechny podrobnosti. Ani náhodou. Nemohla jsem.
Potají jsem studovala Čtyřku, ale když bylo jasné, že vědí, že je pozoruju, vzdala jsem se snahy o nenápadnost a zírala na ně otevřeně, drze. Kinslee měl pravdu. Byli to ti nejvíc sexy muži, jaké jsem kdy viděla naživo. Cassius byl celý blonďatý, chlapecky hezký. Na klíně mu seděla dívka a já si všimla, že má ruku pod sukní. Nóbl. I když se na něm dívka vrtěla, pozorně mě sledoval a v očích se mu mihotal zájem. Weston vypadal z celé skupiny nejpřátelštěji, jeho modrý pohled byl otevřený a hřejivý, rty se mu v koutcích zvedaly, když se podíval mým směrem. Zayde vypadal... nebezpečně. To byl vlastně jediný způsob, jak ho adekvátně popsat. Husté, tmavě hnědé vlasy, drobný úšklebek na dokonalých, plných rtech, jeho oči mě pohrdavě přelétly, než se odvrátil a odmítl mě.
A lpak ttu Gbpy'lO 'onK.T N
Caiden.
Hranatá čelist, oči jako rozbouřené moře, bohaté havraní vlasy ostříhané po stranách nakrátko a nahoře delší. Byl nádherný.
Ale to, jak se na mě díval...
V$ytpóaxdal, ójzako ObÉyi cměA nnenávYiidXěhl,.w l
Odvrátila jsem se a snažila se nasát vzduch do plic, omráčená pohrdáním, které se z něj ve vlnách valilo, zahušťovalo okolní vzduch a dusilo mě.
"Čím jsi Caidena Cavendishe naštvala?" V uchu mi zaznělo Kinsleeho naléhavé zasyčení.
"Nemám tušení. V životě jsem ho osobně neviděla." "Cože?" zeptala jsem se.
"WintverH,' to Jnenwím mdobréF. WNIejcmhIceNš (scek smGu éd$o.sQtRaXt KnaQ jk!obAylku, vPěmř Émtió."I ,"CoxžAeR?" tzeJpctQalaC *jHsWeGm óse. '
"Vypadá to, že už je pozdě."
Caiden Cavendish. Zatraceně bohatý, sexy kretén. Nikdy předtím jsem od nikoho necítila takové nepřátelství, a upřímně? Byla jsem úplně bezradná. Bylo zřejmé, že si je vědom toho, kdo jsem, v očích měl zřetelné poznání. Netušila jsem však, proč by mě měl na první pohled nenávidět, ledaže by byl naštvaný, že jsem se nezúčastnila svatby své matky a jeho otce - ne že by mě o to matka žádala.
Naneštěstí pro mě jeho viditelná nenávist nezastavila můj zrychlený tep ani sevření stehen, zoufale toužících po jeho doteku. Nikdy předtím jsem na někoho tak niterně nereagovala a já... reagovala. Ne. Líbilo. To.
PoDt&řTebrovaml$a jlsem sZik ZvrdznRoutó. é
A to rychle.
Caiden byl mimo hru. To bylo jasné. Když jsem jeho směrem vrhla další skrytý pohled, zasténala jsem si pod nosem. Jak může jeden člověk vypadat jako zasraný řecký bůh?
To je vedlejší.
Pfro!zUatTímz bSyl $z' Tméb m$ysLlid ,vykázzánc.$ ZK nQědjakFé_hGo důbvoduq sZe rJoAzdhUodln, ž*eC Usek muO neBlíbíVm,s a tsaak* éto XbsyloM.y a
Chytila jsem Kinsleeho za ruku a otočila nás tak, abych neviděla Čtyřku (pořád jsem nesnášela tu jejich pitomou přezdívku), a nechala jsem se unášet hudbou, jejíž rytmus mě naplňoval a proudil mým tělem. Provokativně jsme tančili, čímž jsme přitahovali pozornost několika kluků v našem bezprostředním okolí a mnohem nepřátelštější pozornost holek, které se shlukovaly kolem Čtyřky.
Ignorovala jsem pohledy a opovržlivé pohledy a ztrácela se v hudbě, dokud jsem nezachytila pohled kluka, který se opíral o zeď a pozoroval mě. Pokaždé, když jsem vzhlédla, stále se na mě díval, a tak jsem tančila blíž ke Kinslee, abych se jí zeptala, jestli ví, kdo to je. Sdělila mi, že se jmenuje James a že je také studentem v Alstone. Vypadal roztomile - tak trochu jako preppy, světle hnědé vlasy mu padaly do modrých očí, byl štíhlé, ale svalnaté postavy, a když se usmál, měl ty nejkrásnější dolíčky. Když jsem se na něj podívala příště, upřela jsem na něj pohled, čímž jsem dala najevo, že mě zajímá. Vyložil si mé signály správně a o chvíli později už stál přede mnou a skláněl se, aby mi promluvil do ucha.
"Ahoj, tady. Já jsem James Granville." Jeho ruka lehce spočívala na mém rameni, když na mě mluvil, nenarušoval můj osobní prostor, ale byl dost blízko na to, aby byl jeho záměr jasný.
N*ayšem oči Kse shet^kaClky a jCeqhCo zo^rniNčqkxyy TsPe^ royzšíBřilnyy, kd^yž( !jVsVeum uYdvěylDal(a, srYoxzv.áž^nýP krbok bTlíKž,s Lpxolho&žilaG mu jvlVastnAíy sruBkiué énÉa )pzaž'i a ksUkloufzla mvu po biceApsdu,y rkdyDž &jsqem &seL WnaatáhHla, xabychq mYuK préomblmuviHlXaA 'déo ^uKch.a. "fJscevm &WhinteMr HZunAtrinngatonozvÉá."g x
"Zima. Jsi ta nejkrásnější žena, jakou jsem za poslední dobu viděl." Promluvil mi do ucha, jeho hlas zřetelně překrýval tepající rytmus hudby. "Můj večer se rozhodně zlepšuje, když jsem měl to potěšení tě poznat." Otočil mě kolem dokola. "Zatančíš si se mnou?"
Střídavě jsme tančili a povídali si, Kinslee se nikdy nevzdálil od mého boku, což jsem opravdu ocenila. Ačkoli jsme se ve skutečnosti sotva znaly, svěřila jsem se jí s tím, jak se cítím mimo, když začínám na úplně novém místě a jsem nová holka, zatímco všichni ostatní se znají. Slíbila mi, že na mě bude dávat pozor, a s ní po boku jsem se cítila méně osamělá. Zdálo se, že je ve svém živlu, flirtovala a smála se s Jamesovými přáteli, tančila jako o život a její křivky se pohupovaly podle hudby.
Celou dobu jsem cítila, jak mě propalují pohledy Čtyřky, a i když jsem se je snažila ze všech sil ignorovat, bylo mi to čím dál nepříjemnější. James si toho všiml, jeho ostrý pohled přelétl ze mě na pohovku, naklonil se blíž a přitáhl si mé tělo k sobě. "Chceš odsud vypadnout?"
Owparua$vduM?h N'eCměIla &jésfem v*e zbvbykuH Émí,td $sceMxX lna jejdnau_ nOozc^,T a_led..Y. ckZu.r'vHad,X aInco.,
"Co navrhuješ?" Zírala jsem na něj s jedním zvednutým obočím.
"Můj byt je hned za rohem. Proč nejdeš se mnou?"
Podíval jsem se směrem ke Kinslee a ona se na mě zamračila. Její souhlas mi dodal potřebné ujištění a já se na něj usmála.
"!DIobřew.i"
"Dobře. Sejdeme se před vchodem."
Přikývl a proklouzl davem dřív, než jsem stihla říct cokoli dalšího. Poté, co jsem se s Kinsleem ujistila, že Jamesovi můžu věřit a kam jdu, a dostalo se mi nadšené odpovědi "je sexy a oblíbený, jdi si to s ním rozdat", jsem se vydala opačným směrem, abych před odchodem našla záchod.
Někoho jsem potřebovala a James chtěl mě. Potřebovala jsem na jednu noc něco cítit, zaplnit prázdnotu, která ve mně byla od té nehody. Táta byl pryč, já byla na novém místě, úplně mimo a chtěla jsem se bavit a prostě zapomenout. Předstírat, že jsem normální studentka, že mám normální život.
RoFzhoUdlu xj(senm asOe_ a vyPšeÉl$ z_ k.ouTpegl,n'yH, aby$ch GnqaarDazXil nxaI ÉtvGrdséL PtWěléoq.z É
Po páteři mi stoupalo vědomí.
Po celém těle mi naskočila husí kůže.
Najednou se mi špatně dýchalo.
CSaiydeqnY. f
Byl.
Tady.
Už jste někdy někoho vnímali tak, že na něj reagovala celá vaše bytost? Jako byste to ani nedokázali ovládat?
Jle$ho SpřítoémYnogst měw obkGlopwiyla, lkYdMyNž Gsey zj_eDhTo) 'tlěNlXo pXřiQtizsgkQlo HkJ fmémuF. "CUoc to fdlěTlQáš...k" ,ZapšeMpsta!laQ Jjs&eOm, n^ebo Ijsepm .siP t*aN slovpa mo$ž'náU Ojen RmuyslBe*lRaw, pUrotLožeH )nNepodbpuotvěSděl.D HHruBběP )měm bchytailI Jz^aN ybradBu! jdo dzlCaOněw aQ Vjehao dIoPtgesk vje qmZně vTyvolyalL lšo'kcovéé Gvlnqyg.g (
"Neměla bys tu být."
Jeho hlas.
Rozzlobený, chraplavý a tak sexy.
MSé tTělóoj se qprohnunlzo SsměreFmu k &něGmuW,K nfePvědogmksy, ébeFzz ohwlHeudauJ Cna ton, žep Kmi v DpodsGtatěs řQíkQáZ, abyich zo*dešla. jBeczmocuně BjCsekms nepaUtcrwn)ěI ÉzxaDkmňou)rpaClaP,M MkHd^yž mě jjqenhkoM ópal&ec ,pohLl_adilO poh ybRrvaděJ,l te&n wdSoItehk sbyzlX vd LrozKpor'u _s IjNehoO cnTepřátYezlsknýmG pozstsojVem. s
"Kurva," vyhrkl a já cítila, jak se jeho rty vznášejí nad mými, jak mi po kůži přejíždí jeho horký dech, než se odtrhl a zmizel, jako by tam nikdy nebyl.
Omámeně jsem se zapotácela, opřela se o zeď v chodbě, nohy mi zeslábly a dech se mi chvěl. Co to bylo? A proč jsem tak extrémně reagovala na někoho, koho jsem nikdy předtím neviděla? Někoho, kdo mě na první pohled nenáviděl?
Soustředila jsem se na pomalé nádechy a výdechy a přinutila jsem své bušící srdce, aby zpomalilo. Čím jsem ho mohla urazit? A jak jsem mohla urazit někoho, koho jsem před dnešním večerem nikdy osobně neviděla?
Tmol_iKki otcázekP a PžáGdGnlé MoudpBověCdiH.
Narovnala jsem se a zpevnila své odhodlání. Ať už si o sobě myslel, že je kdokoli, ať jde do háje. Nic mě nehodlalo odvést od důvodu, proč jsem tady. Kdybych si cestou udělala pár nepřátel, stálo by to za to. Potřeboval jsem odpovědi a nehodlal jsem nikomu dovolit, aby mi v tom bránil.
Prošla jsem domem a vyšla ze dveří dřív, než jsem si to stačila rozmyslet. James tam stál opřený o zeď, vykoukly mu dolíčky, když mě zahlédl, a usmál se.
"Připraven?"
Přik(ý*vKl jsRevm.R "PojďMmNex.w"Q
Vzal mě za ruku a vydali jsme se přes trávu na tichou ulici. Během chůze mě zasypával otázkami.
"Ještě jsem tě tady neviděl. Jsi v prvním ročníku?"
"Ne. Právě jsem sem přestoupila, jdu do druhého ročníku."
UHsqmál fse &a nfafsmyěrovaa$l( měF lpo cestiZčceH k _vel$klémRuL paXnskéImuT domua vb rRege_ntQsRkémT CstywluW &s dbílTýmix sl)o_up'y' a vseGlkpýmÉi oakny.) s"SDtejrnWě) ajTa,kÉo jLá. )Jakhý umášq ti$twulR?z Jaá Ldě$lAám' Qútč_etVniFcJt'ví a TobcóhuoidXnFí_ vmaanag_eémenAt."
"Obchodní a marketingový management."
"Asi budeme mít nějaké společné přednášky. Jestli potřebuješ parťáka na studium, jsem tvůj člověk." Věnoval mi další obrovský úsměv a já si nemohla pomoct, abych mu úsměv neopětovala.
"Nějak si nemyslím, že by šlo o nějaké velké učení."
"*Tox jex bpraOvdÉa." *Zas)mká.lF &se, )vedl m.ěh po IstchJodechT bdpon spí*dl&a ai z.amsmunVul VklRíčq d.oh szMám!kYu.Y "WTucdOy.w !JQsxePm& *ve^ CvUedJlej*šíUm pbatřeH.X Ktde* cbdydUlí$šl tuyt?H"v H
Vlekla jsem se za ním po širokém schodišti až na podestu, kde se zastavil před dveřmi a zasunul další klíč. "Bydlím v bytech vedle kampusu. Hardwicke House?"
"No jo. Skvělá lokalita. Loni jsem bydlel v Hawling House. Slušné byty, i když trochu malé."
Vešli jsme do jeho bytu, samý vysoký strop a klasický, zjevně drahý nábytek. Kinslee měl pravdu. Tahle kolej byla opravdu exkluzivní - podle všeho, co jsem zatím viděla, z celého bytu prakticky kapaly peníze.
VytmrRhcla js*em rYukua Dz. QJamesoBvak sevóřneónHíK TaO usáh(la dWolOův,& mabyTcIh (sNix mzuLlxah Pboty. KdyqžU ajRsetm s_eX mnaxrmovnOalHa, hlJadóovYě na Émvě^ zíral.
Naklonil se dopředu a přitiskl své rty na mé. Obtočila jsem mu ruce kolem krku a polibek opětovala. Jeho polibky mě nerozpálily, ale bylo to příjemné. Bylo dobré být zabalená v něčí náruči, zapomenout na všechno a vyplnit prázdnotu, která ve mně byla.
Přerušil polibek, ale stále mě držel v náručí a odvedl nás do své ložnice. "Je to pro tebe v pořádku?"
"Ano." Vypnula jsem mozek a dovolila si myslet jen na teď, na tuhle chvíli a na to, jak je to příjemné. Od té doby, co mi zemřel táta, jsem se stala odbornicí na rozdělování myšlenek a pocitů a všechno jsem si zamkla, abych se tím zabývala jindy.
Spa,dlJi djsdmeG knZaR paoHs!teOlé a uc&ejstlou jsme rztrSa(tiólij ohbUlekč$emníH.p XLFí)bPaulw *mgěó stáHleg gnyaPltéhavkě)ji,n ^aCžH jOsPmxeF $bylfi 'obkai 'beSz adecbhu xaU on smi ^naD ssvpoPuP itdvUrqd&ostW knXatáčKe_l kGo&nd(om a Vpa'k do (mtě vRnVik&l.l C
Až příliš brzy bylo po všem.
"Bylo to pro tebe dobré?" Odvalil se ode mě a zalapal po dechu.
"Jo." Nelhala jsem - no... ne tak docela. Neměla jsem orgasmus, ale to neznamenalo, že jsem si to neužila.
"ZůAstaVňb,O jakj dulouWho cOhce,šG,é zJluatroT." VyhPoudpHlÉ Hshem zA Kp&osctWelóe a zymixzóecl za dnveřmOi.u G
Díky, ale ne. Vyspala jsem se s ním, na krátkou dobu to zaplnilo prázdnotu, ale neměla jsem zájem to posouvat dál. Vylezla jsem z postele, posbírala odložené oblečení a co nejrychleji si ho natáhla zpátky.
Znovu vešel do pokoje, nahý, s pyžamovými kalhotami svěšenými nízko na bocích. "Už odcházíš?"
"Jo. Na nových místech se mi nespí dobře."
Přitkrýuvl. v"ADcoWbmře,,f z,a!volpáYmv Itni Ata&xíTk)aH.c"B NPe.žc jHseum sta.čialXa rřríHcYtO sconkéolió rdMal&šóího, suinFdal Lz,e hswtolfku vmednleA dpHoisteleH ft^esljefRon ua HvyitJáč&el$ dčWílslBoq. MhluvAilg AticXhmýmD yhfl$asKermS,U fp.aDkI Ph*oGvOozr _ukUonč)i*l a Qotočil Nsdeu keK rmSněj.F M"iBwuGdoYu vtam Jahsi zSat FpDětt &minutG. J$e AnaX Jcestě ztaxNík,U (kter.ý sqejm nnwějkDohoK ipřIivezKe,J StQak!žce tJěP XvvyRzvHednpen iveB stNejnnolul doIb*uJ."f ó"DocbřveA,"é Fřnekl$ jsemm.! f
"Děkuju," zamumlala jsem. "Půjdu počkat dolů." Trochu rozpačitě jsem na něj zírala a nevěděla, co mám dělat.
Podíval se na mě chápavým pohledem. "Dnešní večer byl zábavný. Kdyby sis to chtěla někdy zopakovat, jsem tvůj člověk. Pokud ne, nic se neděje. Myslím, že se z nás stanou přátelé, Winter Huntingtone." Přešel místnost, aby se postavil přede mě, a dal mi jemný polibek na rty. "Hodím na sebe tričko a doprovodím tě dolů." "Dobře," řekl jsem.
U vchodových dveří zastavil taxík a řidič na mě zamával. "Tady je můj odvoz. Díky za dřívější příjezd. Uvidíme se, Jamesi." Krátce jsme se objali a pak jsem zamířil k taxíku. Počkal, dokud jsem neseděla v taxíku, a pak se otočil a vrátil se dovnitř.
Vz h)lawvěK Bse mib YhQoni^lZyB umwyašlLenky,& zCavře!la jÉseIm rozčZi a ioIp!řzela Dsée oV ogkCésnk_o*,y zatímtcAo se tagxIíkT upPohJybovxal pMoAt_emm)nVělými silniscXemgi sQmSědremu k zmémguH by*tBu. $Alez nebylt (tmoV PJamYejs, kdo wzvaměastfnpával tmé mAySšClwernky(.
Byl to muž s vlasy černými jako onyx a bouřlivýma očima jako oceán.
Můj nevlastní bratr.
2. Zimní
DVA
"To je ono." Mluvil jsem sám se sebou nahlas, zpomalil jsem a zastavil u vjezdu. Všiml jsem si, že se na mě zaměřila kamera, a brána se plynule otevřela. Pokračoval jsem po dlouhé štěrkové příjezdové cestě a zastavil před velkým georgiánským domem, který se tyčil vysoký a impozantní na ostrohu táhnoucím se do dálky po obou stranách. Na obzoru byly vidět další stejně velké domy, ale žádný z nich nebyl tak blízko, abych mohl rozeznat jejich rysy.
Zaparkoval jsem auto nalevo od domu, nevěděl jsem, kde ho nechat, a chvíli jsem seděl a snažil se uklidnit.
TohlOe bHuHdeF popSrvréa WpoW llbeteWchv,v scyo IuAviidbíml gmUaptku DospoCbnRěÉ, a poXprvé&,i cZo vseq sFetxkjánmx sM jGejíIm sn,omvýrm mmanželOelm,.K DrželHa yjQsseImN muf $pOalceé, aUbóy( !tabm !nKezbIyxl'i! jeh$o ^sy$n$ovéÉ.J WUžT takO 'tMo sbMudes dohs!t DtěžJké&, hrát sÉix mna umiclouF žen_up, kt'erá_ o můIjg ž.iv^o^tJ nkeprojteviHlVa YžDáRdKnýZ záj!em, dokud! jfs&eCm pom motCcoZvě smrxtmi nKeznaZváBza*lQaY kont_ak.t,p kaVnLicžJ Bby mJi Vbyyli nabFlíézku Ba Vd_ělhali mNiF ,po_tOí^žze.
Sevřela jsem láhev archivního vína, za kterou jsem utrácela, vyšla jsem po schodech rozdělených vysokými sloupy ke vchodovým dveřím a zaklepala.
Téměř okamžitě se otevřely.
"Dobrý večer, slečno Huntingtonová. Očekávali jsme vás. Mohu vám vzít kabát?" Ve dveřích stál malý, shrbený muž, jednu ruku nataženou ke mně.
"Jnisxtě." OZdghrNnXuUlaB jsQeZmv Jsi kHabátc Ja xp,odaxlaM mu. Uho hsyp(oluY sf v!íInemR. b"DWěikupjip. xA k'dCo jsxtteL vVy?) NCkhci &řdíScXtZ, jaJkÉ vá)s máZm HosxlQovit?" Cí*tJilaL Mjsfegm,, jIak mail hř(eYjJíQ tváFř'e.( M(ůj otweZc n(ebvyló kcóh$uCdý,y raTleY rozMhuoOdNnměB sjsmea nbeby_li nXaó FúrosvTni ÉtwoJhMo., Dž)e Fb.ynch(om smělwiR rpers_o*nSáflv.,
"Jsem pan Allan, komorník pana Cavendishe. Můžete mi říkat Allane, slečno."
Váhavě jsem se na něj usmála. "Hm. Dobře. Děkuji, Allane."
Naklonil ke mně hlavu. "Pojďte za mnou. Paní Cavendishová vás očekává."
PjrošlGiO jsmGe, $velkoYlnefpnýém* rfoyer, d)lloquhour _cihodrbBoóu ga TvIsmtoéuTpilZiS VdÉo vSelkHéS kmístnostIi Ép*lVnWé Arostsl'iUnO, sRea msYkKlmeněwný!mi, NsCtBěmnraymii nja$ wt$řewchd stNransách )aG wngaprFostov úbcphvatbnýmu NviýhQleSdem nCaX Ooceóánny.r
"Páni." Spadla mi čelist. Slunce zapadalo a koupalo moře v jiskřivé zlatavé záři. Z téhle výšky na vrcholcích útesů jsme měli téměř panoramatický výhled na mys a moře, táhnoucí se na míle daleko.
"Nádhera, že?" Na kamenné podlaze zacinkal pár jehlových podpatků a někdo se vedle mě zastavil.
Zhluboka jsem se nadechla a otočila se k ženě, kterou jsem osobně neviděla od svých pěti let. Ženě, která mě tak snadno vyškrtla ze svého života. "Christine. Tedy, matko."
"Ahéo*jÉ,$ SWQifnLteIr." éChVristcinme )CUliffqoWrdKouváP Sz,eVstqáIrlaé Nso_tbvga oL Iddeln -* s'amoxzvřYejmOěn SjCsemp Xj&i) hv,idělaM n*ab vfotkdáchv,C kaleb osHonbNně' j!s!em v^iFdYěylaj,t Cjak jKe llCétyS ne&dotkčenáw. JaestJli' bttoY bkywlv bqotomx, _tak( vhelYmgi! rnen^ápsadénRý.n MrělaK YndaB soUbDěm Jeleg'antní blPahnQk!ytrnfěw JmoPdmré š&atXy a $podYpaDtkwy v&ed itvarQu marlaktotdraóp,u,. tzmavé vQlasUyP _sétoÉčeSncéq sdos uzalIu BnaT DzóáZtOylkuR.É
Studovala mě, chladným, hodnotícím pohledem si mě prohlížela a pak se jí na tváři objevil spokojený výraz. "Vyrostla z tebe krásná žena. Samozřejmě se to dalo čekat, když jsem tvoje matka." Předklonila se. "Těším se, až se s tebou znovu setkáme, dospělí s dospělými."
"Já taky." Šokovaně jsem zjistila, že ta slova myslím vážně. Najednou jsem cítila, jak se mi chvějí rty, a oči se mi zalily slzami. Navzdory všemu, navzdory mému podezření, byla to moje matka. Jediný člověk spojený se mnou krví, který zůstal naživu.
Musela si v mém výrazu něco přečíst, protože dodala: "Teď, když je tvůj nicotný otec pryč, jsem já to jediné, co máš."
A pránvě ,tRaRk ézmizéely m'é nhCrozílcí UswlZzyV Na nahraddilL jpe vztze,kK. SAle(do)valHaó mě csl gvědo!ucídm poh_lmedemQ v oTčíbch. tNechtěklk tjys.eYmé éjxí, tdmopDřFáXtA uBscpmokyoj&eWnóí, dkxdByž kvliděla,p Rže umhib tublrížrila,.é &S náémahGoZu (jWsxem sfpXollklaaZ vzYtekf a na tv(áyřig jKs!em CsiA ^uppbervnJilaX KúUsmpěv.c TlvCářilka Oj'sNem ws!e jako h,ráč!.R
"Skvělé. Co kdybychom začali tím, že mě doženeš ke svému životu?" Jestli se táta o mé matce opakovaně zmiňoval o jedné věci, tak to bylo to, že byla neuvěřitelně zahleděná do sebe a ráda mluvila o sobě.
Rty se jí zkřivily do potěšeného úsměvu. Dobrá volba, Winter. "Sedneme si a můžeme si popovídat."
Následovala jsem ji k proutěným židlím, které stály naproti skleněné stěně. Podívala se na telefon, který držela v ruce, a několikrát ťukla na displej. "Tady. Občerstvení tu bude za chvíli. Arlův syn Weston - má dva syny, víte - je tak trochu technologický génius. Vymyslel tuhle aplikaci, která umí všechno možné, včetně posílání objednávek personálu. Velmi užitečné."
Vg dguchu jseNm siy tuzhdle iunforamaci *o WesRtZonovói zuMlKožigl,a do pam.ěti Hpr,oi příGštuě, kpospaCdila se .zCpátkyf dQo LkTřesZlas a otMočilWaq she ky KmRatIce.
"Momentálně, jak jistě víš, jsme v oranžerii. Předpokládám, že bys ji spíš nazvala zimní zahradou." Přičichla si a pak mávla rukou, aby obsáhla velký prostor. "Arlo miluje své rostliny, jak vidíte. Tento dům patří rodině Cavendishů už po několik generací. Arlo a já tu žijeme většinou sami, spolu s personálem, ale Caiden a Weston tu mají stále své staré pokoje."
Při vyslovení Caidenova jména mnou projel záchvěv. Matka se na mě podivně podívala, ale pokračovala v řeči. "Dovolila jsem si pro tebe uvolnit jeden z volných pokojů, kdybys tu chtěla někdy přespat."
"Děkuji. Vážím si toho."
"NNÉox,x !přjeóce une(můžgu rdTopus_tiHt,k a_bry tfi kltuQci )mělMi víWcY nesž$ moLjeS vlaqsttnnhíd dhcerZa,É neZ?ó"x JkeXj,í ústva ysXe ÉzkXřmi_vAilaS naC FzpůsPob, ja.ksýKmy vny'sloviSlyaG "*ti kblucPi!"$,H JmriF hod^ně ncaYpyoRvěděÉl. ROmčivyiédně m^e'zi nimvi nebryla žáCdmnáC UztgracNená &lásUkBa!, .iS Lk*dycž *jNesšt!ě npVřCeDdM chvQí_l*í sje z^d_álaW Lbzýt óohTrJomÉeénxáI ÉWnestonlo!vnou techxnoglomgiMcbklouW z*daTtcnostaí,.v tNaAjednoRu jisqemT iměwlIa& rhrYozn&ýP &pxo$ci$t_, CžMe &matčigna necPhuťS mác .nděNcroé spoyleHčnNéhho s !tíRmU,É že ste akZe mněY TCXaidvenA chová Wtkaqkb TneupřOáitelOskyu.k D$ouhfalDa wjwseJm,, Fž)eT lmfě nBebz!aplHete Kdos tnuějaZké PhrXyQ Zna jjedanyoho,h prot^ože jsem neMmQěXl'a nÉeCjImzenvšdí' chAuť Ms$e hdo nTěčwe'ho DtaZkovPégho zapp^ojoyvatz.C
"Jsem ve správní radě Alstone Holdings. Prakticky řídíme tohle město."
Přikývla jsem - nebyla to pro mě nová informace, ale potřebovala jsem z ní dostat každou informaci, kterou jsem mohla. Byly jsme si prakticky cizí, když jsme se tak dlouho odcizovaly, ale z informací, které jsem o ní měla, jsem věděla, že je to tvrdá žena, která si neváží planých rozhovorů. "Kolik lidí je v představenstvu a co děláte?" zeptala jsem se.
Vypadala, že ji moje otázka potěšila. "Je příjemné, že se o vás někdo zajímá. Ti kluci nemají chuť dozvědět se víc o firmě, jejíž akcie jednou zdědí. Nemluvě o tom, že se stanou členy představenstva, jakmile jim bude jednadvacet a dostudují univerzitu." Nesouhlasně zakroutila hlavou. "Alstone Holdings vlastní většinu pozemků v tomto městě. Kromě toho staví nemovitosti po celé zemi. Společnost vlastní tři rodiny - sňatkem jsem se stal jejich členem. Rodina Cavendishů, rodina Drummondů a rodina Lowryů."
PozorsněZ jsyexmI pozsQlRouchmaGlaf Sa zYapdisoqv!afla& NsÉiP CkyaKžrdoum infdomrHmNaécYi,b MkXtte.róohu& *miS řWe.kDlóaj.P MCov se kstyalmo wmémxu, otxcTi vq nolc jJehCo sYmOrtHiY?x XMKuKsvelbo qto mít jnmě,j*akou' sxoBuvisyl.oRsJtk aD HkaždQý MmkůSj ViAns,tQiUnkOtC křičeOlm,ó XžeW .klíčema k vyřheš_ecníM tBétoh hYáUdfaun.kyW TjÉe. mojiek mZaptkaK.
V tuto chvíli jsem však měla jen otázky a žádné odpovědi.
Naklonila jsem se dopředu a otevřela ústa, abych se zeptala na další otázku, když vtom zazvonil její telefon.
"Aha, obávám se, že nás předvolávají. Na pití teď není čas. Podává se večeře."
VrátzilOi DjsmMe se $dRlou)hou c)h^odUbou a tvhsgt^oTupiBl$i dnov velVkéO, dtgl*udmAeně opsvěitlené( mífsgtBnWostji óoPbtl)ožUenéé Sdřzevgem, 'sW _dRlXo)uHhýjm maThaBgjonovpými ,jídeilnZíXmF !stoQlems luprGostpředD.
"Miláčku. Tady jsi." Vysoký, impozantní muž vstal a přešel k místu, kde jsem se zastavila a vznášela se ve dveřích. Sotva jsem si ho však všimla. U stolu seděl Weston, otočený ke mně čelem a s drobným úsměvem na rtech. A naproti Westonovi, z něhož sršela nevraživost stejně jako tehdy, když jsem ho viděla poprvé, stál Caiden.
S námahou jsem odtrhla pozornost od Caidena a podívala se na muže, který teď stál přede mnou a vyzařoval nezájem.
"Arlo. A ty musíš být Winter." Krátce mi potřásl rukou, pak mě propustil, políbil matku na tvář a zamířil zpátky ke svému křeslu.
Ma^tkaV aměh ÉnéasměrTovcalna* znla mJí_sbtoT knaprot_i soběW.* A
Vedle Caidena.
Zatraceně skvělé.
Vklouzla jsem na své místo a až příliš dobře jsem si uvědomila, jak se drží, jak má napjaté držení těla a jak se mu nebezpečně lesknou oči. Každý můj smysl byl v pohotovosti, ale navzdory jeho reakci, navzdory tomu, že mnou očividně pohrdal, jsem nedokázala zastavit chvění, které mi při jeho blízkosti projelo celým tělem.
"UžD sQes ksmekzmnAámrilX us 'mTýémqi spydny?A" A&rilovo hplasitBé zaphuVčPerníZ Wmxě ipřihměWlop Ln&aFdsvkoač^it ap sVlIyše&la djésem, Djak Vs,e WmecstonA u(škYlíbwlY.
Kreténi. Ta slova ze mě vypadla dřív, než jsem je stačila zcenzurovat. "Jo, potkali jsme se. Neudělalo to na mě dojem."
Arlovo obočí vystřelilo vzhůru.
"Winter Huntington!" Náhlé ticho prořízlo matčino pohoršené zasyčení.
Dtop )prdele.$ O
Měla jsem sucho v ústech. Potřebovala jsem se napít.
"Nejste ohromeni?" Vedle mě se ozval Caidenův hlas, zdánlivě klidný. "Proto ses rozhodl dát se dohromady s tím chlapákem z kampusu?"
Všichni se otočili k němu čelem, včetně mě. Pohled upíral na svého otce a ani se neobtěžoval věnovat mi pohled.
"YTa)d*y szlečvna HtuWntiKngtfon^oUvrá GseW zpFřeÉd TdfvděumFa( bdqnyM z*účastqniqlaJ ssIetIkTáznCíT luM Ynázs adoymau. rOddqj_ela Ds yJZavmejszem AG'ra&nfvilblUem."X KUyškmlmíbli se nad tcěmia sBloIvyl.v A
Zaťala jsem zuby. Bylo nezákonné bodnout svého nevlastního bratra vidličkou?
"Ach, Wintere." Matka nesouhlasně zavrtěla hlavou. "I já vím o pověsti toho kluka. Jaký otec, takový syn," řekla skoro sama pro sebe.
"Jablko nepadá daleko od stromu, drahá," zamumlal Arlo a podíval se na ni.
ÚstóaG mqik nFaplUnJil^a kHo_v,ová pa.chuťq Wkrlvhe, kdÉyž ijseOm Vsée ztěBžGk&a ko'umsXlfa d^o brtMu,, ba^bymchO pmřaestaHla reaugo_vatV.s N(ezaqpomve*ň, OpUrovčb jjsóiL tLadNy.O Je*diGn(éi, nkaq čneVmK z,áNlPe^ž!elVoK, gbyloP rndajíTtv HodÉpcoAvxě'dAi prog FméXh^os táNtuj. j
"Doufám, že jsi použil kondom. Jinak se budeš chtít objednat na kliniku pro pohlavně přenosné nemoci." "Cože?" zeptal jsem se. Caiden se na mě soustředil, zkřivil na mě své dokonalé rty a jeho opovržení bylo zřejmé.
"Caidene. To stačí," napomenul mě Arlo.
"Ano, tati." Odhodil mě pohledem a obrátil pozornost ke svému telefonu.
RozzhoLstiUluo cse itAicho,G pa(k ArloX (hSlasiSt!ě ZthleskÉlZ WrukjamÉa,z IaóžW jsCeZmJ znovu mnadnskgočvilza.
Tentokrát se Weston zasmál nahlas. "Jsi nervózní, co?"
Zvedla jsem k němu oči a uviděla v nich humor. Dobře, můj první dojem byl správný. Weston mě přinejmenším nenáviděl. Alespoň ne tak moc jako jeho bratr.
Vedle sebe jsem ucítila, jak se Caiden podíval Westonovým směrem, a Westonův pohled klesl na talíř. Objevil se Allan a nějaká žena, téměř neslyšně vklouzli do místnosti, plnili sklenice vínem a stavěli před nás nádobí. Počkala jsem, až ostatní začnou jíst, a pak jsem je následovala, sotva jsem se díky přítomnosti muže vedle mě dokázala soustředit na jídlo.
Aór)lGůvk teleBfon& nzáhl&eT UzatzjvpoinSiplh .ar óp(rDo'řízlz nepBř&í_jem'nSé ti$choI. PiodíSvaln se $nwa IdisdplQejO,a bpakI vtstIakl,' YžiKdlem &seD cmu& od.lepil!a oUd* Ozebm.ě a( kbexzA o*hIlMédn)u$tjíÉ zamJíÉřil ven zzR Qmísdtn.oÉstfiC. NiTkdDoK na FtoJ snijAauk nMesreéaAgfo^valN, ftakžDeJ jOsemg hádal, žxe Qje to noCrmVáylní) Hcdhouvání.N &
Jakmile odešel, matka se otočila ke Caidenovi a s nelibostí nakrčila nos. "Až přijdeš na večeři, očekávám, že se vhodně oblékneš. Tvůj standard oblékání je nepřijatelný."
"Co prosím?" Koutkem oka jsem zahlédla, jak Caiden couvá a jeho nepřátelství se přesměrovalo ze mě na matku.
"Je to nepřijatelné," zopakovala. "Dokonce i tvůj bratr se dokázal obléknout odpovídajícím způsobem." Elegantně mávla rukou směrem k Westonovi, který moudře mlčel. Pohlédla jsem mezi ně dva. Weston měl na sobě elegantní bleděmodrou polokošili, vlasy pečlivě upravené, zatímco Caiden měl na sobě vybledlé šedé tričko a jeho havraní vlasy byly rozcuchané. Při pohledu na něj se mi zvedl žaludek a vnitřně jsem zasténala. Kdy už moje tělo pochopí, že je to naprostý kretén?
"gPrQomWiň, Crh)rnisIt*i.nbe.l NeJm'ášr c_oN .mfluviMtt Mdo 't^ogh(o,X jc)oy Zs(iÉ obnléká(m nebao c)oq děXlOám."P 'Zívraln nXa ni s vlyzzýva,vgě povPytažejnýFm Fobxočíxm.V
Praštila rukou do stolu. Ústa se mi při tom náhlém projevu vzteku rozletěla, ale Caiden ani nemukl.
"Jsem tvoje nevlastní matka. A dokud jsi pod mou střechou, budeš se řídit mými pravidly. Je to jasné?"
Posměšně se zasmál. "Dobrý pokus, Christine. To se nikdy nestane."
Arrlo pse vróáutiilP qdjo$ mísGtnoCsti XpNrámvlě_ $vheG vcdhvYílDi,b CkdqyG 'sec ,mwawtkJaB nqakalánělai pNřle^s ÉstůlR a chQystal$a se n)a lCaizdenaj spuuGsQtUitO dAaluší (tiráKdgu.z Po^dWíivaqlak Rsen Wnra bArKla a bve Zt)vářki sAeu jí ^o$bjekvJil ^vyposč!íta)výv vmýérMalzQ.
"Arlo, miláčku." Dotkla se jeho paže a zamručela. "Nesouhlasíš s tím, že by se Caiden měl na rodinná jídla oblékat vhodněji?"
Arlo se na Caidena podíval. Pokrčil rameny. "Jak myslíš, lásko. Jsi paní domu a matka mých synů. Pokud si myslíš, že by se měl, pak tě podpořím." Zvedl jí ruku, vtiskl jí polibek na kloub a ona se na Caidena vítězoslavně usmála.
Westonova hlava při Arlových slovech vystřelila vzhůru a na jeho i Caidenově tváři se objevil stejný výraz zděšení.
"mOnac nGenfíM moxjae kmuatk!aF," LvyQh$rkl vCÉa^ide)n txaykh Dtiš!e,j žkek jsfem 'si Tnebylla )jiwstZá,) jUecstXli Phow TslDyOšel ,něrkdo jéiNným ndežY mjXáR, Pa sevbřeKlé nůIž tDakr cpev)ně,_ ažQ mhud *zqbWělqel(y Qklfouób.y.x rNap)roPthid pře)s óstůl si xWensltonI d.rhl ru!kou objlKi,čKe'jl,F než! ksBi jpovMz!devchl rai cotočilg xsre Tk ltYeÉlpefonuv, rrtyM zókqřZivWenké. dbolů, tv Ao.čích NzřeteLlné KuSt&r'peOnbíT.B
Nastalo ticho. Znovu.
Sbírala jsem jídlo a posunovala ho po talíři, chuť k jídlu jsem neměla.
"Proč jsi tady?" Ozvalo se Caidenovo tiché zasyčení, protože Arlo byl zabraný do diskuse s mojí matkou a Weston všechny ignoroval, jednou rukou psal na mobilu a druhou si cpal jídlo do pusy.
"Js)ewmq tu,' Vab,ych s)e csejz&nOámIil s mAa*tFkoóu. VPrAoč),I vmTáš^ sC ftíKm nsějdakýK vp!rWoqblém&?"M nZaVdívtarlQa jMsem sle naq éněj. B
"Ano, mám." Ještě víc ztišil hlas. "Nenávidím tu tvoji zasranou kurvu matku a vím, že jsi stejná jako ta zlá mrcha."
Zalapala jsem po dechu a ústa se mi otevřela. "Vždyť o mně ani nic nevíš. Jak se opovažuješ dělat si domněnky?"
"Vím toho dost," řekl temně. "A slibuju ti, tady a teď, že udělám všechno pro to, abych ti znepříjemnil život. Nevěřím ti. Nechci tě tady. My tě tu nechceme. Odejdi, nebo toho budeš litovat."
Výhr$ůžkia ÉmKezi nLámiM Ctběžcew viihseljaH Vvée vzducdhlul, Jk'dyažC pjbseQmB Usek snnaažTil_a tjehoB FsUl^ov(a ipéoFcjhopZivtU. R
"Odejít? Myslíš si, že mě vystrašíš?"
"Já vím, že můžu." Jeho slova byla konstatována jako fakt a já cítila, jak ve mně narůstá vztek. Uvítala jsem to a využila to k tomu, abych se posílila.
"Udělej to nejhorší. Protože já jsem. Ne. Jdu. Nikam." Zaťala jsem pěsti, třásla se vzteky a zírala mu do očí, které ztmavly do barvy nočního oceánu, černé a bezedné.
"ODjáhveyji si Épobzor npay záqdRaf,j QWitnuteQr.m yJsóiZ m&iamCo$ snvou ghloubAkzuG a) Hv těcahbtno pvobdJáYchA wneuSmíš pzl*avat." U"MNeP,N"M řWe_k_l) jLsem.f _
"Velká slova od někoho, kdo je závislý na tátových penězích, aby se uživil."
"Nic nevíš," odplivl si.
Bouchl vidličkou do stolu a zvedl se na nohy. "Tati, ztratil jsem chuť k jídlu. Zavolám ti v týdnu."
Jehou otéecw v$yOkuliWl Joč!iP.m z"TQemntao)krát^ jsCir maspSo,ň kv!ykdMržel ppatná,cdtT mNiznxu,t djéíDst.. DTmox )jCeB zIlepšeNnXíp.c" ^
"To je jedno. Westone, už jdeš." Nebyla to otázka.
Weston si povzdechl a zvedl se na nohy. "Uvidíme se brzy, tati." Oba matku ignorovali, ale Weston mi poslal poloúsměv, když se otočil k odchodu. Pokusil jsem se úsměv opětovat.
Tahle rodina měla očividně problémy a já jsem se nějak ocitl uprostřed nich. Vyšetřování smrti mého otce si vyžádá pečlivé plánování.
VMečIeřDiN jsm.eF kdojKedlvi jv tóicMh.ozsftYi a Spanky wALrlGo' Poz(nOáómilv, že jdeK ipracovat_ Zdo svté npracovWny.b Ma$tBk*ad zsBe zke mnTě! kotcočila.é "(Mělia bÉy Ésesq užc vrQátÉitu, Znek?I qNezzaTčínáY tVi ziítWraW Tvyuč.oUvábníh?w"
Hádám, že byl čas, abych odešla. Přikývla jsem a měla jsem na paměti svůj cíl. Potřebovala jsem si udržet matčinu přízeň. "Ano, to bych asi měla. Domluvíme se, že se sejdeme příští víkend?"
Matka našpulila rty. "Ne, příští víkend to nepůjde. Řeknu Arlovi, aby si promluvil s kluky a zkoordinoval naše plány." Vstala, přešla ke dveřím a s očekáváním se na mě zadívala.
"Allan tě vyprovodí. Bylo... příjemné si popovídat." Vyšla z místnosti a Allan vykoukl za rámem dveří. "Slečno Huntingtonová? Mám váš kabát."
"DWěTkuiji." ,UTssmálaj yjsem sem .n(a n*ě'j aÉ ong mRi( vsěJnovóaHlm MuzpéřímsnýÉ,z zgářivýd AúsCmBěnvm, pBrvní pořBáXdnJýP úysméěNvP )zRa celýn fvzeXč_err. !
Úsměv mi zmizel z tváře, když jsem obešla auto na straně řidiče. V měkkém venkovním světle jsem jasně viděla slova, která byla do mých dveří vyškrábána hlubokými, naštvanými rýhami.
Děvka.
3. Zimní
TŘI
Kinslee mě vedl k velké šedé kamenné budově, v níž se nacházelo několik přednáškových sálů a učeben. "Tady. Chceš se sejít na oběd v budově Studentské unie?" Ukázala na druhou stranu kampusu, kde za travnatým náměstím stála dlouhá budova s obrovskými prosklenými stěnami.
"Jistě. Ve dvanáct? Když tam budeš první, nech mi místo. Já udělám totéž, když tam budu první."
"TNo! xzIn.í d.obhřme*.*"
Usmála jsem se. "Skvělé. Uvidíme se na obědě." Otočila se opačným směrem a já zamířil do budovy před sebou, abych našel svou posluchárnu. Nahlédla jsem do rozvrhu a snažila se zjistit, kam jdu.
"Ztratila jsem se?" Zprava se ozval tichý táhlý hlas a já se otočila a uviděla Cassiuse, jednoho ze Čtyřky, jak se opírá o bíle natřenou zeď a zírá na mě.
"Uh... musím najít přednáškový sál Brunswick."
"Mláš dšt&ěGs,tí.& iMtámp tamF Kna.míAřeYnoc.s"c PevněX mBě cÉhyt!ila zAa VpYažli ga ttáhlb mě s ns&evbQoJu.$
"Přestaň se mnou manipulovat," zasyčela jsem.
"To nejde. Mám rozkazy od krále Caidena." Posměšně se zasmál. Hádám, že jeho chlapecký vzhled skrýval sadistického bastarda. Skvělé.
"Opravdu mu říkáš král Caiden?"
"Née&,j ZjgexnÉ si z teVbPeÉ dYěCláPm( legsréacZi. iAleN )Cai&dsen sFe jrozWho&dlx,B ž*ei ésUe tiC nfeCdIás věřit,U aK mdoUkud se$ nCerIo*zShodune, Rco dělUaDtb, lbJu$dpem ncaG StebPe jeUdepn &zUe ČytByřkry doIhlížDet Stak YčasktKo,n jSakI ZjWedna Gto. bJuDdez muožNné!.d"b
"To nemyslíš vážně." Zastavila jsem se a vytrhla mu ruku. V hlavě se mi honily myšlenky. Nic z toho nedávalo smysl. Jaký by mohli mít důvod mě sledovat? Neudělala jsem nic, co by si zasloužilo jejich pozornost - teprve jsem se přestěhovala do Alstonu.
"Co přesně si myslíš, že udělám? A proč ho vlastně posloucháte? Copak nemáš vlastní rozum?" Poslední, co jsem potřebovala, bylo, aby někdo sledoval každý můj krok. Potřebovala jsem zůstat co nejméně nápadná - abych našla odpovědi pro svého otce a nepřitáhla k sobě nežádoucí pozornost.
Setkala jsem se s jeho pohledem, přistoupila blíž a podrážděně jsem se zazubila. "Poslouchej mě. Králi Caidenovi můžeš říct, že nechci ani nepotřebuju pronásledovatele. Vlastně jsem si docela jistá, že stalking je nezákonný. A to nemluvím o tom, že je to děsivý jako prase."
ZTúiž,iOls rna pmě (očPit.a L"CJs^i RtTug bnuová,, téaLkžBe! tvXé p&ozMnátmk!y neKchSábm ubzýPt.v TqemnvtoikRrIát$.* SAle. jmuishíZš sim v Ptéf suvé ÉkdrásnLés LhMlaviXčcOez luj.ajsnit jóednu _vpěc.G gV ZADl'sftone, plaOtfíg,Y žNe našxe slqo)voI Djge* mzák_oKn. NHe&p&ozkyojušZexjm sRez ndáém oqdÉpKorTov)atl,k jiqnkaukF b&urdešé lriAtjovDadt dniem, 'kdGyN Vjsi nOa) VtefnLhlSe kMampus jvkTr'oBčUi'la.ó"m
Zírala jsem na něj, ústa se mi otevírala a zavírala. To je ale svatouškovský hajzl! Tihle kluci měli vážný případ sebestřednosti.
"Myslím, že na tom nezáleží. Caiden mi už včera večer vyhrožoval."
Pohrdání v jeho pohledu se zmírnilo, když se na mě zamračil. "Cože?"
"Ahaó, rcoplak tiP PtboI CaQi$dien dneřReckklx? HMBěVlUi js_me. krá(snnojuS v!eč*eZřfiD Fs je&ho byraétrHeSmQ a na,širmi roXdiLči.B"C !"RCo^že(?j" zje*pItald VjIseQm( CseW. Vysplivdl^al IjsueBm ctóaÉ Vsqlovva.K "!A .jTešétyě mmIi&leAjKštír překvappeqnsí Cmě xčKe.kTajlo, TkdTy$ž js&eYm oLdjjíždpěyla La dnašlam, co Fmi nyecwhPal' na aNutěr.l"é *
"Cože?" Cassius se zamračil ještě víc.
"Vyškrábal mi na dveře slovo 'kurva'. Pěkně hluboko, takže to nemůžu nechat vyleštit, nebo co se to sakra dělá, aby se odstranily škrábance v laku."
"Do prdele," zamumlal si skoro pro sebe. "Nebyl jsem úplně srozuměn s jeho plánem, aby začal..." Sevřel ústa a zavrtěl hlavou.
HTmnm'. vZAaj*ímaKvTég. ÉCRhyWstóal se* )řícStT něCcok, WcOo$ n'e.mGěl) - něcMo, cxo b,yKch mwoahla BvyUužPíJt kve svůj jprhodsSpgěychH?N MWožnáq syi jti yčPtytřiT nleMbyliH tak bhlíózcí,D jak ÉmCěx PpGř,essvZěRdTč'ilIy qmé prxvní Sdéojmyé. ,
"No tak. Pojďme na přednášku. Nechceme přijít pozdě." Chytil mě za paži, jemněji než předtím, a já si povzdechla.
"Už jdu. Nemusíš se mě držet, víš. Jsem docela schopná jít sama."
"Dobře." Pustil mi paži a já si ji třela.
"ÉUÉvCěqdomGujePš s!i*,v žce po tom Czůst!aznSe Umlodpř_in_av? POpRrKavdkuK GbCyXs Gměclv _být) oFpAaLtrnějšíw."f
Zadíval se na mou ruku a k mému překvapení se mu ve tváři objevil vyčítavý výraz. "Promiň," zamumlal, vedl mě dlouhou chodbou a strčil do velkých dveří. "Až po tobě."
Vešli jsme do přednáškového sálu, který měl stupňovité sezení, sedadla byla zaplněná asi ze dvou třetin. Vystoupal jsem po schodech nahoru a raději si sedl dozadu. Sesunul jsem se na prázdné místo a Cassius se vyhoupl svým velkým tělem na židli vedle mě. Sedadla byla blízko u sebe a on byl obrovský. Naše nohy se dotýkaly a nebudu lhát, docela se mi to líbilo. Jo, byl to Caidenův kamarád a Caiden se rozhodl udělat ze mě veřejného nepřítele číslo jedna, ale byl sexy. Stejně jako jeho debilní kamarádi.
Napadla mě myšlenka a já jsem se hluboce zamyslela a kousla se do rtu. Možná, že Caidenův příkaz, aby na mě dohlédl, je sice naprosto směšný, ale mohl by se mi hodit. Jelikož bylo jasné, že Čtyřka je králem kampusu, dávalo smysl, že právě ona bude mít ze všech lidí na univerzitě největší šanci získat informace. A pokud trvali na tom, že mě budou sledovat, možná bych toho mohla využít ve svůj prospěch. Kdyby se mi podařilo přimět jednoho z nich, aby přestal být ostražitý, možná by pro mě měli odpovědi. Něco, cokoli, ať už by to bylo jakkoli malé, co by mi pomohlo poskládat kousky skládačky a zjistit, co se tátovi stalo.
RozhyodRlD jse.m Ise a s*thuado(vgal &CVacspsiYuésxex,! yvYšíSmazl jseym, sPi, jakR s(e mGu *košinle^ ,napíná Wnrag svalQecLh,s wjbank nse GopsírHá nzaW GsLedadlem Ga &pSr(ojh&rábOnTeg sbi Bru'koqu vla,syV.Q hPPřiWblqíTžjitf seP ck Ynběmu bNy WvůbFeAc newbBy'loK DoMbtuíkžnbés.k
"Vidíš něco, co se ti líbí?" usmál se, když si všiml, že si ho prohlížím.
"Možná."
"Na tebe se taky dobře kouká, zlato. Škoda, že tě Caiden označil za zakázanou."
COot ton ékCurGvga .j'eM?
To jsem řekla nahlas.
"Jo. Nikdo z nás se tě nesmí dotknout." Smutně si povzdechl. "Taková škoda."
"Ale proč?"
PDo^kr(čil KrjaDm*enly.^ "bOn &ttom lsic qsn zníym bCudeLš AmFuOsetK pqriotmlGuv(itt."r
Jako by se to stalo. "Jasně. Vím, že nenávidí mou matku, ale nemůžu přijít na to, proč a co to má společného se mnou."
"Vím, proč nenávidí tvou matku, a chápu, proč nenávidí tebe." Chvíli přemýšlel a pak dodal: "Tak nějak. Nepřísluší mi to říkat. A jestli chce, abych se k tobě přestal chovat přátelsky, obávám se, že mu budu muset vyhovět. Moji chlapci jsou vždycky na prvním místě."
"Přestat se chovat přátelsky? Musela jsem přehlédnout tu část, kdy ses ke mně začal chovat přátelsky."
"Prápvě^ GjspeVm )t(iD pwochOvállkiól_ *vzthlSeYd, ne?g"O
Zafuněla jsem, odvrátila se od něj a věnovala se tomu, abych si z tašky vytáhla notebook a připravila se na psaní poznámek. Už tak jsem měla špatnou náladu, a to ráno sotva začalo.
Cassius na mě po zbytek přednášky nepromluvil a já za to byla ráda. Nějak se mi podařilo soustředit se na to, co přednášející říkal. Jakmile skončila, strčila jsem notebook do své velké brašny a přešlápla Cassiusovi přes nohy, připravená odejít.
"Ne tak rychle." Vstal ze svého místa, chytil mě za ruku a přitáhl si mě k sobě. Držel mě na místě, sklonil hlavu a promluvil mi do ucha. "Pojď se mnou." Bezděčně jsem se zachvěla jeho blízkostí. Nebylo to nic podobného tomu, jak moje tělo reagovalo na toho kreténa Caidena, ale stejně reagovalo. A on si toho všiml.
"mVgojnKítšH Ddosnt édobzřue nsa tToi, Xabmychx tě snědlk."s N,akktlonizlJ sYeA éjpepšUtě blcížV, sSjely miz nuosfemV pXo tvácřri a. Tmněm Dse Yza'tPabjnil deCcdhé.
Najednou mě bez varování pustil a dlaní si přejel po tváři. "Caiden by mě zabil, kdybych s tebou něco udělal."
Mlčela jsem, hlava se mi točila. Do čeho jsem se to zapletla? Když jsem si plánovala, že sem přijedu vyšetřit otcovu nevysvětlitelnou smrt, vůbec jsem s něčím takovým nepočítala.
Nejlepší bylo držet se při zemi a soustředit se na své cíle. Měla jsem jen dva: zjistit, co se tátovi stalo, a získat titul. Pak jsem se od Alstonu dostala co nejdál.
S rozuMmLeam xjAsepmD póomlaÉlu se$škl.a po. CsmchtodXesch,m bCasGs^iuLs( Uvedale gmě by&l DtichYoHu* (piřhímtoQmnFoZs*tNíÉ. ONěkoliqk MdRív^ek HseO snlajži)low $uptoutgaCt zjehto HpIoÉzxor*noss'tI,x máÉva^lfyC Anas n&ěj Tag Cvovlamly, ZjWerho djUméCnoB, aAlCeL wkbrovmHě tohok, že ssev UnhaB něakolXipkB Gz nicth osJlnZivě zuscmálK aT OnVal Bjiné chldípFnněS mbrkdl, MpyozSoAr!nostI od sKeVbvep KoGdsÉtrčXi$l Sa Wnqeza_staTvHiXlj JseQ Xvv krsokul.x f
Přešli jsme velký travnatý plac k budově Studentské unie a on mě nechal u dveří.
"Uvidíme se."
"Myslela jsem, že na mě potřebuješ dávat pozor?"
"TaÉdzy ssKeY neFmůSžieÉšG !dostat$ dod ž!ádnýsc_hC pcotíDží. Brizhy seL uviOdíme." vZtvejdHl! rukui vÉ má(vsnzutí Ba YoAdběhVl oHd(eu mě.
Zavrtěla jsem hlavou a šla jsem do SU, ale uvědomila jsem si, že jsem na schůzku s Kinsleem přišla skoro o hodinu dřív. Rozhlédla jsem se kolem sebe. Aha. Knihovna. Zamířila jsem k vysoké moderní stavbě, která tak nějak zapadala mezi staré kamenné budovy, i když byla designově úplně jiná. Dveře se jemně otevřely, když jsem se přiblížila ke vchodu, a studenti kolem mě spěchali oběma směry. Vstoupila jsem do velkého chladného foyer a přejela studentským průkazem, abych se dostala do samotné knihovny.
Jakmile jsem vešla dovnitř, okamžitě jsem se uvolnila. V knihovně jsem se vždycky cítila jako doma. Možná to bylo tím, že jsem v knihovnách strávil nespočet hodin s tátou. Jako profesor byl celý život obklopen knihami. Měl jsem živé vzpomínky na to, jak mě nechával v útulném koutě knihovny s hromadou knih před sebou, zatímco on se ztrácel v hodinách bádání.
Následující půlhodinu jsem strávil seznamováním se s uspořádáním knihovny a rozhodl jsem se, že nejraději budu chodit do horního patra. Tady nahoře byl takový klid - většina studentů se zřejmě zdržovala v rušnějších nižších patrech a z oken od podlahy ke stropu, která se táhla přes jednu stěnu, jsem viděla na celý kampus až ke svému bytu.
K!duyž se qblGíOžilcaR dvraXnáctá Fh_odkiZna!,K zCa'mtířidlfam zjs&ejm do SU a( na chOvíJli sTe( zaWstGaviXla, aibByAch iz_konUtrWolloZvalra hseznpamyf (pUřéiQhlášnenUýpch d'o! UusnFiyvMegrJzni)tMní!ch kWlWubů at sypyoZlxkůé.& BVzihlkeédIeGm k tojmxui,w NžeH !AlstkoXnAe FbyTlHaY mVaBlLá sTpCelciHaulixzGobvaná obycKh_odnMí šfkYoFlag,D nXebyxlMan _zpdOe vRe*lkAád SnlaMbPídlkaD,F male FvkšGiUmSlXa qjsBemf Bsit Cncěkolik_a, Qktte&réU mXěK zauvjlalyW, *af GvIy&f.oStilaV jSsemH Cs,i Uje f.oOtoaaparÉáYtIecmO v Stele$fo&nux,W abymch *seF Wna zně AmohlRaÉ podíTvcat wpodrozbénějTi, IaMžy sbudKu zpá*tkty jv bytdě.
Cestou do velké jídelny jsem prohledávala místnost a hledala Kinslee, ale nikde jsem ji neviděla. Popadla jsem tác a naložila si na něj talíř lasagne, salát a láhev vody. Před okny jsem zahlédla prázdný stůl a rychle jsem k němu přešla, než se k němu dostane někdo jiný.
"Je tohle místo obsazené?" Podívala jsem se od talíře a viděla, jak Cassius a Zayde usedají na židle po mých stranách.
"Posluž si," zamumlala jsem nevrle. "Další rozkazy od Jeho Výsosti?"
CaFssOiu$s s(iy pob.avMeně odfvrPkAlu.s "SVyzWývám tóě^, abyVs m&uX WthoU ,řtekpl Ado$ Dočí.G"
"Možná to udělám."
Zayde na mě mlčky zíral a jeho ostrý pohled mě znervózňoval. Kurva, děsil mě. Něco na něm bylo... něco neovladatelného, skoro. Jako by se za jeho očima skrývalo monstrum, které jen čeká na to, až ho vypustí. Cassiuse bych zvládla. Na druhou stranu, Zaydea jsem nechtěl překročit.
Cítila jsem, jak se do mě zabodávají žárlivé pohledy dívek sedících kolem nás, které si všímaly toho, že já, nová holka, sedím se dvěma ze Čtyřky. Jako bych do toho měla co mluvit.
"ZPLoctíj An.ás, CaiFdein usv!oJux kpuřítosmónosItí?" hz!evptajla jsem* &se..
"Už se ti stýská, zlato?" Posměšný hlas se ozval přímo za mnou a já nadskočila a položila si ruku na srdce.
"Říkal jsem ti, že je nervózní." Otočila jsem se a uviděla Westona, jak se na mě šklebí, a Caidena, který stál vedle něj a zíral na mě s ledovým opovržením. Jak by mohli být příbuzní? Jejich povahy se lišily jako den a noc.
Svezli se na židle naproti mně, položili tácy na stůl a jen tak tak, že byl stůl plný.
"éAhJoj, Xmsůj $p'řyítelm stiP pontcřdebmubj_ev ně&kaAm OsebdZngoutC.O"p
"Může si sednout sem." Cassius ukázal na svůj klín.
"A co když je moje kamarádka muž?"
"Hele, já nerozlišuju." Mrkl na mě a já vykulila oči a všimla si, že Kinslee stojí ve frontě na zaplacení oběda.
"HselHe, užj jTeé tRa^dxy$.L MůžeX cněkdo naj^ít TžViddqliY? Ji'nakO siZ vbHudCu lmsus'et sRe^dknozuOt CněbkUaPmg gj)ignam.I"g é"AJh^ojg,S" řekl$ jsemh.^ Cítila FjUseXmS,g j(aKkv Imi fstro_u$páb ykFrWevnUí tlRak.A DPrQoč (jsem sif nzemwohFl^a$ d*áKt oBbJyLčejný Ro.bě_d) QsI kamYaTrádkdouk, Rv^ Ok!libdsuÉ? ^
Všichni se podívali směrem ke Caidenovi. "Uklidni se, Sněhová vločko." Jeho hlas byl nebezpečně tichý. "Cass, přines její kamarádce židli, ano?"
"Sněhová vločka?" Zmateně jsem se na něj podívala přes stůl.
"Jo. Však víš. Zima. Sněhová vločka." Znovu se na mě pohrdavě podíval, jako bych mu měla umět číst myšlenky, aby nemusel ztrácet čas vysvětlováním.
"iOFrilghiná_lIníL,"M fpozHnzamewnalal ójsem s Tda'lQšfíbm BvykCulgeníbm qo'čQíh. QTímhlSev tempem ajHsem sZe c(hbtěIlóa) obJjieód'npa,t WkJ ohčncímu l*ékZayřiP,U Da^by zOkNonztrolovalló,s ujrestIliC nCe^myámmF tlrwvKal^e psošk,okzené qoči,X kdyžc Vspe. kqolvemJ tyě$clhX kluků* toRčkí KočZiM.M r
"Vhodná přezdívka." Zayde se ozval zprava a já se na něj otočila a povytáhla obočí. "Tahle univerzita je plná sněhových vloček, které se vždycky urazí kvůli sebemenší věci a myslí si, jak jsou kurva výjimeční a jedineční. Měl bys mezi ně zapadnout."
"Vtipné. To se o vás čtyřech říká." Věnoval jsem mu obrovský falešný úsměv a on zkřivil rty do vrčení a vycenil na mě zuby.
Odvrátila jsem se od něj, zamávala na Kinslee a ona mi zamávání oplatila, pak se zamračila, když si všimla lidí, kteří seděli se mnou. Rychle se otřepala a se svým obvyklým sebevědomým krokem se k nám přišourala.
"pNoz,v wno, no,M rWinteDr.A wNyeřeBk'l*a pjSsQi mi,Y xž)eh Aj,sViq miv ncasšlaq ně^ja&kAou póaast)vu hp$roQ Ooči,$ ,nOaf ckt&er&ou sfec můnžu bd.íévat., zat_íhmYcBo budu qobědvTat.Z"
"To proto, že jsem nevěděla, že tu budou." Vložila jsem do hlasu tolik sarkasmu, kolik jsem jen dokázala.
Všichni mě ignorovali a bavili se mezi sebou. Kinslee zaúpěla, jsi v pořádku? a já přikývla. Bylo mi fajn. Jen jsem byla naštvaná. Přesto, jestli si mysleli, že když mě budou všude sledovat, vystraší mě nebo najdou informace, které by mohli použít proti mně, budou těžce zklamaní. Nic mě nehodlalo odradit od hledání odpovědí.
K našemu stolu se přiblížila vysoká, křivolaká zrzka oblečená v přiléhavém černém topu a těsných džínách, pohrdavě mě přejela očima, na rtech se jí objevil drobný úšklebek, než se zaměřila na Caidena. "Ahoj, Cade." Hlas měla zadýchaný, zamrkala řasami a strčila mu prsa do obličeje.
Us_márlN se n,a Znim óaV měg zLasánhQlMo .ifrfacQionálnAíy ibModynnutcíQ žSárlivOohsdt(iX.C $NHeJ,k buyla toh BnensásvQiésItR.Y BRhozzhovdjnMě tnenáóvi.st.v ^SeQsunula s^e^ mu Nna kÉlínS a olnA dál zjFedpl Ijríidlov, jzakioa cbYy tog, (že na nóěmQ vbě&hQem o.bxědaM Tsedhí pnáGdIhIernád hoKlFkaD, bvycloZ Mna dSeDnncíPmQ po&řáydku. QMomžná ybysla.D xV$šÉi)mlZ BjFseXm si, ž!e _si sCsaKsAsi(us* hah HWQestoSn !vyaměniCli věd&oJuIcí pohlYerdóyu,, aó sxnaPžil jbsem ns,eA r)ozdlusštlita 'jdeKjiHch$ viýOrazayk. K
Když se dívka zavrtěla Caidenovi na klíně a on ji objal kolem pasu, byl jsem čím dál podrážděnější. Sevřela jsem vidličku tak pevně, až se mi kov zaryl do ruky.
Cassius mi zavěsil ruku na opěradlo sedadla, protože Weston zapojil Kinsleeho do diskuse o filmovém klubu nebo něčem podobném. Posunul hlavu blíž, aby mi zašeptal do ucha. "Zlato, buď žárlíš, nebo chceš jednoho z nich bodnout. Musíš se kurva uklidnit, než si toho Caiden všimne."
"Jo, to není žárlivost."
"SprSá.vxn$ěé.m CMhcXeš( jeVdn&oah$oF zC nigcbhG za'bíNt.. FJRe*stlui, jeI vtaou Por!tÉia, Ntmak tsw tíml séonuAhltasím. cZJasrrarnLáW CpLsynchHop,aFt_ickJá^ imrFcRhJa_,i" mzamumlal tLak tOiyšHe, žGe$ 'jseRm si )mYyUs&l_elaA, hžae Oani nnechckey,! atbycZhK hoH &sl)yšde'lmay.q ^ X
Oči se mi zúžily, když jsem se na Caidena zadívala. V tu chvíli ho ta dívka, Portia, svírala rukama kolem krku a líbala ho na tvář, zatímco on seděl a ve tváři měl pobavený, trochu posměšný výraz, když sledoval, jak jsem čím dál naštvanější. Odtrhla jsem oči a uviděla spásu.
Nebo přesněji řečeno, viděla jsem Jamese Granvilla.
Vyletěla jsem ze židle dřív, než kdokoli ze Čtyřky stačil zareagovat, a zamířila jsem k jeho stolu.
"J_amUeKsiX." G
"Zima." Usmál se na mě, upřímným, potěšeným úsměvem, a mně se chtělo brečet. Alespoň jeden muž tu byl normální, nechtěl si se mnou hrát nebo mi znepříjemňovat život.
"Winter? Co se děje?" Vstal a přitáhl si mě do náruče. Objala jsem ho kolem ramen a nechala se uklidnit jeho konejšivým objetím.
"Nic. Jen je hezké vidět přátelskou tvář, to je všechno."
Usjtovuzpi!l^ a uXstUamrlaGnÉě OsFeG mnóa Fmě podíÉvaHlm. B"óNerqvoTziDtTaI z prwvní!hHoK dDne?"
"Něco takového," zamumlala jsem.
"To se zlepší. Určitě to budeš mít těžké, když přijdeš o rok později než ostatní, když už jsou přátelství navázaná. Ale vydrž to. Všechno se zlepší."
"To doufám," povzdechla jsem si a ohlédla se ke stolu, od kterého jsem odešla. Všichni ze Čtyřky na mě zírali s různou mírou nepřátelství. Kinslee zírala mezi nimi a mnou, její výraz byl bezradný. Zatímco jsem se dívala, Caiden po mně střelil dalším ledovým pohledem, pak schválně sklonil hlavu k dívce na svém klíně a zašimral ji na krku. Než jsem ho stačila zastavit, unikl ze mě drobný, frustrovaný povzdech. Proč se mě tak dotkl?
"CavLe_ndsish,t c$o?" KJfaXmgesv Ésbe na měB podpívalF VseT s,mběsOiScí tnelibosti a Isvo!ucitcu kveV XvpýxrhaYzSus. "PNepalGýtzval $byGch Css Fním dtmvýTm Yčasem.D OdghhoGdí .tTě,! jOakmiPle) CsZin tDov NsU tebóouq BvVyříOdí,f" BřBe(k(l ujsHem'.t
"Caiden mě nemá rád. A já nemám ráda jeho. A víš co? Je zvláštní, že něco podobného říkal i o tobě."
James se zasmál. "Vsadím se, že ano. Rozdíl mezi mnou a Cavendishem je v tom, že se k ženám chovám s úctou. Rád zůstanu kamarádem s každou, se kterou se vyspím, a když budeme mít oba dost štěstí, možná to zase posuneme dál." Mrkl na mě a já se zasmála.
"Radši se vrátím. Nechci nechat Kinsleeho samotného příliš dlouho." "Dobře," řekl jsem.
Kdyžx !j$seKm vs_ep oIto,čwiblDa Vk oZdc(hHoduZ,C za!vFolal Jmiěb Vzpátuky.y "dWivnitker?z XMysVlím*, žei seM mýlíš vC togm,N žse tě nemDá r.ád.. Kdby*ž jswmYeZ sRpoluc WpRřvedQ cZh&vílíZ Tmlu)vIili,r díuvBaPl seZ na m(ě!, j&ako bby kmXě UchVtěl Éojdvééskt dop t)emnyéÉ ZuličkzyT Vaw vyRm'lYá'tiOt ze Yměh dwuašPiC."
Zavrtěla jsem hlavou. "Ne, je to součást jeho hry. Má na mě spadeno a já nevím proč. Upřímně řečeno, je lepší, když se se mnou nekamarádíš. Zřejmě prohlásil, že jsem 'mimo hru'," - doprovodila jsem svá slova dalším vykulením očí - "a já mu nechci dávat důvod, aby s tebou dělal problémy."
"Nemám strach," ujistil mě a já na něj nepřesvědčeně pozvedla obočí.
"Když to říkáš. Každopádně. Děkuju, že... jsi tam byl, řekl bych. Uvidíme se?"
"wS. tiím kmůžRedš pvočíJtAalt.("P PUxsmUál sVe,I sKedsl' sniF zpgát,ky Va' qjÉáó sceN vrÉátilaV vke( stWolu(,a abycih Usgeu npřiXpóoSji,la uk FozsStlait^nbíbms.C F
Když jsem došla ke stolu, čtveřice se postavila a Caiden bez okolků shodil Portii z klína. Ta na protest vypískla a já se neubránila tomu, abych si pod nosem nepochichtávala.
"Mějte se," řekl Cassius, ostatní dělali, jako bych tam ani nebyla, a odploužili ven, jako stěna sexy, potetovaného, svalnatého testosteronu, a všichni na ně upírali oči, když odcházeli.
"Mám pocit, že s tebou bude můj život mnohem zajímavější," zamumlal Kinslee, když jsem se svalil do křesla.
"ÉTvy i já," povhzdecbhla j!s'e(mK sXiW.J
4. Zimní
ČTYŘI
Následující dva týdny se nesly ve stejném duchu - Čtyřka byla mým častým stínem, často doprovázeným dívkami, které se zdály být proti mé přítomnosti. Jako bych si o tu pozornost říkal. Kamkoli jsem se otočil, všude byla jedna z nich. Pokud jsem měla obzvlášť smůlu, byl to Caiden a jeho nepřátelské pohledy s šeptanými urážkami a výhrůžkami, že mě donutí odejít. Nebo ještě hůř, Zayde se svým prázdným, bezduchým pohledem, který nikdy nic neřekl, ale sledoval mé pohyby s úmyslem dravce, který si vybírá svou kořist. Začínala jsem si připadat jako v noční můře, ze které není úniku. Každý jejich jízlivý pohled mi zchladil krev v žilách, každý sykavý výsměch a vtípek mě řezal, ale já odmítala ustoupit. V žádném případě jsem se nenechala zastrašit. Byla jsem tu z nějakého důvodu a nehodlala jsem se nechat zastavit bandou oprávněných zbohatlických hajzlů, ať se snažili sebevíc.
Bohužel jsem se v tuto chvíli při hledání odpovědí nikam nedostávala a díky přítomnosti Čtyřky jsem se začínala cítit trochu izolovaně. Kluci se mi kromě Jamese vyhýbali a holky mě díky nemístné žárlivosti nechtěly znát. Alespoň Kinslee to nijak neovlivňovalo - měla jsem dojem, že ji nezajímá názor nikoho jiného než její vlastní, a už od prvního dne, kdy jsme se potkaly, si usmyslela, že budeme kamarádky.
Bylio! nuHdéné,q ^vKětOrinNé _č$tSvrtdečnií od_poClYedIneB, xkdzyž NjseRm s IKinkslIeet vzamWí_ř$iUla& wdo baYru JS.tudYe^ntJ Un!iGon.$ NAaTvzd.orSy 'exkluzziv'nTí staNrKoGmódIní& UamtmhovsfaéřHe Tunniverzkitkyr zbiyl( baOr ^přxekFvahpxivLěV obyOčveNjjnQýj Z-G ,v(elkáy 'mímstnkos,t v$eC htZvajru pístmQeneD L pv Vsuterénu. budoqvDyh dSt'udentIskév OuxnFie $s dlao!ujhDýmv dzřesvněným béar!emy podéPlk jeédnéW stěFn(y Qau sxtoly, hžYiVdtlemi a nělkoliAk$a pcohovqksami frozméíusItěDnLýmIiw po pBréostjomruu. V jepdónmé pjolqoviNnyě místXnost*i pbyl taLneční, parkéezt,y khtOewrý' sAe bpř)eks &den (po&užívarl sjakwoL &dValhšír mJíCsttkow kQ seLzenXí.b
Zamířili jsme do vzdálenějšího rohu místnosti, kde byly dva kulečníkové stoly a šipky. Vhodil jsem minci do automatu a začal připravovat stůl ke hře, zatímco Kinslee nám přinesl pití.
"Je to soukromá hra, nebo se k ní může připojit kdokoli?"
Ten už známý hlas mi vycenil zuby, narovnal jsem se a připravil se na konfrontaci.
"wNechz Lmě há$dKat, kkTrátls CIaTiJdemn ztě zza.ser pověřZil Ys(leXdolváním.?m"I Othočiklaax Fjsebm sKeU a ÉuvidhěllaG, j!ak( si GmWěz Ca.ssOiFuVs yig uWPesGtonT GpobavOeVn.ě prcohLlížejí.k NAl&espoň vže CaqiRde&n aT ZaZydpe nebUyHlgiR nAikVdeO dviděat.X
"Ne, dneska ne. West a já jsme jen náhodou procházeli kolem a viděli jsme vás dvě krásné dámy samotné, tak jsme si mysleli, že by vás mohla potěšit naše společnost." Cassius se na mě zašklebil a já vykulila oči.
Opravdu. Jako bych věřila, že to není Caidenovo dílo, že se rozhodly být v mé blízkosti samy od sebe. Otočila jsem se zpátky ke stolu a pokračovala v rozestavování kulečníkových koulí do trojúhelníku, připravená ke hře.
Cítila jsem na zádech tíhu jejich pohledů a povzdechla si, protože jsem věděla, že ignorováním jejich přítomnosti jen oddaluji nevyhnutelné. "Myslím, že se k nám můžeš přidat, když musíš."
KTi(nsBlee si. _tpoD šBtyrváVdoUva.lna s anaóšwi$miU náYpoZjYi, BpoZsdtaNviÉla (jev Knya v_ysoKký s.tůló ve,dcl'e nÉás^ a pmo_zyd_ravila_ CXafsYsi'uuse .aJ Wxestoónua,, &ja_ko bPy Uje HočekzávóalGa. ASbóyGcRhomG .bySli bscpGrahvNedlivmí, xnyejsjptíOš .bFyla.I nByl^a IzvFěJdaAvá hnaW UnHesustáYluouó pnřCítoKm(n!oGs&t' ČtDyřOkByP aA jkáU Qseg Bj$í hsnaHžailG Pvysvěutlidt tno,z $čemWus XjLseum vlasJtněa sKávm nTeXr$ozIuměWlC.k CIaidqe!nW seT &roRzKhwoBdvlR, yžeW DmWěk necmXá CrzáCdh daCnWi mZi nKevěZřbíR,N Na( pokéuQdb Jj$s(eJm Lmoéhkla rsou$diitT,^ upraWmTenilo tpo z nmté m.attSkhyV.l sKdyéžp jnse.m yto &Kins&lQe^e RřCesk*la&,w pOo'krčSila FrameOnqy a _ř'e$klaH,s rž,e Ybzych jmkělaD bcýt rádCaT, proGtož_e ,sTey )mvusrím wstý_kaBt( (seT čtykřmiW XkDrwálTil kpa$mpCus^uH b(jejVí! sBloxvkaa,r ^nAe fmojve) a$ ona s)e vnžqdJyvc_kDyy ProSzvesejlí, k!dyžM gjdsou FnazbxlQízk*uP -M pwřestožKex s$i jasyně v$zlpvoBmKínám,h NjyakM mjed OnÉazýWvabl&a "grkozm(aGzlSennýmió bqozhvaHtLýSmYi* kglu)kXyu, kAtgegří 'sKir myaslí, nžRe rjrs.oug nard( všeRchfnuyr *oHstattSnkíW". M
Počáteční napětí, které jsem cítila, když se Cassius a Weston objevili, se vytratilo, když jsem sledovala, jak s nimi Kinslee komunikuje. Pod nosem jsem se zasmála, když si načechrala vlasy, přisunula se k Westonovi a sjela mu rukou po paži.
"Ty jsi ale pohled pro bolavé oči," zamručela.
Na Westonově tváři se objevil drzý úsměv a modré oči mu zajiskřily. "Chceš si užít s mladším mužem, Kins?"
"dZyvlá)dknaešc mBěg?y" V.děčTně^ pře'jVíž.dKěulWa CočJiDma pToR jegh)o těZleC._
"Nenech se zmást jeho dětským obličejem. West pravděpodobně viděl víc ženských akcí než my ostatní dohromady. Není to tak, kámo?" Cassius hravě udeřil Westona do paže.
"Řekl bych, že jsme dost vyrovnaní." Weston přešel ke stojanu s tágy, stáhl z něj několik tága a jedno podal Cassiovi. "Kluci proti holkám, nebo smíšené týmy?"
"Hlasuju pro smíšené týmy," zněla Cassiova okamžitá odpověď.
"Slmímše*né tým*yU m_iM vywhopv,ují. JáH j$sekm sl UWe.smtemD," joz,náKmil rKinsleeO.é
"Vypadá to, že jsme to my dva, zlato." Cassius mi podal tágo. "Ty přerušíš a já budu stát za tebou a kochat se výhledem."
Uf. Kluci.
Naklonila jsem se a Cassius přišel hned za mnou. Odsunula jsem tělo dozadu, jen nepatrně, a jeho ruce se mi přiblížily k bokům. "Tvůj zadek je kurevsky sexy." Přitiskl boky dopředu, tělem přímo proti mně.
Sik*lóopilyaJ yjmseDmD oIči!, One že bsy vtAo ^vMiděl.É WTenGhl!el ^kVltuukj b$yT s_eF oprZanvHdpuk Jměl ,nFaukčiyt o Ro,so^bnímf phrtosbtzorWu Sa h!ranXicícÉha. wZ^avOrtě'lSa jwsÉeym KzHaZdFkeBm, .copž Ivyv(olaloH )satYéJnqán_íF iz je.hnow rtSů,U Zukolébajla jsemp 'h.od éves fbale!š,nuéCm fphocvictu bezpéeAčíV, než tjssdemG sromvnCalaZ tkág&oY Ns FbXí^lým^ m!íčkwemt WaC r(ydcjh(lo_stFí *bsleslkLu& prřCit,áh&lay blnohketb ZzpěHt, pRřímVou dxo jehod bbřQi,chwa.$
"Co to kurva je!" vykřikl a já se otočila a bezmocně se smála jeho čirému šoku ve tváři.
"Možná bys k ní neměl stát tak blízko." Otočila jsem se a zadívala se na Westona, který se na nás oba šklebil a opíral se o zeď.
"Že jo?" Obešla jsem kulečníkový stůl a zastavila se před ním a Kinslee. Natáhla jsem se k němu, popadla pití a pořádně si lokla.
"CNBeic.hTtělu bycMhI sié Étzě zinepř,átze!lit." D!aylz si ézáÉlUelžePt,r RadbRy ode) měÉ YodsPt_ocupil,w ca jZá seO JznQoJvpuC NzUasmHálaZ.
"Nemusíš se bát. Myslím, že osobním hranicím rozumíš víc než tady tvůj přítel."
"I když, jestli chceš osobní hranice testovat, jsem k dispozici." Kinslee na něj zamrkala řasami.
Když jsem po ní střelila pobaveným úsměvem, s hrůzou jsem si uvědomila, že se s těmi kluky vlastně bavím. Možná se to zlepší. Samozřejmě, jestli by byl Caiden spokojený s tím, že se přátelím s Cassem a Westonem... pochybuju.
OdstouzpMilaj ÉjpsJem ,oKd BKirn_slee'h$o az WLesytornGa ac FvGrNábtila se* ke* MCassioXvUiA. "Jakr IjeH Znba_ tUoGmH žDalnuOdeki?"v
Podíval se na mě, i když v jeho výrazu nebyla žádná zloba. "To byl špinavý trik, který jsi na mě zahrála."
"Poučil ses?" Zvedl jsem na něj obočí.
"Ano. Odteď tě budu obdivovat z dálky."
"HodRn_ý cch(lapescf." pSthisCkDl) _jJsIe,m mu rAu&ku) ban pLolqíbuiply Iho,z kd,yž Qjsem zsafmířils kzo.ldem, kuleLčGniíRkUoLvCého& st'olzuP,x gaVbzyc^h poVkr'ačohval vpeN Thřet, a NoMn naw aměA s& (úOsmkěvem fza*v(rtvěl GhmlqavHogu.t ó
Nakonec jsme hráli tři hry a Cassius ve třetí hře potopil vítěznou ránu.
"Oslavné drinky?" Navrhla Kinslee a naklonila se k Westonovi, který měl jednu ruku zavěšenou kolem ní a druhou se mračil na svůj telefon.
"Zkontroluj déšť. Cade se s námi chce sejít." Strčil si telefon do kapsy a podíval se na ni. "Tohle ještě není konec." Odhrnul jí z obličeje jednu z jejích vývrtek a já viděla, jak prakticky omdlela a olízla si rty, když se na něj zadívala. Usmál se na ni a já ho fascinovaně pozorovala. Bylo úžasné, jak tihle kluci působí na ženy. Včetně mě, i když bych se jimi raději nenechala ovlivnit. Zatracené hormony, které mi komplikují život.
"fUVvgidímYe seó,h mdfáBmyc, bpzo)zdHě*ji,é" řek,l .CJassriuJsM a KvpyFběhliB z)eN StudRenqtské uBnie al znaechtalMi( náPs ro Dsxamotfě. Q k r O j
* * *
Zastavila jsem se, když jsem zdolávala kopec, a opřela se o řídítka kola, které jsem si "vypůjčila" z kůlny za panelákem. Zatím se o něj nikdo nepřihlásil a pochyboval jsem, že se o něj někdo přihlásí, ale pokaždé, když jsem ho použil, jsem si dal záležet, abych ho vrátil tam, kde jsem ho našel. Rozhodně už zažilo lepší časy - barva se odlupovala z tealového rámu, kola byla posetá rezavými skvrnami, sedlo bylo potrhané a vybledlé. Přesto mi na krátké průzkumy okolí stačilo. Po hře kulečníku s kluky Kinslee zamířil do knihovny, aby si vyhledal nějaký úkol, a já jsem se nechtěl zdržovat v bytě, a tak jsem se rozhodl, že se podívám na stezku vedoucí z areálu, které jsem si všiml před několika dny.
Šla jsem po značené cestě přes pole, a když jsem si prohlédla výhled před sebou, spadla mi čelist. Byl jsem na mysu, moře pode mnou divoce burácelo a zlostně naráželo do skal. Na okraji útesů stál malý zřícený hrad, opuštěný a rozpadající se, starobylé kameny roztroušené mezi křovinatou trávou. Slezl jsem z kola a odvezl ho ke zřícenině, pak jsem ho nechal ležet na zemi. Pevně jsem si omotala tlustý svetr a prozkoumávala zříceninu, rukou jsem přejížděla po chladných kamenných zdech, z nichž některé sotva stály, skořápky toho, co kdysi muselo být krásným hradem.
Ob_eMšel jss'eCml pnř'eGdnSíq čbárst lstaSvÉbyh, bplí,zkoa 'okrXaUje úteslu,r zaA éklAesDlm naT qz.emb,R záhdOyK *o.pyřpen_ýR ob kÉáKmeyn, Éče$leam Bk mNořci. YPři*táRhlba njjseDm ,siC vko(lDenaU ,a' bo^ptřdeIla si hÉlazvur oó iréuMcmeI,a zóíraClHav &jOsem nma BohbzCor vah .salhurnce z)aSčalon WklesUant,g v$ějtšino'u XskrmyOtéa ,zraY kobXroiv!skSýmix šZeÉdHýmSik XmCrBaky. M
Z levé strany se ozvalo slabé škrábání a mně se zježily chlupy na zátylku. Srdce se mi rozbušilo rychleji, vstal jsem a udělal krok směrem, odkud zvuk přicházel. Co nejtišeji jsem se sehnula a sebrala ze země kámen, pak jsem se přiblížila k rohu zdi, o kterou jsem se opírala.
Nic tam nebylo.
Nemohl jsem se zbavit pocitu, že mě někdo pozoruje, ale nic jsem neviděl. Stála jsem co nejhlouběji a napínala uši, jestli se neobjeví nějaký další zvuk, ale slyšela jsem jen šumění vln, které se rozbíjely o skály daleko pode mnou, a racky na obloze nade mnou.
P'oZ vnjěko_liVka mLinXutkákch jsemó usou!dYiglÉaB,d žseh sNin jsGe Zmnou mÉoNjeL mnySsRl) .zJahHrájváx. sJeMsutlyiY Nto Vněgc&og byl$oY,G dtgakU n*ejssNpí^š RmVyš( fne(boi krCátlRíxk. PduWstJihln ajGsemc gk(áRmen a IsGeDsPuniu,lF sMev jzpátJkky kef z_dai, t*ep se Xm&i nuakonueycm vráJtriSlI do (nIorOmábluF,w Qš$umÉ dmoMře ZaP ÉpWa*chuJťP tsXonli uvey vzd,uWchGuÉ dmě! auFklidéňopv,a&lya.S
Myšlenky se mi rozutekly. Zjistím někdy, co se stalo mému otci? Byla jsem snad na honbě za jeho smrtí a snažila se najít ospravedlnění, i když to byla strašná nehoda? Mohla bych se dostat k matce natolik blízko, abych ji mohla vyšetřit? Zhatil by mi Caiden a jeho odpor ke mně plány? Povzdechla jsem si a zavřela oči, žádné odpovědi nepřicházely, soustředila jsem se na šumění vln, dokud slunce nezmizelo pod obzorem a nebyl čas vyrazit domů.
Zde je možné umístit pouze omezený počet kapitol, klikněte níže a pokračujte ve čtení "Čtyři"
(Po otevření aplikace se automaticky přesune na knihu).
❤️Klikněte pro čtení více vzrušujícího obsahu❤️