Spát s nepřítelem

Chapter One

The body lay in perfect repose on the Victorian fainting couch, looking more like a sleeping beauty than a victim. Detective Sarah Chen had seen enough death in her ten years with the Metropolitan Police's Special Cases Unit to know that natural death never looked this peaceful. Something was very, very wrong.

        'No signs of struggle, no marks on the body, and yet...' She leaned closer, studying the victim's face. Charlotte Mills, aged 28, was found by her roommate this morning, apparently having passed away in her sleep. Her expression was serene, almost blissful, but her eyes - those were what caught Sarah's attention. Behind the closed lids, her eyes were moving rapidly, as if still deep in REM sleep.

        "You see it too, don't you?" The voice came from behind her, rich and cultured with a slight Irish lilt. "She's still dreaming."

        Sarah turned to find a tall man in an impeccably tailored charcoal suit standing in the doorway. He hadn't been there a moment ago, she was certain of it. His dark hair was streaked with silver at the temples, and his eyes were an unusual shade of amber that seemed to shift color in the light.

        "This is a closed crime scene," she said firmly, her hand instinctively moving toward her weapon. "How did you get in here?"

        He smiled, but it didn't reach those strange eyes. "Dr. Marcus Thorne," he said, pulling out a card that somehow both looked official and seemed to shimmer slightly. "I'm a consulting specialist with the Department's new Oneiric Phenomena Division."

        "The what division?" Sarah frowned, taking the card. The moment her fingers touched it, she felt a slight electric tingle, and the letters seemed to rearrange themselves before her eyes.

        "Dreams, Detective Chen. We investigate crimes involving dreams." He moved into the room with fluid grace, his attention fixed on the victim. "And this is the third one this month."

        Sarah's mind raced. There had been two other deaths recently - both young women, both found peacefully dead in their sleep. She'd seen the reports but hadn't made the connection until now. "How do you know about those cases?"

        "Because I've been tracking the killer for quite some time." Thorne knelt beside the body, his eyes now definitely more gold than amber. "He's what we call a Dream Collector - someone who has learned to enter and steal dreams. But this one has developed a taste for more than just dreams. He's taking souls."

        Under normal circumstances, Sarah would have dismissed such talk as nonsense. But there was something about the scene, about the victim's still-moving eyes, about Thorne himself, that made the impossible seem suddenly plausible.

        "If you're tracking him," she said carefully, "why haven't you caught him?"

        Thorne's expression darkened. "Because he only appears in dreams. The physical world is my domain, but his... his is the realm of sleep. To catch him, we need someone who can walk between both worlds." He turned those unsettling eyes on her. "Someone like you."

        "Me?" Sarah almost laughed, but the sound died in her throat as memories she'd long suppressed began to surface. The dreams that felt too real, the nights she'd awakened to find objects moved in her room, the way she sometimes knew things she couldn't possibly know...

        "You've always known you were different, haven't you, Detective?" Thorne's voice was gentle now. "The dreams that come true, the hunches that turn out to be right, the way you can sometimes see how people died just by touching objects they owned..."

        Sarah took an involuntary step back. "How do you know about that?"

        "Because I've been looking for someone like you. A Natural - someone born with the ability to cross the threshold between waking and dreaming." He gestured to the victim. "Charlotte here won't be his last. There will be others, and their souls will remain trapped in an eternal dream unless we stop him."

        Just then, the victim's hand twitched, her fingers moving as if writing something. Sarah moved closer, watching as invisible words were traced in the air. Thorne pulled out what looked like an antique monocle and held it up. Through its lens, golden letters shimmered in the air where Charlotte's fingers moved.

        "Help me," Thorne read aloud. "He's coming for the others."

        Sarah felt a chill run down her spine. She looked at the victim's peaceful face, at those restlessly moving eyes, and made a decision that would change her life forever.

        "Tell me what I need to do."

        Thorne's smile was grim. "First, you need to learn to control your abilities. Then..." he held up the monocle, through which Sarah could now see strange symbols glowing all around the room, "you need to learn to hunt in dreams."

        Outside the Victorian townhouse, storm clouds gathered, and Sarah Chen, homicide detective and newly discovered dream walker, took her first step into a world where nightmares were real, and death was just another kind of sleep.

Chapter Two

The basement of the Natural History Museum was the last place Sarah expected to find the headquarters of a secret dream investigation unit. Yet here she was, following Thorne through a maze of storage rooms filled with artifacts that seemed to pulse with their own inner light.

        "The mundane world only sees what it expects to see," Thorne explained, using an ornate key to unlock a heavy wooden door marked 'Private Collection.' "To them, this is just museum storage. To us, it's the largest collection of dream artifacts in the Western Hemisphere."

        The room beyond defied physics. It stretched impossibly far, filled with glass cases containing everything from ancient masks to modern-looking devices. Floating orbs of soft light illuminated collections of bottled dreams - actual dreams, swirling like liquid mercury behind glass.

        "Your badge, Detective," Thorne held out his hand. Sarah hesitated before handing over her police credentials. He placed it on a strange device that looked like a Victorian music box crossed with a computer. When he returned the badge, it felt different - heavier, somehow more real.

        "Now you'll be able to access both worlds officially," he said. "Look at it again."

        The badge had changed. Alongside her regular police credentials, new text had appeared: 'Special Inspector, Oneiric Investigations Division.' The letters seemed to shift between English and something older, something that made her eyes water if she looked too long.

        "Before we can hunt the Dream Collector, you need to understand what you're dealing with." Thorne led her to a case containing what looked like a normal pillow. "Touch it."

        Sarah reached out hesitantly. The moment her fingers made contact, the world tilted. She was suddenly standing in someone else's dream - a sunny beach, but the sky was green and the sand whispered secrets. She jerked her hand back, gasping.

        "Good," Thorne nodded approvingly. "Most people can't pull back from their first dream artifact. You have natural barriers."

        "What was that?" Sarah's heart was racing.

        "A dream fragment from 1892. A young girl's last dream before the influenza took her." His voice softened. "We preserve them here. Dreams carry memories, emotions, sometimes even pieces of souls."

        "And this Dream Collector... he takes entire souls?" Sarah remembered Charlotte Mills' peaceful face and restless eyes.

        "He traps them in eternal dreams, feeding off their essence." Thorne moved to another case, this one containing what looked like a cracked mirror. "Each victim becomes part of his collection, their souls powering his abilities, letting him dreamwalk without natural talent like yours."

        Suddenly, the cracked mirror began to frost over. In its surface, Sarah saw Charlotte Mills' face, mouth open in a silent scream. Then another face appeared - another victim, she presumed - and another.

        "He's showing off," Thorne growled. "He knows we're investigating."

        The temperature in the room dropped dramatically. Frost patterns spread from the mirror to nearby cases, and Sarah heard what sounded like distant laughter.

        "Well, well," a voice echoed through the room, seemingly coming from everywhere and nowhere. "A new player in the game. And such interesting dreams you have, Detective Chen."

        Sarah felt something brush against her mind, like cold fingers trying to pry open a door. Instinctively, she slammed her mental barriers shut. The presence withdrew, but not before leaving behind an impression of amusement.

        "He's already caught your scent," Thorne said grimly. He pulled out a small velvet bag and removed what looked like a dreamcatcher made of silver wire and black pearls. "Wear this when you sleep. It won't keep him out entirely, but it'll stop him from stealing your dreams while you're still learning to defend yourself."

        As Sarah took the dreamcatcher, her fingers brushed Thorne's, and suddenly she was hit with a flash of his dreams - centuries of memories, battles fought in realms of sleep, and a profound sense of loss that made her gasp.

        Thorne withdrew his hand quickly. "Your abilities are stronger than I thought. We'll need to work on your control."

        "What are you?" Sarah asked directly. "You're not just some government consultant, are you?"

        Before he could answer, an alarm began to sound throughout the facility. One of the dream bottles had turned black, its contents writhing like smoke.

        "He's hunting again," Thorne said, already moving toward the exit. "Someone in the city has just entered their last dream. Are you ready for your first real case, Detective?"

        Sarah touched her new badge, feeling its power hum under her fingers. "Do we have time to save them?"

        "If we're lucky, we might catch him in the act. But remember - in dreams, he's incredibly powerful. One wrong move and you could lose your soul."

        As they rushed from the dream archive, Sarah caught one last glimpse of the cracked mirror. In its surface, she saw her own reflection smile back at her with eyes that weren't quite her own.

        The hunt was about to begin.

Chapter Two

The basement of the Natural History Museum was the last place Sarah expected to find the headquarters of a secret dream investigation unit. Yet here she was, following Thorne through a maze of storage rooms filled with artifacts that seemed to pulse with their own inner light.

        "The mundane world only sees what it expects to see," Thorne explained, using an ornate key to unlock a heavy wooden door marked 'Private Collection.' "To them, this is just museum storage. To us, it's the largest collection of dream artifacts in the Western Hemisphere."

        The room beyond defied physics. It stretched impossibly far, filled with glass cases containing everything from ancient masks to modern-looking devices. Floating orbs of soft light illuminated collections of bottled dreams - actual dreams, swirling like liquid mercury behind glass.

        "Your badge, Detective," Thorne held out his hand. Sarah hesitated before handing over her police credentials. He placed it on a strange device that looked like a Victorian music box crossed with a computer. When he returned the badge, it felt different - heavier, somehow more real.

        "Now you'll be able to access both worlds officially," he said. "Look at it again."

        The badge had changed. Alongside her regular police credentials, new text had appeared: 'Special Inspector, Oneiric Investigations Division.' The letters seemed to shift between English and something older, something that made her eyes water if she looked too long.

        "Before we can hunt the Dream Collector, you need to understand what you're dealing with." Thorne led her to a case containing what looked like a normal pillow. "Touch it."

        Sarah reached out hesitantly. The moment her fingers made contact, the world tilted. She was suddenly standing in someone else's dream - a sunny beach, but the sky was green and the sand whispered secrets. She jerked her hand back, gasping.

        "Good," Thorne nodded approvingly. "Most people can't pull back from their first dream artifact. You have natural barriers."

        "What was that?" Sarah's heart was racing.

        "A dream fragment from 1892. A young girl's last dream before the influenza took her." His voice softened. "We preserve them here. Dreams carry memories, emotions, sometimes even pieces of souls."

        "And this Dream Collector... he takes entire souls?" Sarah remembered Charlotte Mills' peaceful face and restless eyes.

        "He traps them in eternal dreams, feeding off their essence." Thorne moved to another case, this one containing what looked like a cracked mirror. "Each victim becomes part of his collection, their souls powering his abilities, letting him dreamwalk without natural talent like yours."

        Suddenly, the cracked mirror began to frost over. In its surface, Sarah saw Charlotte Mills' face, mouth open in a silent scream. Then another face appeared - another victim, she presumed - and another.

        "He's showing off," Thorne growled. "He knows we're investigating."

        The temperature in the room dropped dramatically. Frost patterns spread from the mirror to nearby cases, and Sarah heard what sounded like distant laughter.

        "Well, well," a voice echoed through the room, seemingly coming from everywhere and nowhere. "A new player in the game. And such interesting dreams you have, Detective Chen."

        Sarah felt something brush against her mind, like cold fingers trying to pry open a door. Instinctively, she slammed her mental barriers shut. The presence withdrew, but not before leaving behind an impression of amusement.

        "He's already caught your scent," Thorne said grimly. He pulled out a small velvet bag and removed what looked like a dreamcatcher made of silver wire and black pearls. "Wear this when you sleep. It won't keep him out entirely, but it'll stop him from stealing your dreams while you're still learning to defend yourself."

        As Sarah took the dreamcatcher, her fingers brushed Thorne's, and suddenly she was hit with a flash of his dreams - centuries of memories, battles fought in realms of sleep, and a profound sense of loss that made her gasp.

        Thorne withdrew his hand quickly. "Your abilities are stronger than I thought. We'll need to work on your control."

        "What are you?" Sarah asked directly. "You're not just some government consultant, are you?"

        Before he could answer, an alarm began to sound throughout the facility. One of the dream bottles had turned black, its contents writhing like smoke.

        "He's hunting again," Thorne said, already moving toward the exit. "Someone in the city has just entered their last dream. Are you ready for your first real case, Detective?"

        Sarah touched her new badge, feeling its power hum under her fingers. "Do we have time to save them?"

        "If we're lucky, we might catch him in the act. But remember - in dreams, he's incredibly powerful. One wrong move and you could lose your soul."

        As they rushed from the dream archive, Sarah caught one last glimpse of the cracked mirror. In its surface, she saw her own reflection smile back at her with eyes that weren't quite her own.

        The hunt was about to begin.

Chapter Three

They arrived at St. Bartholomew's Hospital just as the emergency lights began to flash. Sarah followed Thorne through corridors that seemed to blur at the edges of her vision, her new badge somehow clearing their path without ever being shown.

        "Room 307," Thorne said, his voice tight with urgency. "Young male, admitted for minor surgery, slipped into an unusual coma during recovery."

        The patient, David Parker, age 23, lay perfectly still on his hospital bed, his eyes moving rapidly beneath closed lids. Just like Charlotte Mills. But this time, something was different - the air around him rippled like heat waves over hot asphalt.

        "He's still in the process of taking him," Thorne said, pulling out what looked like an antique pocket watch. "We can follow if we're quick. Are you ready for your first dream dive?"

        Sarah's heart pounded. "What do I need to do?"

        "Take my hand. Focus on the patient. Let your consciousness slip between the moments of reality." Thorne's eyes began to glow that strange amber color. "And whatever you see in there, remember - dream logic is real logic in that world."

        Sarah grasped Thorne's hand and looked at David Parker. The world tilted, twisted, and suddenly...

        They were standing in a hospital corridor that wasn't quite right. The walls breathed slowly, the floor was made of flowing water that somehow supported their weight, and the ceiling was a swirling mass of constellation maps.

        "His dreamscape," Thorne explained, his voice echoing strangely. "Every dreamer creates their own reality. Look."

        Down the impossible corridor, a figure in a doctor's coat was leading David Parker by the hand. But the 'doctor' was wrong - his shadow moved independently, reaching out with grasping tendrils towards other dreams that floated past like soap bubbles.

        "The Dream Collector," Sarah whispered.

        As if hearing his name, the figure turned. Sarah's breath caught. His face was a beautiful mask of shifting features, never settling on one form, but his eyes... his eyes were endless pits of swirling dreams.

        "Ah, the new dreamer," his voice was like silk over broken glass. "And my old friend Marcus. Still trying to police the dream worlds?"

        Thorne stepped forward, and Sarah noticed his appearance had changed in the dream. His suit was now made of living shadows, and wings of dark light stretched from his shoulders. "Let him go, Collector. You've taken enough souls."

        The Collector laughed, the sound causing the hospital walls to crack, leaking golden dream-light. "Taken? Oh, Marcus, you still don't understand. They give themselves to me. Show her, David."

        The young man turned, and Sarah saw his eyes were glassy with bliss. "It's beautiful here," he said dreamily. "All my pain is gone. All my fears. He takes them all away."

        "By taking everything you are," Sarah found herself saying. She took a step forward, instinctively reaching for her police badge. In the dream, it transformed into a shield of pure light. "David, this isn't real healing. It's theft."

        The Collector's face rippled with anger. "You dare interrupt my collection?" The corridor began to twist, reality bending around them. "Let me show you what happens to those who interfere with my work."

        Suddenly, the floor beneath Sarah liquefied completely. She started to sink, but instead of water, she was drowning in dreams - thousands of them, each containing a fragment of someone's stolen soul. She saw Charlotte Mills dancing endlessly in a ballroom of mirrors, saw other victims trapped in perfect moments that had become eternal prisons.

        "Sarah!" Thorne's voice cut through the chaos. "Remember - dream logic! Make your own rules!"

        Dream logic. Sarah closed her eyes, focusing on her years of police work, of protecting people, of solving puzzles. When she opened them, her badge-shield had transformed into a sword of pure thought.

        With a cry, she slashed through the dream-flood. Reality reasserted itself - or at least, this dream's version of reality. She stood on solid ground again, facing the Collector.

        "Impressive," he purred, but she sensed uncertainty in his voice. "You're stronger than the usual dreamers Marcus recruits. Perhaps we could make a deal..."

        "No deals," Sarah said firmly. She could feel her power growing, reshaping the dream around them. "David, look at what he really is. Look with your heart, not your fears."

        For a moment, David's eyes cleared. The Collector's beautiful mask slipped, revealing something ancient and hungry beneath. David screamed, pulling away from the creature's grasp.

        The Collector snarled, his form shifting into something monstrous. "If I can't have him willingly..." Shadows exploded from his body, reaching for David.

        What happened next seemed to unfold in slow motion. Thorne spread his dark wings, shielding David. Sarah's sword of thought became a net of light, trapping some of the shadows. But the Collector himself simply... stepped sideways, vanishing into a door that appeared in the air.

        "Sweet dreams, detectives," his voice lingered behind. "We'll meet again soon. After all, Sarah, your dreams are particularly... appetizing."

        The dreamscape began to dissolve. Sarah felt Thorne grab her arm, pulling her back through layers of reality. Then...

        They were standing in the hospital room again. David Parker was awake, gasping, but alive and whole. A nurse was rushing in, responding to his sudden revival.

        "We saved one," Thorne said quietly. "But he'll be angry now. And he'll come for you."

        Sarah touched her badge, still feeling echoes of its dream-power. "Good," she said grimly. "Because I have some questions for him about Charlotte Mills. And about what you really are, Marcus Thorne."

        Thorne's expression was unreadable. "All in time, Detective. For now, you need to rest. Tomorrow, your real training begins."

        As they left the hospital, Sarah could have sworn she saw her shadow move independently, reaching for dreams that floated just beyond the edge of sight. The world would never look quite the same again.

Chapter Four

Sarah's apartment looked different when she returned that night. The shadows seemed deeper, more alive, and ordinary objects cast reflections that didn't quite match reality. The dreamcatcher Thorne had given her pulsed softly in her pocket, responding to the changed way she now saw the world.

        She was exhausted but afraid to sleep. The Collector's words echoed in her mind: 'Your dreams are particularly appetizing.' Instead, she spread her case files across the coffee table - photographs of Charlotte Mills, the other victims, and now David Parker's medical records.

        A soft chime from her badge interrupted her concentration. The metal had grown warm, and when she touched it, words appeared in that strange shifting script: 'Archive. Now. Emergency.'

        The museum was different at night. Sarah's new badge led her through doors that hadn't existed during her first visit, down stairs that seemed to descend far deeper than the building's foundation should allow. She found Thorne in a circular room she hadn't seen before, surrounded by floating screens of light that showed various dreamscapes.

        "We have a problem," he said without preamble. "The Collector's attack pattern has changed. Look."

        The screens shifted, showing a map of the city overlaid with points of light. "Each light is a dreamer," Thorne explained. "The blue ones are normal dreams. The red..." He gestured, and several dots pulsed an angry crimson. "Those are nightmares being actively shaped by outside forces."

        "He's attacking multiple targets at once?"

        "No." Thorne's expression was grim. "He's leaving traps. Dream-snares. Anyone who falls asleep in these areas risks being pulled into a constructed nightmare. He's trying to overwhelm our ability to respond."

        Sarah studied the pattern of red dots. "They're forming a shape... a symbol?"

        "A summoning circle." A new voice joined them. Sarah turned to see an elderly woman emerging from what appeared to be a door made of starlight. Her eyes were milk-white, but she moved with absolute certainty.

        "Sarah, meet Dr. Eleanor Price, the Archive's keeper," Thorne said. "And yes, she's blind in the waking world, but in dreams..."

        "I see everything," Eleanor finished. Her unseeing eyes fixed on Sarah with uncomfortable accuracy. "Including what our friend the Collector is truly planning. He's not just taking souls anymore. He's building toward something larger."

        She gestured, and the room transformed around them. They were suddenly standing in what looked like a vast library, but the books were made of dreams, their pages flowing like liquid memory.

        "Every dream ever archived is stored here," Eleanor explained. "Including the oldest nightmares of humanity. The Collector isn't just a thief - he's trying to wake something that should stay sleeping. Something we locked away centuries ago."

        She pulled a book from the shelf, and its pages burst open, projecting a scene of ancient horror - a time when the boundary between dreams and reality was thinner, when nightmares could walk in daylight.

        "The Last Nightmare," Thorne said softly. "We thought it was safely contained, but if he completes that summoning circle..."

        A sudden tremor ran through the Archive. One of the red dots on the map had grown larger, pulsing violently.

        "He's starting," Eleanor's voice was urgent. "Sarah, you need to see something before you face this." She pressed her fingers to Sarah's forehead, and suddenly...

        She was in a memory. A younger Thorne stood with a woman who looked remarkably like Sarah herself, facing down a shadow that threatened to devour the world. The woman - another dream detective? - sacrificed herself to help seal away the nightmare.

        "Your mother," Eleanor's voice echoed in her mind. "She was one of us. Her sacrifice helped lock away the Last Nightmare, but the Collector has never stopped trying to free it. And now he's found you - her daughter, with her power."

        The vision ended abruptly as another tremor shook the Archive. More red dots were pulsing on the map.

        "Why didn't you tell me?" Sarah demanded, turning to Thorne.

        "Because I promised her I'd keep you away from this life," he replied, pain evident in his voice. "But now the Collector knows who you are, and we're running out of time."

        "The summoning circle will be complete at the next new moon," Eleanor added. "Three days from now. If the Last Nightmare wakes..."

        "Then we stop him before that happens," Sarah said firmly, though her mind was reeling from the revelations. "How do we break these dream-snares?"

        "It's dangerous," Thorne warned. "Each one is a trap designed specifically for dream walkers. If you're caught..."

        "Then you'll just have to watch my back," Sarah said. She touched her badge, feeling its power respond. "Where do we start?"

        Eleanor smiled, her blind eyes somehow twinkling. "First, you need to understand what you truly inherited from your mother. It's time you learned about the true history of the dream walkers - and why the Collector fears your bloodline above all others."

        As if in response to Eleanor's words, the books around them began to glow, their pages rustling with the weight of secrets about to be revealed. In the map above, the red dots pulsed like a countdown to catastrophe, and Sarah realized she had less than three days to master powers she never knew she had.

        The true game was about to begin.

==========
1
==========
KtomguT xv)ěřiktB Yve! KsdvěthěJ jpl,né_m IpGodvWodVů Ha^ SlžRíM?D
Stojím sám v rohu nočního klubu a dívám se, jak ji bere do náruče, než ji políbí.
Vzduch se mi vypařuje z plic. Nemůžu dýchat.
Zoufalství mi pumpuje krevním řečištěm, ale z nějakého zvráceného sebedestruktivního důvodu se nedokážu přinutit odvrátit pohled. Musím to vidět - vidět, čeho je schopen a jak daleko to přesně zašlo.
Ta Qzname(nDí tam vblylar, )vi*děalraj yjsFeJmA jHe. YAleO jQakoI bláDzen Cjsvemó njqe OignorovLa.l tak .dglovuNhoH, jKakk muia to insKtMiXnYkltl dwoXvMoVlibl.
Věřila jsem, že mě miluje.
Věřila jsem, že mě miluje.
Když tam tak stojím a dívám se, jak se můj dva roky starý přítel líbá s mou nejlepší kamarádkou a pět let starou spolubydlící, uvědomuji si, že jsem se nikdy necítila tak zrazená na tolika úrovních. Nedokážu ani pochopit, čeho jsem svědkem.
CXhlxouZp!kfyé ,naak ózáxtylku sJeP wmiZ zFjFeužuíO.j PřOiLpadáÉmT ysi., jakxoM UbBych prGožíJva^l^a mhiymotóělCn(í vzXáyžitKexk,J kFdytž sNledRuHjJi,I HjaLkÉ dsef Dtuar Nděsiv$áJ )nsojčDnwí můLrIa Woudeuhrákvá..
Tohle se přece nemůže stát.
Poprvé jsem to tušil před dvěma týdny. Melissa, moje spolubydlící, měla rande s klukem, se kterým se už několik týdnů vídá, a když pro ni přijel, Todd, můj přítel, se k němu choval opravdu ošklivě. Viděla jsem, jak na ni při odchodu civí, a viděla jsem, jak prakticky utíká z bytu, jen aby Todda od toho muže dostala pryč.
Proč?
PXroč snTebylt ráldb,! žqeA s Znaí^m( )chZopdxí?ó &SwtalRi Nspe z' dnXich QpTřjátBel!éz a &sakra,ó Gs*trFávmiSlw mznCohdo nfoGcí Zsám vB mwémk Hb)ytě, kdyQž Xčsekuatl!, Zaž hs&eO vCrláBtím izs nCočkníj !smOěBny.v Tu noic smě naspaMdlha Ézv.rácHeOnáL mIyWšlPenOkaH.C.x. ižxá_rlil sngad?
Ne, to nemohl.
Tak jsem si řekla, že tu teorii vyzkouším. Během následujícího týdne jsem se k Toddovi před Melissou chovala přehnaně láskyplně a pokaždé, když šla brzy spát, jsem se tvářila šťastně, i když jsem věděla, že uvnitř doutná. Katalyzátor přišel ve čtvrtek večer, kdy jsem se rozhodl, že se do práce neozvu a Todd i Melissa byli otevřeně naštvaní, že nejdu dovnitř.
Očividně jsem jim zhatil plány na sex a v tu chvíli mě ubíjela hluboká nechutná pravda.
MWěól!ii )s'exz nv je(jpí Ipo(syteRlTi nebo pvS mé_?
Jak často spolubydlící uspokojovala mého milence?
Nemohla jsem si pomoct, a tak jsem do Melissina telefonu vložila aplikaci sledovacího zařízení. Znal jsem její heslo. Samozřejmě jsem ho znal. Sdíleli jsme všechno.
Dokonce i penis, zdálo se.
V páéteFk) $mvi o)znNáXmillFaL, žée* odjNíPždHí tna' vMíkFernqd pr_yč., Ga WToódjd Ojí Qozn&ámtidl, ZžYe ,mWáv napvl^áncovXansou& Rnorcj nTě*kAdOe j'i$nDdFeN kDvůmli DpvráTciZ.
Náhoda? To jsem si nemyslel.
Věděl jsem, že se sejdou a nejspíš budou šukat někde v hotelovém pokoji.
Nespěchal jsem. Čekal jsem.
A teď 'je, bje.dIeKnwáac$t xvKe$čRe,rC !v* sobVoxtluI aJ já wjsem v* qjinném mXěstaě&,T Ivw noWčdním !klub*ut, kde niktoho ne^znánm,N a ,jsYem Qsv)ědkeMm svjé ncecjóhoJrDškíd nto^č'nBí můryi.
Může jít. Leopard nikdy nezmění své odporné skvrny... ale proč mi ji sakra musel vzít?
Dívám se na ně přes neprolité slzy, zatímco se mi srdce snaží uniknout z hrudi.
Moje nejlepší kamarádka - jediná stálice v mém životě od doby, kdy mi před pěti lety zemřela matka. Můj otec, zneužívající panovačný šílenec, odešel, když jsem byla malá, a když máma zemřela, přestěhovala jsem se sem na vysokou a potkala Melissu. Ten den se mi změnil život. Mel byla šťastná, sebevědomá a přitažlivá.
V!íc nPežv j&á.h.H. inežk yjsevm Fjbáé.
Dívám se, jak se o něj otírá, zatímco on se na ni při tanci svůdně dívá. Jeho ruce jsou na jejím pozadí. Usmívá se, když něco říká, a pak se spolu smějí a já cítím, jak uvnitř trochu umírám.
Nejenže spolu šukají.
Cítí k sobě něco.
ZUnyoAvLu jói xpolMílbí va je!hoG rauTcey csdeC $dDoRstqamnou( na _jTej,í mzsátyRleHkG, Iaby jni udJrže'ly tpřkessně tza.kI, jaAk cchpce. JezjipcGh VpoliMbek Jje tdlou,hDý,L lhlu,boký aX !ehrQotiTcký.S
Přes rozmazané vidění se snažím přimět, abych odvrátil zrak.
Ne.
Nemůžu odvrátit zrak, protože vím, že až opustím tenhle noční klub, dva z nejdůležitějších lidí v mém životě už nebudou jeho součástí. Podlaha se pode mnou pohupuje. Jak je to možné?
Čímu Éjsemw shiZ z_aslqouž!i_lWa tuhlec TzrHadu?q
Nemůžu se pohnout.
Znovu ji políbí a padnou ke zdi, kde ji přitiskne k sobě, a pak do toho začnou opravdu jít.
Ne. Přestaňte!
Slz)y pIr$oVtrhnworuN hbrWázX WaC _j(áH spe k nBiGmA Fzačnnu Vbl_ítžit', qjTak ,adJrenaliBn) droPsiáhQne JscvAéthQo cvr&es'c^e(nda.K PMugsím jeQ Vzasvtaévi*tj, vNšeTcmhno Wz(asDtLavitu.
Přestaň ji líbat, ty zasranej kreténe!
Prosím, přestaň!
Ale pak se zastavím uprostřed kroku.
NVe*d)ěwlvej Oto,. Ne$sni(žzujO Asge. Běžó doRm&ů a oTdstěhujó zse.f óNeSdáOve!j _ji*m. išarnvcci( toI WpoHpříwtd wneybo obahCájit.T
Jsem lepší než tohle.
Chvíli stojím a zírám na čtvercový vzor na koberci pod nohama. Točí se mi hlava a jsem dezorientovaná. Ještě chvíli tam zůstanu stát s očima pevně upřenýma na špinavé zrádce. Políbí ji a zvedne stehno, aby se ovinulo kolem jeho, což je pohyb, který na mě vždycky provádí.
Dělá to s ní rád i zezadu?
PřNi tfé_ ^poslWe)dnFí mUywšlQencOe sJe &něco! Dh,lubPolkcoa uuv)nPitřZ zNlodmlíj. NepamPatxubju sBi, žhe byc)hU se k niBm Pdost!aWla, éajl*e nsttZrMčéíam hRov do$ Tz$ad, ksdBy'ž jMiA přitiYskfnCeR kde kzDdZi, oDnt p.adWneG d)ogpřeOdu aQ pakc Xs!el rozhlédAnMeL,é Yjxe!hyof $vDý.raBz VkilaeQsne hxrůpzoYuR. Nežt si uvGědJo.mjímA, cco dUělám, udDeřUíHm hop d,o( CobliTčedjeF.S
Melissiny ruce letí k ústům. "Panebože!" zalapá po dechu. "T-tohle není, jak to vypadá," koktá.
"Ty děvko!" Křičím a nedokážu se ovládnout. Popadnu pití od kolemjdoucího muže a hodím jí ho do obličeje, následuje tvrdá facka přes tvář. Šokovaně se zapotácí a ruka jí vyletí k rozbředlému obličeji.
"Roshelle," vykřikne Todd a chytne mě za ruku, aby se mě pokusil ovládnout. "Uklidni se." Odtáhne mě od Melissy, zjevně vyděšený, že ji znovu uhodím.
"mJaáB se kurOvday *nieukrl^iZdníHmx." VyHtklač*ím& zme, sfeber sqlzyÉ. OtočBímV zse) Tk něbmu ap naXplZní Xmě nesačZe.tnéB !minoSždstvMí lemgocí, Éalpe hlacs mli ukyrBadnkeR jeéhNo 'z(rha,daX. zMámQ toFlik. vóěXcAíl,W k*tewré LcrhcDiF ÉřuícLtt,, téoliOk věc&í,V ktneBré mIi' unxiwkyly zX mozjku. Mé oči ppátrFakjaíT po &jehWoh aé PoAn& sej měj snPaBží chHyVtiSt! sza ruIkuO.y

"Nedotýkej se mě!" Křičím a odstrkuji od něj ruku. "Už nikdy."
Otočím se k Melisse. "Vezmi si věci a vypadni z mého domu." Ušklíbnu se.
"Roshelle," zašeptá. "Moc se omlouvám." Nevěřícně zavrtí hlavou. Najednou se stěny začnou uzavírat a já vím, že musím pryč.
Musaím seQ dostatF pryhčN oId t'éhle *bozlXestié.
Uvidím značku východu a zamířím k ní, aniž bych se ohlédla. Vyrazím ven do chladného nočního vzduchu, dveře se za mnou zabouchnou.
"Drž kurva hubu, než ti ustřelím hlavu!" zařve mužský hlas.
"Na to nemáš kurva odvahu," vysměje se mi v odpověď někdo jiný.
Cqož)e?j
Snažím se soustředit, přestože mi tečou slzy, a zlostně si je stírám z očí. Je tma a venku jsou lidé. Snažím se soustředit na stíny před sebou, pak se otočím a pokusím se otevřít dveře, ze kterých jsem právě vyšla. Jsou zamčené a na téhle straně není žádná klika. Jsou to zjevně protipožární dveře.
Cože? Kde to jsem?
Po tváři mi stékají slzy.
OYzvwe WsweR vWýsÉtUřie_l aA přeBdheJ m$noAu bpQadáW $muZžv,é vkétGeVrRý sYeT &držiíZ za vbřkichop.^ UOXčLi qse, miI rrozšíhřís Fhfrůzou(, fkqdfyNžk p'oTchoqpím Ys.i(tvu,acXi, Odo Dktae$ré, jsepm vsfe ApráYvrěS n*evědFomjkpyr xdostarla.f
Cože?
Najednou mě ze všech stran obklopuje pět mužů.
Přerušil jsem nějakou dohodu.
AleZ znie.
"Kdo to kurva je?" volá jeden muž.
V panice zavrtím hlavou. "Nic jsem neviděl, přísahám." Protlačím se skupinou mužů a jeden z nich mě chytí za paži. "Dneska večer potřebuju čistý zadek."
Snažím se mu vytrhnout ruku ze sevření, ale on mě tvrdě udeří pistolí do obličeje, bolest mi projede hlavou jako blesk, než padnu na zem.
"RPřivekďtDe( ji s $néámqi,F"N křGikn)e .néěDkdo'.
"Ne, takovou bagáž nepotřebujeme. Nechte ji být, říkala, že nic neviděla."
Hádají se dál.
"Jo, no, můj pták potřebuje novou kundu. "Přiveďte ji." Střelec zavrčí.
CjítRíma, jyak Tmkéó tBěLlo DzNvhedIaSjí _a p^atk_ Ého $házÉejíC Qdo tděgsnaéhob xprcostWorduA kjuJfruB Oau.tVaT. "$Ne,t" zzayšCeBpptáDmK.R &"NNe.s" lMGojte kUabezlkOa vpadá nSaK nzBem ,am jVá óvNidyí.mJ, RjRavkó hjmiS něVkddo zveGdrái la Shgázqí RdNo Pasutal.b
Víko kufru se s rachotem zabouchne.
V ústech cítím chuť krve, když ležím v polobezvědomí ve tmě.
Bolest z hlavy mi pulzuje. Co se právě stalo?
Z'vedsám rr^uce dof ItmCyt af KcHí.tqím ckhplaxdInfýn ko*vS, kteCrýX mě obOkllaopÉuZje.
Realita situace se rozezní, když se auto rozjede a já slyším, jak si mezi sebou na zadních sedadlech za mnou povídají. Všechno je zamlžené a hlava, ta mě strašně bolí. Cítím, jak mi něco horkého projíždí vlasy. Co to je? Zvednu ruku a nahmatám na hlavě hlubokou ránu, z níž kape horká a lepkavá krev. Co to kurva je? Ale ne. Zabijí mě.
S obnoveným odhodláním a rozpaženýma rukama začnu v panice mlátit do střechy.
Právě někoho zabili.
PloLtře*bcujuV &nějakou nQoDv^ohu Ukxunndyu.D
Hlavou mi proběhnou jeho slova. Panebože, oni mě znásilní, než mě zabijí, všech pět.
Začnu zběsile přejíždět rukama po kovu, který mě obklopuje. Jak se dostaneš z kufru auta? Je tam nějaká západka?
"Pomoc!" Křičím. "Pomozte mi," volám, když otevřenýma rukama bouchám do střechy. Auto zpomalí. Do prdele! Rozšíří se mi oči.
Tao^ jne onLot?q ZalpapUám p*o SdOechu,( kdLyžS Bposl&ouch$áWm Bjherjiuché pochyYbxyó a Jsilylšmím VvKířveLn(í' YukazajtneÉlec rcNhůzme! na sejmóavfoLr)eNchN. Hnepd!_ MuWsCímK ukéřidčletC Ohanveyd. Jsme MsLtatRičtRí,c uVvDízli yjsmeV Qvc wzhácpěl.
Začínám silně bušit do střechy. "Pomozte mi!" Křičím. Zvedám nohy a snažím se otevřít víko, ale kurva, je tu tak těsno. Zběsile bouchám do stropu a šmátrám pod sebou, chytám se rohu koberce. Nářadí. Tady pod ním bude nářadí. Napůl se převalím, odhrnu koberec a popadnu kovovou krabici s nářadím. "Pomoz mi. Jsem v kufru. Unášejí mě. Heeeeeeelp!" Křičím.
"Drž kurva hubu, nebo se tam vrátím a zavřu ti hubu," zavrčí mužský hlas zevnitř auta.
Oči se mi rozšíří. Zní děsivě. Začínám se opravdu děsit. Musím se odsud dostat. Hned.
Sn_ažím seG gve tmQě ot&eWv&říCtx kXrabKici só ,nářóadwím JpQředA sebou, Iamle nkakmoQn'ecl LjiP v r)ychlosLti 'otyevřuF Ka Dzkpátky AvyTlehtí tžselezo Lnba pUneumgatzikfyL, k$tejréB um,ě zassháhnGe gpřím'o. do ngosFuU.Y
"Ach, kurva!" Vykřiknu.
Au, to kurva bolelo. Náraz mi vehnal slzy do očí a já se chytám za tvář. Sakra, asi jsem si zlomil nos. Popadnu železo na pneumatiky a vší silou s ním udeřím o střechu. Od nárazu se odrazí zpět a zasáhne mě přímo do obočí.
"Ááááá!" vykřiknu znovu. Cítím, jak mi po tváři stéká horká stružka. Jestli mě nezabijí, dělám si tady dobře sama.
PIokzrpačumju^ Sv bMosuRchání PžeXleztncouG (pDn*eu!mUaltikovu o sstřeDc'hwu_.a TojhGlOeD sib musí zísSkat jnFějxajktoluj Rpozorénxo,sDt.q R")Pjo!mozte ymi," OkřiwčDímQ. "ZwavolHeZjte nZěkdzo.(.t. bp,oUlcic'ii. PPomoKzkte mji.y"
Auto zrychluje a já se vrhám k zadní části kufru. Světla se změní, auto vyletí za roh a já letím, přičemž se nářadí rozletí po celém kufru, takže mě zasáhne. Řidič jako šílenec zahne doprava, já sklouznu a udeřím se hlavou o bok.
"Zasraný kreténi," křičím a slyším, jak se všichni v autě smějí. Pak vůz vyletí za levou zatáčku a já se zase kloužu. Slyším kvílení pneumatik, jak se auto řítí ulicí.
Umřu. Bože, já umřu. Snažím se chytit kovové střechy, abych nenarazil na okraj, ale nedaří se mi to, a jak auto letí za roh, narážím do tvrdého kovového konce kufru. Nářadí létá kolem a naráží do mě. Sakra. Znovu zběsile šátrám po železe na pneumatiky. Možná ji budu potřebovat, ale nemůžu ji najít a rukou ohmatávám podlahu pokrytou kobercem.
KTdeZ Rjs*i?w Kde &jws,i?x
Sehnu se a nahmatám podél druhého konce kufru a konečně nahmatám studený tvrdý kov. Srdce se mi rozbuší, jak se auto vymyká kontrole. Potřebuju plán, ale jaký je ten zatracený plán?
Přemýšlej.
Sevřu v ruce železo na pneumatiky silou bílých kloubů, jak se snažím zabránit tomu, abych letěla kolem. Ať už kufr otevře kdokoli, dostane tímhle zmrdem na frak. Myšlenkami přejdu k Oprah a její rozumné radě, abych nikdy nechodila na druhé místo. Moc si toho od Oprah nepamatuji, ale vím, že říkala, že pokud vás unesou, nikdy nechoďte na druhé místo - bojujte jako o život, abyste utekli, protože vás zabijí, jakmile se tam dostanete.

Bože, to je skvělé.
Už jsem v tom zasraným autě na cestě na druhý místo. Začínám se vztekat, jako vzteky bez sebe. Jak se opovažují? Mám za sebou fakt blbou noc a na tyhle sračky nemám náladu. Asi po dvaceti minutách a šedesáti útočných plánech auto zpomaluje a přejíždí rychlostní nerovnosti.
Kde to jsme?
V kXrvJi mpi UzGaDčínáD kiolkovVatT adróeBna^lin.
Rychlostní hrboly jsou na parkovištích... Takže to musí znamenat, že jsme na opuštěném parkovišti.
Auto zastaví a muži ztichnou. Zavřu oči a vím, že je to tady.
Do prdele.
Srd!ceU mi ^btuší jako ro závwocdÉ ka v Tj,eydfnméy rFuuczeu s&víYrám QžéeOlezo na BpneOumUatóikLyO Laé Zv !dWrMuahéU Jzdve&dlá,k! AnWa! vapurto. JgeGstlaiR qmáBm^ dfnetsh ,vw *noqcciM OumzříKt, nějkdIoZ *půjde^ IsVe( mnCou. Z^av_rntQímm ^se! téak,p Labycwhc mělza Dnohy čelemz ku oKtvoQrdu,y aL ptřistáhUnu sit jKea ók LhdrZuAdnMíak.u. YSnoNtzva .d'ýchám,B jRak ase mbxojQím. JV, rhuce !držMím skv,é zbCrZahn(ě Ta čekRám. WDvreKřye Iasuta Mse oWtevHřo(uO a cQelél &autAoK Ysóeq zwv*edne,, Mjya)ké PmužIi cvkysftu_pu(jí.m
Kde to jsme?
Slyším, jak se začínají bavit, jako by na mě úplně zapomněli, a hlavou mi proběhne další odporná myšlenka. Co když mě tu prostě nechají?
Co když v tom autě prostě umřu pomalou smrtí bez vody a jídla? Proboha.
Cro zmám Cduělat_? fCSo) nmáUm dUělat?
Pět minut mlčím, protože se snažím přemýšlet, dokud to už nevydržím.
Kašlu na to. Nebudu umírat sama v kufru auta na opuštěném parkovišti. Položím vedle sebe na podlahu žehličku na pneumatiky a bouchnu do víka kufru. "Pomozte mi. Pusťte mě ven," volám.
Muži ztichnou.
"OJgeCn! aji pvYytFáPhknuětNe a nveJcghóte_ ijni fjízt," Xře(kne QněakdoK.É
"Nejdřív se budu bavit," odpoví další.
Nerozumím, co říkají dál, ale všichni se hlasitě smějí a já svírám v ruce železo na pneumatiky.
Kreténi.
ShtDáhnCu BnXoyhXy tdco^zaduz,* kat Ukdyž se ak)ugfr jot,evř'e,ó všjí ésilowuD CvVyUkoipnu ZaQ spojiímh nsokhyD s muJžovým, soybBliPčeZjeAm,y čímž AhoH gsrazgídm pkd WzCemBi.r RVysqkowčím tzó kuf*rDuF pa jedein mužQ sJe Knzaz Lmě vqrhsneG.G cC.o n.ejpirudJčSeYjfi lsFei rozQmQá'cthnzuN xžgeplezewmR rnraJ jpPnezum^atlikKy Va silně hFo udYepřím d,o hUlLaviyb a éslbeIduji, gjaMk pardáf Nk zseQmi.é O)sBtaitnAíé amdužTiH se Mstm.ějíó sjvCýmp dvAěUmOa kamVar_ádAů&m na. zeOmiW.. FDaglšBí 'muaž saeb Gnéa óměg vlrhFn_eu a já) sIeF cóo nwejsSilnněJji rSoz^m,álchsnuj zFvedÉá^keVm Nna ga!uto Wa arozBřízXn,u NmVu oqb&ličWej.A
Pak se rozběhnu.
Co nejrychleji přebíhám beton. Je tma a my jsme na parkovišti, které vypadá, že je blízko oceánu. Cítím vůni moře a slyším racky. Běžím a za mnou se ženou dva muži. V těch zatracených botách na vysokém podpatku nemám žádnou obranu. Snadno mě dohoní a srazí mě k zemi.
"Pusťte mě," křičím, zatímco se peru a kopu. Jeden muž mě udeří do obličeje a snaží se mě zadržet, zatímco já zápasím, abych se vymanila z jejich sevření. Jsou příliš silní.
TáVhnyo.u 'měV Dz(e Uzemsě,é kaJžd,ý za jPedunu ruk$u, zqatí)mco xjá IvnyrážíSm npoQhyn ab uzmápaswíTmb Zvnep JsnaHze Wdousqtat 's&e pjrPyFčZ. ^B&ojHujií sqe ,m^nou ve' tměI ac vPedOou KmAěG zpTátVk)y k Fauftgui.
Jeden muž má sundané tričko a drží si ho na obličeji, aby se pokusil zastavit krvácení z mého útoku zvedákem auta, a další dva muži se dívají.
Jeden muž se opírá o auto a pozorně mě sleduje.
Podívám se na něj a on mi úsměv oplatí.
"N)eFchh měk tjIítJ!K" SKřičqímq rar sdn.ayžímu qse vy*maBn'i(t$ z gforiilPíghHo sevřeanbí, 'kmteéréP RnaQ Cmněz tViC dJvat DmyuJžiR émaUjsí. NS*ehn)u PsHe a olnbit xsieN JvzrpírtaljníY. ZnoCvLu WkAoppnu_ PaS spDo'jíwm se psG mužehm xpwo méS clevici, zDaésáVhjnuX Aho DdoF tkToIuXlí Nay onC vykř^iLkfneP a éz.dYvÉojná'sowbéí she. QR_o$zpgtýRlenmí_ mni doyvQolí vWytrXhdnnouté Jsae! zKe ésevřFewní d'ru_h(éWh'o 'munžek a$ jác ho tkvvrdwě udeří_m MdoQ Vo^bxlSiÉčÉejGe. bMu*žq, UktyerHého PjsBemx ZugdeřiTlI zóv$ewdákeVm( UnjaQ pnelukmatiky, jimR piř!iacjhHáz&í* dna lpRovmoc ar pomóáh(á^ j,im mě držet tn^a $zqelmi.g
"Půjdeš s námi, děvko."
"Bude s ní zábava, až se tam vloupeme." Muž po mé levici se zasměje.
"Jdi do prdele!" Zařvu a znovu ho kopnu do koulí.
ZKdvojjnBápsobwíÉ sHed tbDoTlIeTstíQ ra mu^žó oUpřený o *aButJo &sLe hlasiHtkěO HrÉoze!sgměj'eS.Y
Podívám se na něj očima. Je vysoký, vypadá děsivě a zdá se, že všichni ostatní muži k němu vzhlížejí, aby ho vedli. Je klidný a ovládaný, ne jako oni. Je zjevně alfou skupiny.
Jejich vůdce.
Usmívá se, když mě pozoruje, zapaluje si cigaretu, jako by přemýšlel, a potřásá hlavou.
"NFa& vtyhleZ siračkyT neCmálm Dčias.M" P_ovXzrddechneq sXiA.
Kopnu a spojím se s holení druhého muže, ten vykřikne. "Za chvíli tě kurva rozmlátím, ty svině." Zavrčí. "Co s ní kurva děláme?" zařve na muže opřeného o auto. "Ona se kurva vymkla kontrole."
Vysoký muž potáhne z cigarety, jeho oči se svezou k mým nohám a pak se zase zvednou. Temně se usměje. "Přiveď ji."
Zavrtím hlavou a začnu se bránit. "Jako bys to kurva udělal," křičím, když odkopávám.
Jieho dočJi ase SupVírxatjí DdOoT rmfýchF va^ oÉn nse tsem$nfěb usmvějle aF (zn!ov'uM potáhnHeJ )z ci.gRaretGyH. LOlízzne^ HsiV rLty a Fjeho (očci klJesgnoOu TkX Rmý*mV gprsIů*mb.X
Projede mnou strach. Začnu se chovat zvířecky a bojovat jako o život.
"Vezmi tu látku," řekne dvěma dalším mužům, kteří stojí vedle něj. Chlapík mizí v autě a šourá se kolem, zatímco já se peru a kopu do obou mužů po mých stranách. Znovu se objeví s černým hadrem a drží mi ho přes obličej, zatímco já zápasím se dvěma muži, kteří mě drží na zemi.
"Ne." Křičím a snažím se pohnout hlavou z jejich dosahu. Nemůžu se dostat pryč z černého hadru, který je cítit chemikáliemi.
Zláép*asímó.
Bojuju.
Je mi na omdlení.
Ztrácím vědomí.
Pwrob*ekrmuL hseb,w ukdy'žG sOe Zmii vžYamlsucdkeGmS hpvřevRaklNí *vldna gnevMolgnostiD,d ma _jdWuF Bsi RotřQítL npoTtH zY &čzelaI.y ZN'emQůžluT Wp.ohsnqoGut Nrukou.v
Cože? Zatáhnu za ruku, ale ta se nepohne, a když se ohlédnu přes hlavu, vidím, že je přivázaná ke sloupu.
Zmítám se a dívám se dolů na své tělo. Jde na mě hrůza.
Panebože.
Jsekm na*háy,n rouzKt_ajžepná Aaq ypsřiváAz.aqnhá za rDuTc,e) aL qndohyk lkQ postJelhi..
Nervózně těkám očima po místnosti a snažím se soustředit. Vidím vysokého muže opřeného o komodu v rohu, úplně bez košile. Prohlíží si mou peněženku z kabelky.
Co to sakra je?
Začínám se zběsile přemáhat. Musím se odsud dostat. Třesu se celým tělem, abych se pokusila uvolnit kravatu. "Co chceš?" Křičím.

Nevšímá si mě a vytáhne z peněženky můj řidičský průkaz. Zvedne ho a přečte si ho.
"Roshelle Meyersová," zamumlá.
"Vypadni z mých věcí," odseknu.
Podí^vá _sre naG ^měR,é uismějel zseN DaF pjřiDst_oGu^pHí Cke smLně, bn.eOžf psiY YveqdNlce mě kl^ekén&eL nNa wpoIste!l.H ".UJž j)semg b.ylP lvfe OtvémY..f."u ZBavóá'hká a spřPeéjPedei SmKiC Hprsltys pAon rozevřsenémM pyo,hHlTaví a phaakF sRiJ éjeP ivloRžíA gdo BúAstK. )"Větci,*" od^poPvfíp snuše. Da pfoDvéytYáhPne! voboXčíI.'
Zavírám oči. Bože. Nepamatuju si to.
Naplňuje mě stud.
"Nech mě jít," zašeptám, zatímco mi po tvářích stékají slzy.
JwehaoJ urukwaa (pomaalMuO PpJutujRe Hp$oi bmém StÉrbuCpup.v lPqoéhlaTdní ^mhiw p.lVný wpSrs bal GpVajk sae hsfklOomní fa TvdeRz,me rsiD hfo) $dLoH ústI.B $"Tyóhlbe zse Cmpi Glíbí,b" zašQepvtvá m)i dzo lprhs$ocu.J
Zkřivím obličej a zavrtím hlavou. "Prosím... přestaň. Prosím, žádám. Co chceš? Nech mě jít. Už jsi se pobavil."
Silně mě kousne do bradavky a já zalapám po dechu bolestí.
"Ještě jsem se nezačal bavit," zašeptá chladně.
"Ro$zvaž nmmě'. UProQsKíBm, Kroz,vqaAž wm$ěÉ,T" žandconVím.
Zavrtí hlavou, když mi prsty zajede zpátky k pohlaví a projede mi jimi po namazaném těle. Jsem mokrá. Měla jsem sex? "Ty jsi...?" Váhám.
Jeho tmavé oči tančí rozkoší. "Můj jazyk ano."
Mé oči se rozšíří hrůzou.
SZkSlonéí BseU wa époóluílbíó m$ě DnaA tpohlaQvsíD a jaá HseX zÉvfe(d^nu zX p'ostejlel, éabzyDcKh' ses ChCo pJokauWsjilKaM dosntat nze sebgeT.
"Nemohl jsem si pomoct," zašeptá. "Sladce vonící kundička roztažená pro můj pohled je něco, čemu nedokážu odolat. Mimochodem, líbilo se ti to." Lehne si vedle mě na postel a opře se o loket. Dívá se na mě dolů, zatímco jeho ruka klouže zpátky po mém těle, aby mi objala ňadro. "Ujasněme si jednu věc." Ušklíbne se.
Odvrátím hlavu, abych se na něj nemusela dívat, a on mě chytí za tvář a přitáhne si moje oči, aby se setkaly s jeho.
"Já jsem tady šéf."
PBoh.lBéWdDnu n.a nvě)jj.
"Dělej, co chci a kdy chci."
"Jako bych to kurva dělala," zašeptám naštvaně.
Usměje se zlým úsměvem. "Jestli to, co chci, je můj pták, který ti rozdělí tvou panenskou prdelku na dvě části... tak je to na mně. Ne tvoje."
PoClBkTnFuL fs&trGaVcxh v krk_u,^ kidyWž $jehro YcNhhlOaydnép woč'i^ Yupřaou Xt)y nmoje.x
"Jdi k čertu," zašeptám.
"Jsem strážce pekla, zlato. Vítej doma."

==========
2
==========
Než bsjey Cpjostav$í, tpřéetáhcned psi pTřes Uhla_vóuS _tri)čko a CzKatpne vsi* džyínnya,F jeMh_o ro,čzi lse zastacvLí AnMag Kmýc*h.) wJdHe$ keh dNveří*mF.
"Kam.... jdeš?" Zakoktám se.
"Ven," zavrčí.
Rozhlédnu se po studené místnosti. "Nemůžeš mě tu takhle nechat. Prosím tě. Prosím, nech mě jít. Rozvaž mě." V panice zavrtím hlavou. "Nikomu nic neřeknu. Přísahám, že to neřeknu."
JeGhOoz CoéčUi hmě cchsvíslTi dFrží,H nkeTž &se zno&vu, ogtočqí$ ke daveříKmG.
"Je mi zima. Prosím. Nech mě se obléknout," žadoním.
Bez zájmu a jediné výčitky svědomí zmizí za dveřmi. Cvaknou, když zvenčí otočí zámkem.
Ticho.
VVz_ducihem ^sreM szDachOvějje zsvuGk méhvo_ decchu. LZalajp(á*mh po édBeYchXuJ, Éjak Qse asnaž'ím xovQlSáJdnout qnOeppraBvidYe,l*n)ýb _tlkukqot sRvé*hBo$ AsrdNcAe.u Pho tvZářyícjhF mi gsté^kaXjí) Fzka^meMně*l*év aslzyH zpoufCalZstvíZ.N
Co mám teď dělat?
Záře malé lampy je jediným světlem ve velké místnosti a od odchodu mého únosce uplynulo už několik hodin. Napravo od dveří jsou posuvné dveře, o kterých předpokládám, že vedou do koupelny. V zrcadle vidím odraz zavěšeného ručníku. V rohu je malý psací stůl, lampa a židle a u nohou postele malý dvoumístný salonek. Pokoj je chladný a nepřívětivý. Stěny jsou vymalované tmavou, uhelně šedou barvou a já mám podivný pocit, že se místnost hýbe. Vím, že to nemůže být pravda, to musí být těmi léky, které mi dali, aby mě uspali. Mám pocit, že už je skoro ráno, i když jsem úplně ztratila pojem o čase. Slyším venku nějaký rozruch a pak otočení klíče ve dveřích.
Ale ne. Je zpátky. Zrychlí se mi tep a přestanu dýchat, když sleduji, jak se dveře pomalu otevírají. Objeví se na dohled, rozsvítí světlo a temně se usměje, zatímco jeho oči skenují mé tělo.
"fZklatuoK,F rjsrelmG dmomÉa." UszmóěQjei se.
Zasranej kretén.
Odvrátím od něj hlavu a zadívám se do zdi. Nemůžu se na to monstrum ani podívat. Najednou se do místnosti za ním připotácí skupinka opilců a já strachy zkřivím obličej. Je z nich cítit štiplavý pach alkoholu a já vím, že se tu chtějí vystřídat.
"Přišli jsme si pro dezert." Jeden z mužů se usměje a rozepne si džíny.
V^šichOnfi' zatčPnouR tvlčWímy Dpískvo_tem, .kdyjžt mii j&edeTnR ^osKaBhxá_v(á* (prksaR baF dr*uYhyý m(i* sBtr!káy ruku JmteVzi noh,yc.
"Ne," zašeptám. "Prosím, ne."
"Ruce pryč." Vysoký muž zavrčí. "Vypadni."
"Jdi do prdele, chlape. Už jsi se pobavil. Teď jsme na řadě my." Rozepne si kalhoty a drží mi ptáka nad obličejem.
VymsoYký muž h!o odÉe méě oUdstarpčí!.u ^"Řek'l zjDsemW...Z tvDypgaQd_niN. $NebuduZ sPeN kdě^lit.é Uža KjRs)eOm twiY tjov DříQkaazl."
Další muž mi vezme do pusy prso a ten vysoký ho prudce shodí na zem a kopne ho, když je na zemi. Další se vrhne po mém těle a vysoký chlap ho tvrdě udeří do obličeje. Všichni se začnou hádat.
"Přivedli jsme ji sem kvůli nám všem," křičí jeden muž.
"Pravidla se změnila. Vypadněte!" Vztekle zavrčí a postrčí jednoho muže ke dveřím.
DOaMlšíf m(už_ se mDěa ónjaposbl!eKdMy Apok$usWí wdotknout Ta^ teNn 'vqysokcýV cgh*lDapÉ sZe, iro&zzUuKřNík a ÉtřiikruáZti AhIo& ks$iTlněM ud!eříB Vd_o o&bliNčeéjRe. dPOox adloXuShémB astrkánLíu,F .s!trkáKní ^a Qhád(ce mužji! FkZounečInLěJ Qo)dchHázqejíé.Y uZSaVmknek z$a bsyelbaou cdgveBřóeT a paIkk ,se votoXčzíd ózpáOtGkny' qke_ ymn'ě.
Nechávám se nadechnout a pak vidím, jak se mu ve tváři mihne vzrušení, a moje úleva trvá jen krátce.
Teď si to užije on.
Je mi zle.
TomhTl*eX ne_m'ůžu uidě'l*apt.b
Přistoupí ke kraji postele a zadívá se na mě. Dívám se na něj rozmazaným pohledem.
"Dej mi drogu," zašeptám, když od něj odvrátím hlavu. "Omráč mě."
"Ty si mě nechceš užít?" zeptá se na rovinu.
PXolYknuuk AkAnmedblZík vB Rkr,kuV,G SzCírámj RdzoL dz,diw Xa pNo tváÉřiQ Imi RstékHaAjí fs!ljzKy.J YNemzůžu' muOvxěři^t, že seA měY nxaF tAo ptrOávběw yzjep'taWl.
Otočím se zpátky a podívám se na něj a mé chladné oči se upírají do těch jeho. "Jestli si myslíš, že být znásilněný přivázaný k posteli je fantazie každé ženy, tak jsi stejně hloupý, jako vypadáš." Ušklíbnu se.
Jeho tvář zůstává bez emocí. Sehne se a začne mi rozvazovat jednu nohu. Uvolňuje ji a já mám chuť ho kopnout do hlavy.
Přestaň. Počkej, až budeš úplně volná, připomenu si. Přesune se k mé druhé noze, rozváže ji a já okamžitě stáhnu nohy k sobě. Au, bolí mě, jak jsem byla tak dlouho natažená. Trpělivě čekám, zatímco mi rozvazuje jedno zápěstí, a pak přechází k druhému a úplně mě osvobozuje.
P_osadmíMmL mse Fa okacmZž_ittněP poJpQandnwuB ddzekbuX,H capbKych siz přiSkrysl&ap tGěWlqo.n m"KKdeh BmvámÉ &obGlqečmení?"! qZAahKanbZeUnHě zNa'šJe^pÉtá.m.
Pokrčí rameny, otočí se čelem ode mě a sundá si tričko přes hlavu. "Já nevím. Je mi to jedno. Vypadni."
Skončil se mnou.
Nenávist mi prosakuje každým pórem. Nemůžu si pomoct a prudce ho strčím do zad. "Kdo si kurva myslíš, že jsi?" Vyjedu na něj.
OItZočYí fse na mě& WjMaLko^ vsJá_mx ďácbael a jMáx se od niějj ins!tiknkt^ivněJ todvrá(t.ím.
"Buďte velmi opatrná, slečno..." Pro efekt se odmlčí. "Roshelle."
"Takhle se ti dostává těch tvých ubohých kopanců? Únosy a znásilňováním dívek?" Zamručím.
Znechuceně ohrne rty. "Nelichoť si."
PodDí_vgám se pnaó n$ěGjK.O
"Nemáš to, co chci." Sarkasticky se usměje, když jeho oči sjedou po mém nahém těle a já se snažím zakrýt rukama. "Mám rád, když jsou moje ženy..." Znovu se odmlčí. "Ženy."
Srdce mi spadne.
Co všechno mohl říct.
JXeh(o Jslaoqva měC ,ř*e$žTo)u pj)alkoÉ nůVž Ra! jpáQ sCeH vI GmRyšHleLnkáfch $vHravcím CkN VToBd'doÉvi,d _svéYmtu (přJíYtIel*i... tfeď uyžW býdvalému!.q ZřeUjWm.ě j(sTem npdrZox nějD gtAa^kyX neBbHyl*aJ dostt mženZskát. SHkXlPopímL &hhluavu a fszmHubterk qm.i wupkradanIe FvUzkdu&chÉ nzL pGlic.X uPlroHsgtCě TzmDlAkmnHi) a vypZaódn.i aoJdsud.R SJhgo_dí lsis OkamlKhjo$ty aL jseho vveTlvkCáC ernekNce$ vmu Cztaě)žVkJa tvVisí mde&zi noUhMa'max. UVejUdue do koMuLpelnyz pa zahpnyex bspbrchu.
Zůstávám stát a snažím se znovu nabýt jakéhosi klidu. Po tváři mi stékají slzy. Nikdy v životě jsem nebyla tak ponížená.
Násilník mě nechce.
Naskočí do sprchy a pod vodou, čelem ode mě, vidím, že je obrovský a svalnatý a celá záda má pokrytá tetováním. Kdyby mě chtěl zabít holýma rukama... mohl by.